Nejsem to já.

30. listopadu 2016 v 17:55 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Už nějaký ten pátek se chystám a psychicky připravuju k napsání nynějšího článku, neustále přemýšlím jak, kdy a proč vlastně, a den za dnem ho odsouvám, protože se neustále něco děje a jakmile ho vydám, celé se to nejspíš zase změní, jenomže momentálně je všechno nějakým způsobem ustálené a já mám konečně alespoň nějakou nepatrnou představu o tom, jak bych to chtěla napsat. Stejně to zase dopadne úplně jinak. Bude to jistojistě jeden z nejupřímějších článků v historii blogu, ne-li ten úplně neujpřímější, tak se na to připravte.

V pár starších článcích jsem se zmiňovala o jakémsi F., který do mého života vkročil tak nějak postupně a pomalu, nenápadně, ale pak nastal zvrat, který vlastně ani nedokážu přesně identifikovat, kdy jsem ho přestala brát jako nějakého otravu a vlastně mě začal zajímat, a ten celý odstartoval tuhle podivnou éru. Začalo to klasickým psaním, pokračovalo přes schovávání se (nepátrejte v tom po nějakém hlubším smyslu, jednoduše to byla jedna z fází našeho zvláštního kontaktu, uhm), až to došlo k té pověstné Velké kalbě, aneb mojí oslavě narozenin. On to už vlastně taky bude brzo měsíc, ale já mám neustále pocit, že je těsně po. Nějak jsem se zasekla v tom bodě euforie a vidění, že by všechno mohlo bejt skvělý. Byl v mém domě, stál na mojí terase, kouřil na mojí terase, já kouřila s ním na mojí terase, já ho tady objímala, on pak vevnitř objímal mě... Těch pár výjevů, které si pamatuju naprosto přesně, ačkoliv zbytek oslavy se tak nějak slil v jeden mírně rozmazaný a nepodstatný celek, mě doprovází úplně všude. Vzpomenu si na ten ploužák, jak mě tisknul a já se cítila naprosto nadpozemsky, a mám pocit, že by mezi námi snad mohlo i něco být, že by možná mohl cítit to samé (ačkoliv si taky přesně nejsem jistá, co cítím), možná jsem si tím dokonce i jistá, jenomže ta chvíle byla pomíjivá, snad i bezvýznamná, protože u něj nejspíš hrál největší roli alkohol.

love, couple, and boy image love, pink, and quote image love, couple, and dance image


Od té doby proběhlo pár chatů, pár pozdravů, ale ty chaty byly čím dál víc o ničem a hlavně čím dál míň, pozdravy taktéž, až úplně zanikly. Někdy v té době jsem začala neustále poslouchat písničky, v autobuse, ve škole, doma. Ne, že bych to dřív nedělala, ale milovala jsem jízdy autobusem v tichu, bez žádného ječení a kvílení v uších. To už teď není. Zapomenu si sluchátka a jsem ztracená. Moje příprava do školy zanikla zhruba tak stejně jako ty naše pozdravy. Psávali jsme si především večer, takže ta osoba, která chodila spát v 9, se vytratila stejně tak. Navíc jsem začala i topit mobil ve vaně, protože jsem neustále čekala na zprávu od něj a ani těch pár minut jsem nemohla vydržet. Teď jsem tu totiž já, poslouchající písničky v autobuse, nepřipravující se do školy, chodící spát o pár hodin později a tahající mobil do vany... Mohla bych ve výčtu pokračovat, ale k tomu se dostanu až v průběhu článku. Jednou z dalších, na první pohled absolutně bezvýznamných, věcí, byl jeho unfollow na instagramu. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal, když některá jeho gesta a zprávy naznačovaly, že bych se mu snad mohla líbit. A tak jsem se jednou ve škole v příhodné situaci jednoduše zeptala, proběhlo pár vět, a follow jsem měla zpátky. Někdy těsně před tím jsem si na instagramovou profilovku dala takovou poněkud odvážnější fotku, kterou tam mám tedy do teď (nekoukejte se!). Nedokážu říct, proč jsem to udělala, jenom vím, že to bylo kvůli němu pouze z části. Možná už mě nebaví být ta slušná holčička, kterou jsem bývala. Pár lidí mi kvůli tomu psalo a ze všech stran jsem slýchala, že by to do mě neřekli. Ano! To je nejspíš ten problém. Mám potřebu dělat věci, který by do mě lidi neřekli, a který bych dřív ani za nic neudělala a odsuzovala je.

Později jsem mu občas začala psát já, protože jsem nedokázala snést to jeho jméno na messengeru klesající dolů a dolů.
Do toho byla i určitá narozeninová oslava (pro orientaci v čase - už jsme se dostali k 25.11), kde se samozřejmě pilo a kouřilo. Mezitím se mi cigareta do ruky občas dostala, ale tahle oslava byla něco jiného, protože jsem měla svojí krabičku a už to jelo. K tomu nějaký ten alkohol, kamarádi, zábava a čtyři cigarety byly za jeden večer pryč, ani nevím, jak. Jsem tohle vážně já? Ještě před měsícem jsem odsuzovala naprosto každého kuřáka a vadili mi moji spolužácí, kteří se na každé oslavě opili, jenomže uplynulo pár týdnů a já jsem tam, kde jsem. Proč tohle dělám? Je momentálně moje nejčastější otázka položená zhruba milionkrát denně. A na to kouření s pitím mám celkem jednoduchou odpověď - připomíná mi to jeho. Cigaretovej kouř zkrátka voní jako on. Když to mám v ruce, vidím jeho na mojí oslavě, kde všechno bylo tak neskutečně krásný. O alkoholu nemluvě. Lžu rodičům kvůli věcem, který by mě dřív ani nenapadlo udělat, a co víc, lhaní absolutně nesnáším, jenomže mám dojem, že momentálně to ani jinak nejde. O té poslední oslavě jsem se dokonce s F. bavila. Choval se tak ochranitelsky, jako by mu na mě záleželo, říkal, ať nekouřím, že i on už s tím přestal, chtěl mi pomoct. Jenomže v zápětí napsal, že je mu volný, co dělám, a že je to moje věc. Jeho chování je tak neskutečně zmatečný. Jednu věc ale vím jistě - rozhodně to není tak, jako mi napovídal ploužák na mojí oslavě. Protože už třikrát jsem ho tahala ven, jednou jsme si dokonce do noci psali o tom ploužáku a celkově o mejch pocitech, ale z něho vypadlo jenom to, že ho moc neláká jít se mnou ven, ale můžeme. Jenomže o to můžeme on neusiluje a já ho nehodlám otravovat den co den a tahat ho ven. To ale opravdu nejsem já. Ačkoliv si nejsem jistá, co momentálně já jsem. Mám tendenci všechny problémy a především ty jeho nálady řešit buď cigaretou nebo alkoholem. A to je to vlastně taková malichernost, když to tak řeknu, ale city s člověkem občas dokážou zamávat hodně. Vím, že bych ho měla nechat jít a o nic se nesnažit, protože nemůžeme člověka donutit něco cítit nebo dělat, když nechce, samozřejmě. Na druhou stranu to ale teď nedokážu, protože těch pár konverzací a situací s ním, kdy mi bylo tak nádherně, jenom tak nevymažu a nedokážu si představit, že už by se nikdy neopakovaly. Navíc mám pořád před očima tu oslavu, kdy na mě neustále koukal, kdy jsme se objímali, tančili, pusinkovali - a to je jedna obrovská naděje, které se držím, ačkoliv on to celé pravděpodobně vnímal úplně jinak. Ale proč na tu oslavu vůbec šel...? Proč, ksakru?


camel, cigarette, and easel image smoke, cigarette, and hands image

Nynější situace vypadá tak, že se nezdravíme a nepíšeme si, občas proběhne nějaký ten náš ksicht, ale to minimálně. A hodlám to tak nechat, alespoň pár dní, protože víc to zřejmě nevydržím. Není mi příjemný mu psát první, ale už bych nesnesla stejnej stav jako byl s D. Vidět se jednou za rok a vůbec si nepsat. Dalo by se říct, že z toho mám dost hrůzu, protože ty dva a třičtvrtě roku ve mně přeci jenom něco zanechaly a opakovat si podobnou věc doopravdy nechci. Jak to s tím D. teda je? Rozhodně ne tak, jako dřív. Ale nedokážu přesně říct jak. Jakási neviditelná zábrana mi brání v tom, říct, že jsem se přes něj definitivně přenesla. Protože slovo definitivně nikdy není tak definitivní, jak v určité chvíli vypadá. Jedno ale vím jistě - už nikdy k němu nebudu cítit to, co jsem cítila. I kdyby se to chtělo vrátit, zabráním tomu, protože do stejné řeky už víckrát nevstoupím. A tím jsem si stoprocentně jistá. S F. je to sice složitý a mnohdy ještě horší, než bývalo s D., ale pořád je tady určitá naděje na něco, která u D. už dávno není nebo možná ani nikdy nebyla.

Nejvíc mě ale na tom všem děsí ta moje změna. Nemám si co říct s lidma, kteří pro mě bývali nenahraditelnou součástí života. Dělám věci, o kterých jsem si byla téměř jistá, že nikdy dělat nebudu. A celkově se mi tahle změna spíš nelíbí, ale na druhou stranu cítím jakousi svobodu a hlavně vím, že někde uvnitř jsem to pořád já, ten stejnej nenapravitelnej snílek věřící na šťastný konce. Nejspíš je to jenom určitá fáze života, kterou si projdou skoro všichni a nezáleží na tom, z jaké rodiny pochází nebo kde studují, a potom už je jenom na nich, pro kterou variantu se rozhodnou. Momentálně je ale moje otázka jasná - tohle nejsem já, anebo jsem nebyla já to, čím jsem bývala dřív?
 


Komentáře

1 Nelly Cadlenson Nelly Cadlenson | Web | 30. listopadu 2016 v 21:04 | Reagovat

Možná na tebe přišla jakási krize. Můžu říct, že já se taky necítím, jako kdybych to nebyla já. Většinu času se vyhýbám všem a nechce se mi nikam chodit za vším vidím strašnou zbytečnost. Co se týče známosti pravděpodobně jsi zamilovaná. Taky jsem to tak měla s jedním klukem, se kterým jsme si psali, viděli se každý den a jednoho dne z ničeho nic BUM a najednou jako kdybychom se oddálili.
Věř, ale že za vším je něco, co tě posune v  životě dál

2 Ev. Ev. | Web | 1. prosince 2016 v 14:18 | Reagovat

Chtěla jsem ti napsat to, cos na konci článku napsala sama. Nejspíš jenom procházíš obdobím, kterým si dřív nebo později projde každý. Co se kluků týče, ty asi nikdy nepochopíme. Chápu tě, jak se cítíš, prošla jsem si něčím podobným. Jako chvíli se chová, že tě má rád a pak zase že tě nezná... Bohužel žádnej lék nebo tak něco na to nemám.

3 Kačka Kačka | 2. prosince 2016 v 16:46 | Reagovat

Jak už tady holky psaly a jak jsi psala ty sama, nejspíš jde o období, kterým si musí projít každý. Období, kdy hledáme sami sebe. Poslední dobou mi přijde, že jsme všichni takový zmatení a nevíme, kdo jsme "my". Celkově mi přijde poslední dobou vše takové zmatené a nerozluštitelné.
A co se známosti týče, nech tomu volný průbeh a hlavně čas. Věnuj se třeba koníčkům, na které jsi neměla poslední dobou tolik času a uidíš, ono se to samo ukáže.

4 petra-s-world petra-s-world | Web | 3. prosince 2016 v 18:32 | Reagovat

Podle mě takovýhle nezůstaneš.. hlavně nespadni do něčeho horšího..
Doufejme že je to jen nějaké špatnější období. Já si to myslím taky.
Jen je zvláštní že tě prostě.. dokázala změnit nějaký kluk.
Občas jsou kluci hrozně ale zvláštní.. chvíli vypadá jako když má zájem, ale pak najednou je to třeba fuč.. Nevíš co psát a říkáš si? Jak je na tom asi on? Taky neví co napsat? nebo na mě kašle?

5 Zoye❤ Zoye❤ | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 10:20 | Reagovat

Tenhle článek jsem ti zhltla na jeden nádech! Jakobych to psala já před rokem, dvouma.. Všechny ty vzpomínky se mi vyplavily zpět. He to jakobys žila můj život, nebo každá holka si bere k srdci idioty a pak trpí každá stejně. I kdyby jsi už k němu neměla cítit to co dřív, važ si těch přiblblejch xichtů, važ si, že ho potkáváš, ale být tebou už na něj nereaguj. On si toho všimne, že nejsi jeho samozřejmost a nakonec mu stejně bude chybět všechno co píšeš. On na to přijde. Drž se ❤

6 Magicmax Magicmax | Web | 4. prosince 2016 v 15:55 | Reagovat

To je moc zajímavé! Mně se líbí jak to s tím F., je takové normální a hezkéí a že to není jako nějaký bláznivě přehnaný román a že přesto v tom je to kouzlo. :) Mně se moc líbí to o změnách člověka. Protože cítím to samé u sebe - Na první stupni vúdce týmu a showman. Na druhém nejoblíbenější osoba na škola a ted na střední obyčejnej kluk. Já si myslím, že povaha není úplně daná. V každé situaci by se měl člověk nějak zachovat ale povaha se nemění se situací ale s osobou - takže se musí osoba přizpůsobovat. Já měl rád od mala déšť, ten vzduch a ta vrchkost a něco padá z nebe. A ted mně štve že si ta voda dovolí se mně dotknout.
Mněl jsem kámošku co měla kluka co měl taky zmatený chování. Nedopadlo to s jejím vztahem dobře, když pak chtěla chodit se mnou. :D
Jinak podle mně seš to pořád ty. To co děláš nedělá to čím seš.
Rád bych byl s tebou SB. :)

7 fakynn fakynn | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 16:37 | Reagovat

"Mám potřebu dělat věci, který by do mě lidi neřekli, a který bych dřív ani za nic neudělala a odsuzovala je." takovou potřebu mám taky a myslela jsem si, že je to jen nějaká skrytá podoba toho, že na sebe chci upozornit, ale nejsem v tom sama, dobrý.

Teď mi tak došlo... včera mě jeden kluk zval na kafe a já napsala "můžeme", už si vím, proč jeho nadšení kleslo. Jejej.

Hrozně mi to připomíná jednoho kluka, se kterým jsem se tak tahala asi rok a půl zpátky. Na jedný párty to bylo strašně super, pohledy, úsměvy, nenápadný doteky, den na to jsme jeli autem někam pryč, koupili si kafe, kouřili a pili v autě na nějaký louce a bylo to fajn, objímání, pusinky a pak najednou jsem byla ta vlezka a on mě měl úplně u prdele. Za týden byla párty, všechno zas bylo ok, ale pak už jsme se nikdy neviděli. Na žádný párty už jsem se nepotkali, protože on přestal na všechny chodit a najednou nic a prázdno. Proč to ti kluci jako dělají? Ztrácím se a nechápu.

A lidi se měněj, protože jsou prostě ovlivněni vším okolo. Předtím jsi to byla ty, etapa tebe a tvého života, teď je to nová etapa a nová ty.

8 Paige Paige | Web | 4. prosince 2016 v 17:46 | Reagovat

Veľmi mi je ľúto, čo sa ti stalo. City s človek dokážu urobiť naozaj veľa. Aj ja si hovorím, že neznášam alkohol, cigarety, ale často sa mi stávalo, že ma niečo nahnevalo alebo mi niečo zahralo na city a chcela som urobiť veci, ktoré by som ani neurobila.. Chcela som byť k ľuďom hnusnejšia, chcela som všetko porozbíjať.. lenže moje ja my v tom bráni, pretože som úplne iná osobnosť. Už veľakrát som sa do niekoho zaľúbila, lenže to nebolo obojstranné... teraz je v mojom živote jeden chalan, s ktorým mám vzťah veľmi komplikovaný a nechcem, aby to zašlo ďalej ako kamarátstvo.... Viem, že ťa to raní, ale musíš sa snažiť cez to preniesť.. Do tvojho života vstúpi ešte veľa chlapcov.. Na svete je 7. miliard ľudí (v Česku cca 10 miliónov? :D) a ty sa budeš trápiť kvôli jednému? Hlavu hore, rany sa po nejakom čase zahoja :)

9 Simix Simix | Web | 5. prosince 2016 v 17:02 | Reagovat

~Čaué~
To tak občas bývá... chceš něco napsat, ale ta situace je pořád v pohybu a nejde ji teda tak jednoduše zaznamenat.
Láska a takové ty podobné věci, to je docela pakárna... teda nevím, zda je to to správné slovo :D
Moc dobře znám takový to, když čekáš, že napíše... že prostě na něj myslíš a tak. A dokonce i to, že chodíš později spát... o dost později.
Taky dělám nějaké věci, co jsem úplně dřív spíš nedělala.
Takovéhle situace a city dokáží s člověkem mnoho... já jsem také z podobné situace vykolejená... nebo jaké slovo použít, ale nepřinutilo mě to pít nebo kouřit. No nic.. hodně štěstí a měj se :)

10 un-cool un-cool | 6. prosince 2016 v 17:16 | Reagovat

Panebože, jak já tě chápu. Strašně často si přijdu ztracená, dělám věci, co jsem nedělala předtím, strašně těším kluky, jsem celkově jiná. A nevím, jestli je to dobře, nebo ne, nevím, jestli je tohle pouze nějakej výkyv, nebo taková prostě jsem.

11 Denyii Denyii | Web | 9. prosince 2016 v 4:49 | Reagovat

Moni, ach jo...
Mrzí mě, co ti ty kluci dělají... mě to spíš příjde, že oni by tě chtěli, ale pak se nějak zleknou a radši řeknou ne... :)
Tohle tvoje "já" nevidím jako nic špatného... já tead taky nemám ráda lidi mého věku, kteří kouří a pijou, ale prostě to k tmu našemu věku asi patří... můj teď jediný sen (asi jeden jediný z milionu) je to, že na Silvestra chci v USA jít na pořádnou americkou party s červenýma kelímka a flašce nahoře v patře nebo v podkroví u kulečníku a na gauči... a to když mě chytěj, tak asi jedu domu... Lidi se mě ptají, jestli kouřím weed (a pak taky jestli vim co to je a jestli to máme v čechách -,-), no a já tak mám nějak touhu to zkusit... tady v americe... jeden přestupek, který zjistěj a jedu domu...
myslím, že to patří k věku. To kouření, pití... ono to přejde, myslím, že za měsíc dva, tři, budeš zase proti kouření a pití, a když ne, tak mi sakra napiš, protože věř, že to asi nebdue to, co budeš chtít dělat navždy :D (haha, budeš se toho muset zbavit).

Tak jo, já jsem se tu asi taky zamilovala... když ono je to tak těžký... mě přijde, že o mně má taky zájem, jenže nevím. joo pořád se poštuchujem, lechtáme, šaháme na sebe, díváme se dlouho do očí, ošaháváme... ale prostě, já ho pak vidím tohle dělat i s jinýma holkama, ne sice tolik jako se mnou, ale i tak... nevim, asi mě má prostě jako tu holku, kterou je sranda provokovat... no a pak je tu ještě jeden kluk, kterej je tak hrozně divnej, zvláštní a všechno, že mě tak hrozně přitahuje... vlastně dneska poprvé jsem se dozvěděla jeho jmén.. jacob... sakra celou jednu hodinu jsme se n sebe tak pokradmu koukali, smáli a všechno... kolikrát mi přišlo, že chodí místy jen kvůli tomu, aby se o mně "otřel"...
Ale nejspíš ne....
Sakra uplně vim, jak se citíš.. :)
Kdyby sis o tom chtěla nějak popovídat, klidně napiš, kontakt máš :) Mužeme se navzájem politovat, konečně vim, jak to tak nějak můžeš mít. :)

*dodatek,,, teď mi napsal tady nejlepší kamarád, že chce pryč z friendzone, že neni v friendzone a že už ví jak na to, že uvidim... tak jo, mám ráda dva kluky, kteří mě asi nechtěj (ten jeden mě má asi jako hračku a druhej asi ani neví, jak se jmenuju) a mam kamaráda, kterej se o něco snaži...
jak rychle přejít z tebe na mě? hah, tohle asi umim jenom já...

fakt mě hrozně mrzí ta tvá situace, věřím, že se to s f. zlepší nebo sakra ať si trhne nohou, podle mě tě sakra chce, ale je prostě jen vyděšenej. :) Až budeš příště pít nebo kouřit, dej si třeba i za mne. ale nepřeháněj to, nechceme z tebe kuřačku a alkoholičku :) :)

12 Psycho Terror Apocalypse Psycho Terror Apocalypse | Web | 12. prosince 2016 v 23:59 | Reagovat

To jsme na tom stejně

13 Dominique Dominique | E-mail | Web | 21. prosince 2016 v 16:30 | Reagovat

Jak jsme si psaly, věděla jsem, že toho máme hodně společného, ale až po tomhle článku mi došlo, že je toho víc než jsem si zpočátku myslela. Každopádně. Podle mě můžeš být zas taková, jaká jsi byla předtím, ale až na to prostě bude ten správný čas a budeš vědět, že to tak chceš, ale tahle volnost...ta ti bude chybět. Nevím, co bych dělala s F. Asi bych dělala to samé, co ty. Každopádně se mi tenhle článek strašně líbí a jsem ráda, že jsem si ho přečetla.

14 smartly smartly | Web | 7. ledna 2017 v 12:11 | Reagovat

Ako to tak čítam, tak by som sa o teba fakt neobával, vyzeráš dosť rozumná a silná aby si dokázala čeliť takýmto bubáčikom a nie sa im donekonečna vyhýbať :) Možno až na tie cigy. To svinstvo je nielen strašne nezdravé, nechutné a drahé, ale hlavne kurevsky návykové a má ešte jednu nevýhodu, ktorú si málokto uvedomuje. Fajčiari sa pripravujú o obrovské množstvo potenciálnych kamarátov/priateľov/manželov... A že by som sa pozvracal keby ma pobozkala tuhá fajčiarka je to najmenej, ale predstava že mám doma parnú lokomotívu, z ktorej sa dymí každú hodinu... No, musel by som ju veľmi ale naozaj VEĽMI milovať :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama