FEBRUARY | Měsíc plný zmatku

1. března 2017 v 14:53 | Monica. |  Ostatní
Víte, ono je hrozně těžký psát o svém životě, když jste v něm neuvěřitelně ztraceni, nechápete a cítite se tak nějak podivně a mimo. Věci kolem se dějí a vy je nedokážete vnímat, zpracovat a především pochopit. Proplouváte a nemáte tušení jak. Jste jednoduše ztraceni a marně hledáte cestu z toho labyrintu, v jehož středu stojíte.

Toť velice stručný popis mého měsíce, pravděpodobně od začátku do konce. Ale teď si to pojďme rozebrat trošku podrobněji - kdo ví, třeba mi to pomůže si život urovnat a konečně ho opět vzít do svých rukou.

Musím se přiznat, že v tomhle měsíci jsem udělala pravděpodobně nejvíc volovin za svůj život, problém ale trochu je, že si je sice uvědomuji, jenomže většiny z nich ani tolik nelituji. V prvním dnu února opět figuroval F., ale tomu bych se věnovala až později, neboť tak pěkně navážu na to nejhlavnější téma a tím je alkohol. Ach, já už to slovo nemůžu ani slyšet, natožpak cítit či vidět.
Začínalo to tak poklidně, s pár spolužáky jsme se sebrali a šli na vodnici (má první v životě), dobře jsme se pobavili a bylo mi s nimi vážně dobře. Ten den jsme taky parádně lili Lambrusco do kelímku z KFC a pravděpodobně se cítili drsně se žvýkacím tabákem v puse (nemůžu si pomoct, ale je to hnus). Den na to jsem si polila bundu pivem, neboť Sparta dala právě gól a já jako správný fanoušek sedící v O2 aréně zkrátka musela vyskočit a zapomenout, že v ruce držím jakousi tekutinu. Hokej byl zážitkem spíš díky J., se kterým jsem se tam každou přestávku sešla a několikrát obešla arénu dokola, taktéž jsme se tam trochu mlátili a smáli se a jednoduše tak nějak všechno, co k našemu prazvláštnimu vztahu patří. Vznikl tam velice výtečný nápad, že o den později k němu půjdu na čaj (každej tomu říká jinak, samozřejmě), protože má volný barák - začínaly nám jarní prázdniny a zbytek jeho rodiny jel na hory. A světe div se (ale vážně, divte se), já to přijala, ráno se probudila a vyrazila do jakési vily uprostřed polí v jedné pražské části. Obdržela jsem vanilkový čaj, kterým jsem se následně polila (jak jinak, to bych nebyla já). Nebyl by to J. a nebyla bych to já, kdyby na mě nezačal cosi zkoušet a já se tak trochu nepřizpůsobila. Ale stále mi nějaký ten rozum zůstal a víc jsem mu zákazala, než dovolila. Nicméně to bylo fajn. Cestou domů jsem byla sice hrozně zmatena a moc jsem nechápala, co se to právě událo, ale s odstupem času to vidím jako fajn odpoledne, které bych si klidně zopakovala znovu. Poté jsem tedy odjela na prázdniny do Blanska, kde figurovaly především chaty s opilým F., ale o těch je zde již psáno. O jarňácích jsem se stihla vidět také s D. (ten ze stánku, pokud si pamatujete), nakonec jsme skončili na pivku, ačkoliv původní plán zněl jinak. Mám z toho dosti smíšené pocity a on nejspíš taky, neboť od té doby si už nepíšeme a pomalu se ani nezdravíme. Nebudu vám lhát, mrzí mě to, a jak, ale asi to tak má být. Bylo to pěkné, ale začalo to až moc rychle a stejně tak to i skončilo. Nezbývá nic, než smířit se. Následující týden proběhl maturitní ples, o němž jsem psala dost. Asi jsem z něj nakonec hodně zklamaná, vlastně mám občas pocit, jako by ani nebyl, ale už to nemá cenu řešit. Co bych asi měla zmínit, jsou snapy s J. Pravděpodobně - tedy zcela určitě - je to jedna z těch volovin uplynulého měsíce. Protože posílám víc, než bych měla. A on mně taky, co si budem. Asi přesně nedokážu říct, proč to dělám, ale plně si uvědomuju, že kdyby jaksi tajně screenoval a poslal moje fotky po škole, měla bych z toho trauma na zbytek života, ehm. Ale úplné nudes to nejsou, nebojte. Momentálně mám ale jak snap, tak instagram odinstalovaný a náležitě si to užívám. Blížíme se ke konci měsíce, který nebyl zrovna šťastným a radostným. Čím dál víc mě přepadávaly stavy, kdy jsem měla pocit, že jsem k ničemu, nikdo mě nemá rád a nesnáším sama sebe. Vygradovalo to tak, že jsem si s kamarádkami koupila vodku, cigarety a šla si sednout na Letnou. Samozřejmě jsem nezapomněla poslat fotku na ig F., který mi obratem napsal, ať nelbnu a přežiju. Ten večer se nakonec moc nepilo, protože byla zima, raději jsme zalezly do čajovny na vodnici a já si lila vodku do čaje (už nikdy víc). Byl to ale takový poklidný a pěkný večer. Za to o den později jsem opravdu uskutečnila mou potřebu opít (to je slabé slovo - ožrat) se na kamarádčině oslavě. Chodili jsme po Praze, dala jsem asi třičtvrtě vodky sama (tedy s malinovým džusem - nechutná kombinace), nic jsem nejedla a tak to šlo celkem rychle. Řeknu vám, jestli jsem někdy zažila něco horšího, nevím o tom. Moc si toho nepamatuju, ale když už, vím, že jsem hrozně brečela, vyřvávala na pražská sídliště, že mě nikdo nemá rád, psala F. a v neposlední řadě ohodila pár chodníků. Skončilo to tak, že kamarádka (zlatíčko moje) volala rodičům, ty si mě odvezli, dali kázání a já přežila. Celé je to vlastně zázrak, že si vůbec tolik pamatuju a neměla jsem otravu, protože to byla vážně prasárna. A věřte nebo ne, teď sakramentsky dlouho pít nebudu. Cítím tu pachuť vodky a maliny ještě teď a opravdu to není nic příjemného.

alcohol, poison, and drunk image quote, important, and sad image


Co ten F.? Asi to pokračovat nebude. V průběhu měsíce jsme měli jakýsi deep talk, kde jsem se mu snažila říct pár věcí, ale moc se nepovedlo. Momentálně jsem opět ve stádiu, kdy mu nechci psát ani o nic usilovat. A vzhledem k tomu, že nemám úplně v plánu teď pít, asi mu opravdu už nenapíšu a kdo ví, třeba se on probere a přestane se za střízliva bát něco cítit, anebo ne. Uvidíme.
Další nepěknou novinkou jsou krádeže ve třídě, ale o tom snad někdy jindy. Je to momentálně ta věc, která mi dělá ze života ještě větší bordel a chaos, stále se mi tomu nějak nechce věřit a celé je to jednoduše úplně divně a špatně.

Jak zhodnotit měsíc? Vůbec nevím. Jsem tak neskutečně ztracená a nic nevím, netuším, nechápu. Myslela jsem, že mi článek pomůže, ale ve skutečnosti jsem si spíš ještě víc uvědomila, jak moc lost jsem. Jediná věc, která mi nějakým způsobem dělá radost, je J. Protože to vypadá, že o mě má upřímný zájem a chce mi pomoct. Přinesl mi i jakési prášky na uklidnění a celkově se neustále ptá, jak mi je. Hodně si teď pohrávám s myšlenkou návštěvy psychologa, protože takhle jsem se opravdu ještě nikdy necítila a jsou věci, o kterých zkrátka nedokážu mluvit ani tady, ani před kamarády, ani před rodičema. A hlavně potřebuju pomoct. Potřebuju se z toho stavu dostat a konečně najít alespoň jednu jedinou cestu z labyrintu úzkosti, sebenenávisti a ztracení.
 


Komentáře

1 Kačka Kačka | 1. března 2017 v 18:29 | Reagovat

Ani nevíš, jak jsi prvními slovy a těmi větami vystihla to co se odehrává i u mě. Svým způsobem tě chápu, i s tím, že přemýšlíš o vyhledání psychologa, protože i já nad tímto přemýšlela, nedokáži napsat vše tady, říct to kamarádkám, a tak jsem o tom taky přemýšlela.
Máš to opravdu docela zamotané, ještě vzhledem k tomu, kolik těch kluků do toho máš zapletených.
Nedělej žádné blbosti, oni za to až tak moc zase nestojí :)
A doufám, že na tom budeš co nejdříve lépe :)

2 Angel :) Angel :) | Web | 2. března 2017 v 14:42 | Reagovat

Úprimne povedané ťa tak trocha aj chápem. Aj ja som mala nedávno také obdobie kedy som nechápala samu seba nevedela som čo si mám myslieť alebo čo si myslieť nemám, ale na druhej strane niekedy naozaj lepšie byť sama. Ver mi niekedy pomáha. Ja som si tiež myslela, že vzťah jeden druhý a prejde ma to celé ale pochopila som, že potrebujem čas na samu seba a predovšetkým nato aby som si svoj život dala dokopy :) a láska a chlap? to príde samo časom :)

3 Claire Claire | Web | 3. března 2017 v 21:07 | Reagovat

Byla jsem na tom podobně. Nakonec stačilo jen poslat věci, které mě táhly dolů, pryč... a strašně se mi ulevilo. Podstatné je ty věci vůbec odhalit. Taky doufám, že se budeš cítit líp, každý si zaslouží být šťastný)...

4 Peťula** Peťula** | Web | 4. března 2017 v 0:28 | Reagovat

Ahoooj, po 3 letech se vracím na blog, pokud budeš mít chut, koukni ke mě, třeba tě něco zaujme :) Najdeš u mě všehochuť

5 neverbealone neverbealone | Web | 4. března 2017 v 11:04 | Reagovat

Ten úplně první odstavec .. no bože jako bych četla momentálně o svých pocitech ..
Jo únor byl divnej měsíc. Já jenom doufám, že ty další se zase trochu zlepší, protože jestli to takhle půjde dál tak fakt nevím -.-

6 crazyjull crazyjull | Web | 4. března 2017 v 13:21 | Reagovat

Ten první odstavec je prostě dokonale přesný. :D
Jo třičtvrtě vodky umí své. Naposledy mi to ukázala moje nejlepší kamarádka a musím říct- to bylo něco. :D Jen škoda, že si většinu nepamatuje. :D

7 Siginitou Siginitou | Web | 4. března 2017 v 20:07 | Reagovat

Je to jako bych se v tom viděla.
Jo vodka, to mi povídej, vypili jsem ve středu skoro celou flašku a na druhý den ve škole jsem měla tělák :D

8 Ev. Ev. | Web | 5. března 2017 v 15:49 | Reagovat

Já třeba po tomhle týdnu chlast nemůžu ani vidět, nevím proč, nakonec jsem pila jenom jeden den a nesměla jsem to přehánět, ale mně stačí fakt hodně málo... :D Ale přišlo mi hrozně odporný sledovat všechny ty opilý lidi, možná to bylo tím, že já jsem střízlivá, ale prostě ne, nemám to ráda.. :D Vykašli se na chlastání, není to pěkný.

Ráda bych ti poradila, ale obávám se, že taky patřím mezi ty lidi, co jsou v životě ztracený, takže asi ti žádný moudro nepředám... :D

9 s. s. | Web | 6. března 2017 v 0:40 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Tenhle měsíc byl fakt šerednej a z nějakýho neznámýho důvodu jsem si poslední dobou taky pohrávala s myšlenkou zda nevyhledat nějakou odbornou pomoc :D

10 E. E. | Web | 6. března 2017 v 18:19 | Reagovat

Mm.. jak tak koukám. Máme asi stejně měsíc na nic. Mě to na nic, spíš začlo prvním březnem. A když na nic, tak fakt brutálně na hovno. No.. jsem zvědavá jak se to vyvrbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama