Všehochuť #7 - tak nějak všechno a nic

23. května 2017 v 20:29 | Monica. |  Diary
Víte, ono je to všechno hrozně zvláštní.
Mimo jiné je tohle už třetí všehochuť označená sedmičkou, neboť ty dvě předchozí skončily v rozepsaných. Proč? Ani nevím. V jedné jsem popisovala věc, která se neskutečně rychle měnila a tak nemělo smysl o ní neustále psát. A druhá nebyla na zrovna radostné téma, které opravdu neměly číst spolužačky. A vzhledem k tomu, že našly můj blog, jednoduše to nebylo bezpečné.

Každopádně je to zvláštní. Cítit ten konec tohohle blogu a prapodivný začátek toho nového. Možná tu budu ještě měsíc či něco málo přes, avšak už teď to poněkud ztratilo smysl. Návštěvnost pomalu, ale jistě klesá. A na tom novém nepřibývá. Nikdy mě nenapadlo, že začít znova bude tak těžké. Ale je to pochopitelné, sama teď nevím, co psát sem a co tam. Taktéž nejspíš vy nevíte, zda komentovat zde, anebo tam. A já nevím, co vůbec psát. Ani sem, ani tam. A když pomyslím na to, že bych odtud měla nadobro odejít, je mi smutno. Čtyři roky jsou neuvěřitelně dlouhá doba a ah... Asi nemá cenu momentálně o tom mluvit, neboť začátkem července se objeví pravděpodobně ten úplně poslední článek a tam té nostalgie a smutku bude až až.

A není zvláštní jenom tohle. Všechny ty lidi, vztahy, situace a věci, které se dějí kolem mě. Chvíli se cítím v pohodě a za pár momentů nikoliv. Lidé přicházejí a odcházejí. A já nechci, aby odešli, přestože vím, že to tak bude lepší. Snažím se myslet pozitivně a všímat si těch krásných věcí, ale nejde mi to. Je to jako začarovaný kruh. Potřebovala bych objemout od člověka, kvůli kterému to všechno vzniká. Který teď pomalu odchází a já se ho asi zbytečně snažím zadržet. Ztrácí to smysl a já to vím, ale nedokážu ho nechat jít. Možná nechci zase prohrát. Ale není to tak, že bych spíš vyhrála? Ztrácím se v něm a ztrácím se sama v sobě. Nechci si nechat ubližovat. Už ne. Ale jak to mám udělat? Jak mám skončit a odejít? Nechci tohle vyměnit za nic. Ale v závěru nejspíš nebudu mít na vybranou.



love, quote, and sad image

Co mám, doprdele, dělat?
 


Komentáře

1 Kačka Kačka | 26. května 2017 v 21:04 | Reagovat

Tak docela tě tentokrát opravdu chápu.
I já měla teď krizi na blogu zda skončit a začít nový nebo psát dál. Dozvěděl se o něm člověk který neměl a pak jsem si vlastně řekla, že je to jedno. Ať si to tedy čte, ať si z toho vezme co chce a ať si myslí co chce. Já s ním jednám na rovinu, ale i tak jsem ze začátku váhala.
V těch pocitech radosti a absolutního neznáma tě taky chápu, sama nevím jak se cítím nebo jak bych se cítit měla.
Někdy je to opravdu těžké. Lidé odchází a přichází noví, jen někdy už prostě nemáme na to ty lidi pustit a přijmout ty jiné, někdy se ta změna nehodí..

2 Simix Simix | Web | 27. května 2017 v 18:07 | Reagovat

~Čaué~
Jo no.. věci se tak nějak pořád mění a jsou v pohybu a člověk nestíhá kolikrát psát ani aktuálnosti.
Podle mě návštěvnost vyplývá z toho, jak moc je člověk pro blog motivován... já sama jsem málo aktivní a nebaví mě to jako dříve a tak to i docela dost pokleslo.
Toto jsou moje slova: A není zvláštní jenom tohle. Všechny ty lidi, vztahy, situace a věci, které se dějí kolem mě. Chvíli se cítím v pohodě a za pár momentů nikoliv. Lidé přicházejí a odcházejí. (Tím chci říct, že to vidím stejně).
Drž se. :)

3 Andey Andey | Web | 28. května 2017 v 18:58 | Reagovat

Opustit blog, který máš 4 roky není lehké. Dej si pauzu ve psaní. Urovnej si myšlenky. A pokud ho nechceš nechat jít, tak to ještě chvíli nech a čas potom ukáže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama