Prosinec 2016

HAPPY NEW YEAR

31. prosince 2016 v 23:59 | Monica. |  Ostatní
Nechtěla jsem to vydávat o půlnoci, protože je mi každoročně špatně z toho, jak se to zařadí do kolonky dalšího roku, uh.

new year, loading, and 2017 image

Nicméně tomu se člověk nevyhne a jednoduše se nějak budeme muset smířit s tím, že nový rok je opravdu tady, avšak nyní bych si dovolila ještě pár slov k tomu minulému.
Viděla jsem opravdu neskutečně moc nových zemí, měst a míst - abych si to nějak shrnula, tak to bylo Rakousko, Německo, Slovensko i Polsko, dále Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina a především moje milovaná Velká Británie, z níž jsem navštívila Anglii a Skotsko. Viděla jsem i pár krásných míst tady u nás a jsem za celou tuhle cestovatelskou misi strašně moc ráda.
Lidí jsem poznala sice jenom pár, za to mi ale vcelku dost převrátili život naruby a pak si tak nějak odešli. Nicméně nejspíš i za to jsem ráda, protože jsem poznala spoustu starších lidí ze školy - především maturantů, z nichž se s některými vcelku dost bavím.
Shrnula bych to tak, že letošní rok mi toho hodně dal a samozřejmě i vzal. Hodně věcí jsem poprvé zkusila a nejsem si sice moc jistá, zda jsem za to ráda nebo ne, ale pravděpodobně to tak mělo být. Nebyl to rozhodně špatný rok a ani nijak extra výjimečný, celkově ale nemám ráda tohle hodnocení určitých roků. Člověk by měl být zkrátka spokojený s tím, co momentálně je a nesrovnávat to s ničím jiným a lepším.
Takže teď do roku následujícího - snad bude lepší než ten uplynulý, snad poznám ještě víc skvělých lidí, uvidím ještě více úžasných míst a zažiju ještě více božské akce, a vám to samozřejmě přeji též. Hlavně buďte šťastní a zdraví, neboť zdraví je vždycky to nejdůležitější.

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

2017 image

Rok 2016

28. prosince 2016 v 12:43 | Monica. |  Ostatní
Inu, pravděpodobně všichni jsme si všimli, že se mám letošní rok opět chýlí ke konci a tak by bylo vcelku na místě o něm zase napsat pár (trochu více párů) slov. Asi nemá cenu to zde nijak prodlužovat a vrhneme se rovnou na jednotlivé měsíce.

LEDEN - pamatuju si, že na začátku roku jsem každý den někam chodila a každý den si užívala opravdu naplno. Moc dlouho mi to nevydrželo, co si budeme povídat. Zážitkem, na který ráda vzpomínám, bylo bobování s kamarádkou, přičemž jsme se opravdu bohatě nasmály. Stala se taktéž jedna nemilá věc s lhaním našich profesorů, která mě občas doprovází a mrzí ještě dnes, ale nebylo to zase nic tak hrozného. A na úplném konci prvního měsíce roku jsem navštívila kurz focení zrcadlovkou, za což jsem šíleně ráda, a v ten samý den dokonce i koncert Ellie Goulding, který byl prostě naprosto úžasný!

ÚNOR - takovým nejsilnějším zážitkem tohoto měsíce byl nejspíš maturitní ples, o kterém vám toho ale už moc nepovím, protože se týkal hlavně D. a o tom už tak nějak nemám co napsat. Taky jsem hodně fotila, neboť jsem samozřejmě musela vyzkoušet všechny znalosti z lednového kurzu. Párkrát jsem byla v O2 na hokeji, to je samozřejmě vždycky skvělý zážitek. A jinak to byl nejspíš vcelku poklidný měsíc.

BŘEZEN -ahah, tenhle měsíc byl pro mě hodně cestovním, neboť jsem navštívila Brno, Bratislavu a Vídeň, vyfotila pár pěkných fotek a bylo to moc fajn. Poté taky samozřejmě bylo dvouleté výročí našeho imatrikulačního plesu (aneb zase ten D.). Ten den jsem si řekla, že se vším definitivně skončím, a ačkoliv to samozřejmě nešlo tak rychle, odstartovala jsem jakýsi zapomínací proces, který se táhl až do září. Ale úspěšně. Proběhla i další kouzelnická soutěž a v neposlední řadě jsem hodně ujížděla na hokeji, uhm. Úplně poslední den tohoto měsíce jsem si nechala docela dost zkrátit vlasy.

quote, year, and text image

Christmas academy #4

22. prosince 2016 v 11:47 | Monica. |  Diary
Předchozí ročníky: 13, 14, 15.

Vážně je to už čtvrtá akademie? Vážně už je to čtvrtý rok na gymplu? Je to naprosto neskutečný a nějak se mi tomu nechce věřit, ale nejspíš to tak už opravdu bude. Nicméně jak jste nejspíš pochopili, nynější článek se bude týkat vánoční akademie. Ale tentokrát bude pravděpodobně v úplně jiném duchu než všechny ostatní, neboť tu vůbec nepůjde o D., ani o melancholickou a nostalgickou náladu, kterou mi právě tyhle akademii vždycky navodily. Bude to vlastně vcelku pozitivní článek, nýbrž letošní akademie byla opravdu obrovský a především úplně jiným zážitkem, tak jdeme na ni!

Abych to na začátek trochu vysvětlila, akademie se každoročně hraje dvakrát, nejdřív pro nižší a poté pro vyšší stupeň gymnázia. Já jsem bohužel stále ještě nižší (ale už posledním rokem, juch!). Problém je v tom, že pro vyšší je to pokaždý větší sranda, protože tam hází lepší džouky a celkově to není takový suchý, takže jak loni, tak i letos jsem tam zůstala i na vyšší. A sakra dobře jsem udělala! Bylo to asi nějak tak, že tam zůstalo 6 holek z naší třídy (včetně mě), uvelebily jsme se úplně vzadu a tak nějak dělaly, že tam nejsme. Měly jsme v plánu juknout na kousek a pak to zabalit. Celé představení se neslo v duchu čekání na Leoše Mareše, celý příběh se odvíjel od toho, že Mareš vlastně nepřijel a nemá to teda kdo moderovat. Když už jsme tam kempily zhruba půl hodiny, kamarádka na instagramu zahlédla e-mail, který Leoš zveřejnil a týkal se právě naší akademie. Psal, že přijede. V tu chvíli jsme dostaly asi absolutní infarkt, ale stále tak nějak nevěřily tomu, že by přišel. Půlka naší rebelské party se nějak v tu dobu zvedla a odešla, jenomže hle, za deset minut se vrátily s tím, že Leoš tam vážně je. Zbytek představení jsme tedy byly absolutně mimo a urputně čekaly, kdy se konečně objeví. Proseděly jsme tam tak místo dvou hodin čtyři, ale zatraceně to stálo za to! Na konci se tedy muselo trochu improvizovat, podalo se to jako show Jana (v našem případě tedy spíš Dana) Krause. Hostem byla jedna profesroka španělštiny, dále student, který se snaží zpívat a pak vážně... Vážně přišel Leoš. Kamarádka se rozbrečela a já jenom civěla a vůbec nevěřila. Bylo to něco absolutně neskutečnýho, Leoš byl vtipnej, přívětivej, dokonce se i snažil mluvit španělsky na tu profesorku. Když všechno skončilo, počkaly jsme si ještě na něj a vyfotily se, přičemž jsem byla asi naprosto v ráji a nejvíc šťastná. Do teď mi to přijde úplně neuvěřitelný, neboť přijel naprosto zadarmo, ze dne na den a ještě měl problém sehnat nějakej kontakt, takže prý volal i ředitelce a chudák to takhle řešil... Zrovna do něj bych nikdy neřekla, že dobrovolně udělá něco tak krásnýho, ale on udělal. Je to fakt skvělej člověk a největší frajer a já jsem neskutečná šťastná, že jsme tam ty dvě hodiny navíc vyseděly, ačkoliv jsme tam vlastně vůbec neměly být. Tomu se říká náhoda, anebo osud, anebo snad štěstí...? Na tom asi nezáleží, protože tímhle se letošní akademie nejspíš zapsala do dějin (je o tom i pár článků na internetu, ale radši je nečtěte, všude je zmíněna naše škola) a vůbec nezáleželo na tom, že tam nebyl D. (za to jsem vlastně i dost ráda), ani že jsem nehrála na flétny, protože díky Leošovi to byl asi jeden z mých nejlepších zážitků vůbec.
Možná mě trochu mrzí, že už pro mě akademie neznamená to, co znamenala a už není propojená s D. a celkově tou atmosférou, kterou jsem tam vždycky pociťovala, ale možná jsem za to na druhou stranu i ráda, protože to znamená, že jsem se přes D. definitivně přenesla a ta podoba, kterou pro mě má akademie teď, se mi nejspíš líbí mnohem víc.

christmas, winter, and red image christmas, winter, and tree image christmas, snow, and winter image

Jinak Vánoce jsou už opravdu za dveřmi a dneska pořádám opět takovou vánoční kalbu (heh), takže letím to připravovat (a možná přijde i F., ale o tom zase někdy jindy). Pokud bych se tu během těch dvou dní už neobjevila, tak všem přeju nádherné Vánoce plné lásky, přátelství, rodiny i dárečků. Ať se vám splní všechno, co jste chtěli, a pořádně si je užijte!

PHOTOS | Dark places

16. prosince 2016 v 20:34 | Monica. |  Photos
V nějakém článku jsem se již zmiňovala o tom, že jsme s kamarádkou byly fotit v opuštěných kasárnách v našem městě a odnesly si odtamtud absolutně super fotky. Problém ale je, že jsme fotily především sebe a jak už jistě víte, to tu zveřejňovat úplně nechci, takže ve výsledku mám zveřejnitelných fotek jenom po málu. Ale i tak jdeme na ně.