Listopad 2016

Nejsem to já.

30. listopadu 2016 v 17:55 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Už nějaký ten pátek se chystám a psychicky připravuju k napsání nynějšího článku, neustále přemýšlím jak, kdy a proč vlastně, a den za dnem ho odsouvám, protože se neustále něco děje a jakmile ho vydám, celé se to nejspíš zase změní, jenomže momentálně je všechno nějakým způsobem ustálené a já mám konečně alespoň nějakou nepatrnou představu o tom, jak bych to chtěla napsat. Stejně to zase dopadne úplně jinak. Bude to jistojistě jeden z nejupřímějších článků v historii blogu, ne-li ten úplně neujpřímější, tak se na to připravte.

V pár starších článcích jsem se zmiňovala o jakémsi F., který do mého života vkročil tak nějak postupně a pomalu, nenápadně, ale pak nastal zvrat, který vlastně ani nedokážu přesně identifikovat, kdy jsem ho přestala brát jako nějakého otravu a vlastně mě začal zajímat, a ten celý odstartoval tuhle podivnou éru. Začalo to klasickým psaním, pokračovalo přes schovávání se (nepátrejte v tom po nějakém hlubším smyslu, jednoduše to byla jedna z fází našeho zvláštního kontaktu, uhm), až to došlo k té pověstné Velké kalbě, aneb mojí oslavě narozenin. On to už vlastně taky bude brzo měsíc, ale já mám neustále pocit, že je těsně po. Nějak jsem se zasekla v tom bodě euforie a vidění, že by všechno mohlo bejt skvělý. Byl v mém domě, stál na mojí terase, kouřil na mojí terase, já kouřila s ním na mojí terase, já ho tady objímala, on pak vevnitř objímal mě... Těch pár výjevů, které si pamatuju naprosto přesně, ačkoliv zbytek oslavy se tak nějak slil v jeden mírně rozmazaný a nepodstatný celek, mě doprovází úplně všude. Vzpomenu si na ten ploužák, jak mě tisknul a já se cítila naprosto nadpozemsky, a mám pocit, že by mezi námi snad mohlo i něco být, že by možná mohl cítit to samé (ačkoliv si taky přesně nejsem jistá, co cítím), možná jsem si tím dokonce i jistá, jenomže ta chvíle byla pomíjivá, snad i bezvýznamná, protože u něj nejspíš hrál největší roli alkohol.

love, couple, and boy image love, pink, and quote image love, couple, and dance image

PHOTOS | Dresden, Berlin, Rakotzbrücke

27. listopadu 2016 v 16:02 | Monica. |  Photos
Inu, slíbila jsem - plním. A co vlastně? Konečně ty očekávané fotky z výletu po Německu, který se uskutečnil před necelými čtrnácti dny, myslím.


Zwinger.

TRAVEL | Trip po Německu

21. listopadu 2016 v 19:38 | Monica. |  Travel
Ti pozorní si už všimli, že mě konečně napadlo vytvořit novou rubriku s názvem travel, když tak ráda cestuju, že.

Dokopal mě k tomu právě výlet do Německa, který jsem absolvovala nedávno a ráda bych o něm zase napsala pár slov. Co se týče fotek, dneska vám sem dám jenom pár nejpovedenějších a někdy později zveřejním i zbytek.

Tak tedy, abych vás uvedla do problému - ve čtvrtek jsme s rodiči vyrazili do již zmíněného Německa. Cítím se, jako bych psala slohovou práci do hodiny češtiny. To se mi nelíbí. První zastávkou byly Drážďany - ovšem ne Primark! Bože, jenom ne ten šílenej obchod! - prošli jsme těch pár památek, co tam je, já si zavzpomínala na vánoční trhy, které jsme zde se třídou absolvovali před třemi lety (tři roky? Šílenost.) a nakonec zkonstatovali, že to město vlastně není ničím zajímavý a těch pár památek, co tam je, je špinavejch a svým způsobem zanedbanejch. Kromě toho si tam připadáte jak v Praze, neboť zrovna ten den byl státní svátek a ze všech stran slyšíte tu naší krásnou češtinu, protože tam celý Česko cosi loví v Primarku. Aničko, budeš ještě tu housku s tím kuřecím?
V pátek jsme se vydali do toho vytouženého Berlína. Lepší den jsme si asi ani vybrat nemohli, protože vlastně celou dobu pršelo a my to proseděli v U-bahnu, S-bahnu a dalších dopravních prostředcích, co tam provozujou, mekáči, anebo Dunkin donuts. Ale vlastně si nestěžuju, protože právě metra a vlaky mě odjakživa fascinujou a vlastně jsou pro mě nejlepší atrakcí v cizích zemích, uhm.

Stanice jedné z devíti linek metra. Která linka to je, to už vám asi nepovím, heh.

Všehochuť #6 - Justin Bieber a zamotaná situace

13. listopadu 2016 v 19:44 | Monica. |  Diary
Zdravíčko! Dnes jsem opět zasedla k mojí milované všehochuti, kde ale tentokrát proberu pouhopouhá dvě témata, avšak ochuzeni rozhodně nebudete, protože nejspíš budou řádně dlouhá.

» tím nejhlavnějším a hlavně nejšťastnějším bodem dnešního článku je včerejší koncert Justina Biebera. Pokud zde mám nějakého fanouška, pravděpodobně mě bude chtít zabít, neboť Justina jsem odjakživa neměla ráda, všechny zprávy o něm tak nějak úspěšně ignorovala a vyhývala se všem jeho songům, protože jeho hlas mi nikdy nebyl zrovna dvakrát sympatický. A přesto jsem na tom koncertě byla. A má to jednoduché vysvětlení - stalo se to tak, jako letos v lednu na Ellie. Zkrátka taťka dostal lístky od práce, do sky boxu, s jídlem a pitím, zdarma. Kdo by tohle, ksakru, nebral? Nejdřív jsem tedy myslela, že půjdu s tátou, ale nakonec jsem to nabídla kamarádce, což bylo rozhodně nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat, hah. A tak jsem v sobotu naposlouchávala to jeho poslední album a vlastně shledala, že se to i dá poslouchat a docela mě to baví. Všechna sranda začala absolutně nacpaným béčkem, přičemž všichni (překvapivě) vystupovali na Českomoravský (aneb u O2 areny, pro nepražáky). Vzhledem k tomu, že jsme měli ty jaksi taksi VIP lístky, nemusely jsme nikde sáhodlouze stát, takže jsme se odklidily do poklidné čajky vedle arény, kde jsme chvíly poseděly, pokecaly, daly si čajdu. Pak nám chvíli trvalo, než jsme zjistily, že vlastně máme jít do vchodu 10, ale pak jsme to nějak zmákly a nechaly za sebou (přesněji vedle sebe) neskutečnou frontu fanoušků. A teď se, dámy a pánove, podržte. V O2 je neskutečný množství vchodů, jenomže zrovna v tom, kterým jsme vcházely my, byl kamarád F. a R. a zkrátka jeden z těch tří, kteří byli na mojí Velký kalbě. Tomu se ani nedá říkat náhoda, protože je to fakt neuvěřitelný. Chvíli jsme pokecali, ale on tam samozřejmě pracoval, takže jsme nemohli dlouho rušit. Co vám budu povídat, sky boxy jsou zážitky už jen tehdy, kdy tam vkročíte. Každopádně jsme přišly na předskokany, kteří nás vůbec nezaujali, takže jsme jedly, pily, povídaly si. Ačkoliv nejsem jeho fanynka, pocit, že jsem na koncertě toho Justina Biebera, byl takovej magickej a plnej očekávání. A když Justin přišel, řvala jsem taky, protože je to přece jenom Justin. A předvedl naprosto skvělou show, ať si říka kdo chce, co chce.


DIARY | Velká kalba

6. listopadu 2016 v 19:50 | Monica. |  Diary
A tak se povídalo, tancovalo, objímalo, pusinkovalo, pilo, kouřilo a smálo. O čem že to mluvím? Pokud se vám název článku Velká kalba zdá poněkud zvláštní, a on asi trochu je, má to velice jednoduché vysvětlení. To se tak Monica jednoho dne rozhodla, že když už má letos ty patnáctiny (uhm, ano), ráda by je oslavila ve velkém. Vytvořila událost na facebooku, sezvala snad dvacet lidí ze třídy, ačkoliv se snad ani s polovinou pořádně nebaví, a jevilo se jí to jako skvělý nápad. K tomu ještě napsala F. (ano, ten F., který mi v hlavě dělá bordel - a teď ještě víc), zda by ji nebyl ochoten obstarat nějaký ten alkohol, neb oslavy v její třídě se bez něho už pravděpodobně neobejdou (což je docela k pláči, ale na druhou stranu člověk si musí užívat, no ne?). Během doby od vytvoření události a pátým listopadem (kdy se pověstná kalba měla konati) se vyskytlo asi milion problémů a komplikací, které se ale, ať už snadno či obtížně, nakonec vyřešily. Párkrát jsem měla chuť všechno zrušit a zakopat se někam hluboko, protože, řeknu vám, pořádat takovou akci opravdu není žádná pohoda, klídek a tabáček.
Ale teď už k tomu nejzlomovějšímu bodu - kamarádka ze srandy do události přizvala i F. a jeho kamaráda, se kterým jsem se tou dobou vůbec neznala, maximálně tak letmo věděla, jak se jmenuje. Říkejme mu tedy Závin. A oni dali, že se zůčastní. Nějak jsem nevěděla, jak to mám chápat, protože, rozumíte, osmnáctiletí by snad dobrovolně nešli na jakous takous kinder party. Jenomže pak na nás začali ve škole pokřikovat, že se těší, že určitě přijdou a podobně. Takhle se to nějakou chvíli táhlo, dokud nepřišel osudný týden a já nutně potřebovala vědět číslo přítomných osob. Vytáhla jsem tedy F. na chodbu ve škole (z čehož měl opravdu radost, jelikož zrovna pilně počítal příklad z matematiky), kde mě opět ubezpečil, že přijdou. Měla jsem pocit, že si z nás dělají srandu. Každopádně to bych nebyla já, aby se něco nepokazilo, takže když nám Závin oznámil, že bohužel ten večer musí pracovat, vlastně jsem cítila takovou nepatrnou radost, že je všechno tak nějak při starém a nic mi nevychází, hah. Ale abych to zbytečně neprodlužovala - nějaké ty flašky jsem nakonec dostala (nebo spíš koupila) od Závina, ve škole, mezi skříňkami (nenápadní jako sáně v létě). Překvapilo mě, jak byl milej, ale Závin jaksi není hlavní podstatou dnešního článku. Návštěva osmnáctiletých tedy vypadala poněkud špatně, dokud F. nenapadlo, že se zeptá jeho kamaráda R., který je snad nejhezčí, či miminálně jeden z nejhezčích a nejvyšších, kluků školy. Tahle nabídka se samozřejmě nedala odmítnout (jak z mé strany, tak ze strany R, pochopitelně) A tak nějak přišla sobota, já jsem uklízela, vařila, pekla a dostávala zprávy od F., že spíš nepřijdou, protože mají spoustu práce.
Začátek party byl jeden velký fail, protože jsme s kamarádkami nafukovaly miliony balonků, fotily všechnu výzdobu a dekoraci, a vlastně nestihly nic podstatného. Tři pozvani totiž přijeli dřívějším autobusem, o 40 minut dřív, a já absolutně nenamalovaná a nepřipravená se je snažila nějak uvítat a zároveň si přitom rozetřít korektor po obličeji. Kdyby to někdo filmoval, vydalo by to na celovečerní komedii. Pár lidí se nějak snažilo spatlat pití, připravit welcome drinky (aneb vodka či Fernet citrus).