DIARY | There's that one person you'll never get over no matter how long it's been

27. října 2016 v 23:34 | Monica. |  Diary
Nu, a tak se Monica po necelém roce opět setkala s D. A stejně tak, jako loňský podzim, letošní říjen nemá nejmenší ponětí, co si vlastně myslí a cítí.
V posledních měsících figuroval spíše F. s jeho čokoládově hnědýma očima a cigaretou v ruce. Jenomže by se mi mohlo líbit milion kluků, avšak všechny do jednoho budu pokaždé srovnávat s tím jedním jediným, s D. Ten neumí tak skvěle psát, ten nemá ty červený kalhoty, ten mě nezve na limonádu. Nicméně došla jsem do stavu, kdy se mi částečně podařilo se přes něj přenést. Jeho zamilování do jisté švédky, které jsem vyvodila z jeho statusu, pro mě bylo takovou pomyslnou poslední kapkou, kdy jsem si řekla dost. Načež přišel na scénu F. a všechno tak nějak plynulo. Až do dne, kdy se D. uráčil opět vtrhnout do mého života, jako by se nechumelilo. ,,Tak co dáme?" A ačkoliv bych nejradši nedala nic, souhlasila jsem s lucerňáckou limonádovnou. ,,Ty má hrdinko! ♥" psal, posílal srdíčka a dokonce i jakousi fotku. A tehdy začal absolutní zmatek. Nechtěla jsem, ale měla jsem takový zvláštní pocit, že to dlužím svému minulému já. Přála jsem si s ním někam jít dva a půl roku, přičemž se mi to už jednou splnilo, ale jednou je dosti málo. A přestože v momentě, kdy mi to nabídl, jsem o to ani tolik nestála, věděla jsem, že bych si to možná někdy v budoucnu vyčítala. Zní to asi hloupě, dělat něco pro své minulé já, ale já to tak v tu chvíli zkrátka cítila. Nakonec to tedy vyšlo až na druhý pokus, protože během prvního termínu jsem byla nemocná (možná z části proto, že jsem potřebovala ještě trochu času si nechat všechno projít hlavou a nebyla jsem na to v tom momentě připravená). Se začátkem podzimních prázdnin přišla i nová zpráva. A tak se stalo, že jsem dnes, tedy ve středu, po dvou hodinovém chození po Praze s kamarádem (zdali se mu tak dá říct, ale vlastně není vůbec podstatný), naprosto promrzlá, jela ke koni na Václaváku. Čekal tam, s těma červenýma kalhotama, které má odjakživa, a já v tu chvíli měla tak nějak radost, že alespoň některé věci se nemění. Povídali jsme si, a bylo to šíleně fajn. Člověk by si řekl, že sedm let věkového rozdílu je docela dost, ale s ním ten věk ztrácí význam. Cítím se s ním jinak, možná snad líp, jako lepší člověk - a nejhorší na tom je, že přesně tohle mu psala ta jeho švédka na facebooku. Při sezení u limonády jsme si trénovali koukání z očí do očí, co nejdéle, protože to chce praktikovat na svojí oslavě narozenin. A asi poprvé v životě jsem si uvědomila, že oči jsou něco naprosto neskutečnýho, co dokáže mluvit beze slov. Proběhne při tom tolik nevyřčených pocitů, a vlastně se vůbec nemusí mluvit. Dokázala bych tak sedět hodiny. A asi by to bylo lepší, protože když se začalo mluvit, dozvěděla jsem se o jisté švédce, která studuje v Madridu a vídají se jenou za tři měsíce. Oficiálně. ,,Plánujeme s přítelkyní jet na čtyři měsíce do Británie." Nejsem schopna říct, co ze mě v tu chvíli vypadlo, ale přinejmenším jsem si byla naprosto jistá, že se nic nezměnilo. Že ho mám pořád ráda, ať už jsem se to snažila sebevíc ignorovat a potlačit, ráda mnohem víc, než bych měla. Zbytek večera jsem neustále přemítala o něm a jeho přítelkyni, ale zároveň se snažila si to co nejvíc užít a zapamatovat. Místo vlakem se mnou nakonec jel autobusem, ale ještě před tím jsme se prošli po okraji Prahy. Za tmy. Vzal mě na jednu vyhlídku, kde má člověk všechna světla našeho hlavního města jako na dlani, a já byla v tu chvíli prostě šťastná, i přes všechno špatný, co se kolem děje. Protože v tu chvíli byl se mnou, a ne s jeho přítelkyní. Byl to zatraceně krásnej den, krásnej večer.
Moje středeční dobrodružství skončilo tím, že mi na facebooku poděkoval. Což je oproti situaci před rokem značné zlepšení. Devatenáctého listopadu se nejspíš uvidíme na té jeho slavné oslavě. A já prostě sakramentsky nevím, co si o tom myslím. Jsem naprosto zmatená ve svých citech a ve všem. Jedno vím ale jistě - pokud ne nic jinýho, tenhle člověk je absolutně skvělej kamarád. A nezáleží na tom, jestli se vídáme každej týden nebo jednou za rok. Je mi s ním dobře, i když mi to ve výsledku možná ubližuje. Ale nedokážu se s ním nevídat. Už ne.

Mobilní kvalia. A velice umělecké foto.

Dobrou noc všem. Doufám, že si v životě vedete lépe, než já.
 


Komentáře

1 MARY || BUBBLEGUM-BITCH MARY || BUBBLEGUM-BITCH | Web | 28. října 2016 v 9:56 | Reagovat

Váu. Pri čítaní tohto článku som vyplieštala oči a hovorila si: Dofrasa, tento článok je ako o mne! Niekto ma určite sledoval a napísal ho o mne!
Ale nie, teraz vážne. Tiež mám v živote človeka, ktorý je odo mňa o 6 rokov starší a s ktorým mám veľa nádherných spomienok. Som si istá, že nikto nikdy nenahradí jeho miesto a napriek tomu, že už ubehlo dosť času odvtedy, ako sa to medzi nami zlomilo, stále som sa cez to nepreniesla a každého chalana, ktorý mi vstúpi do života, porovnávam práve s ním. Komunikácia nám viazne, bežné je, že si aj niekoľko mesiacov vôbec nepíšeme a ja mám pocit, že sa už z toho pomaly dostávam, že to bolí menej a že už na neho nemyslím tak intenzívne ako predtým... No on akoby to vycítil a ozve sa mi práve vtedy, keď to najmenej čakám. A ja začínam odznova. Spadnem do toho zakaždým, keď sa mi pripomenie alebo zakaždým, keď uvidím nejaký jeho príspevok na fb alebo fotku. proste je to neustále sa opakujúci kolobeh :) Ale čo sa tá robiť, presne ako hovorí názov tvojho článku, väčšina ľudí ma v živote takého človeka, na ktorého nikdy nezabudneš a ktorý bude mať navždy miesto v tvojom srdci :)

2 Tez Tez | Web | 28. října 2016 v 10:02 | Reagovat

Ó, tys to zvládla! Ty jsi ten článek zvládla! Jsi skvělá. Já usnula.

Taky jsem si myslela, že mám toho člověka tak ráda a tak moc mi sedí, že mít ho jako kamaráda bude skvělý, že přece nepotřebuju nic víc než udržet si ho nablízku. Ano, fungovalo to takhle asi první dvě tři schůzky a potom mi dal planou naději. Jak milé a přátelství ruinující! Nakonec jsme se ale rozhodli, že nevídat se bude to nejlepší řešení (bůh ví, jak dlouho nám to vydrží, rekord je dva dny, tak tentokrát možná zvládneme tři). Podle mě je to zpečetění toho, že spolu nedokážeme být tak, abychom v hlavách nosili myšlenku, že jsme vážně jen přátelé.

Je zvláštní, jak se s člověkem dokažeš cítit skvěle a zároveň ti ten vztah rve srdce. Podnět pro rozhodování. Nechám to tak, jak to je, za cenu občasných výkyvů, bolestí a loužiček slz? Je radost z našeho přátelství větší než ty občasné citové oběti? A stojí mi to za to? Vždyť tohle není to, co jsem hledala. Někde žije člověk, kvůli kterému nebudu muset tak často brečet a s kterým se budu cítit takhle dobře. Na druhou stranu, kde je ten člověk? A najdu ho? Jeden stojí přímo přede mnou, ale nemůžu ho mít úplně. Mám čekat? Když teď zvládnu pár dní smutku, možná se posunu dál a budu schopná hledat. Ale vážně se posunu? Nezůstanu trčet na jednom místě, odkud nebudu schopná se dostat?

Vidíš, měla bych reagovat na tvůj článek a místo toho píšu jen o sobě. Pardon.

3 Niki ^^ Niki ^^ | Web | 28. října 2016 v 19:05 | Reagovat

Musím ocenit že ty máš v každém článku takové krásné citové vnímání. Člověk nikdy neví co bude dál, tak nikdy neříkat nikdy. :) A projít se večerní Prahou musí být kouzelné.

4 Dominique Dominique | E-mail | Web | 29. října 2016 v 18:18 | Reagovat

Na začátku článku jsem koukala, kolik věcí máme společných a přitom jsem se na tvůj blog dostala díky tvému komentáři k mému článku, který má vlastně podobnou pointu.
Je to dlouhá doba, co jste se neviděli a i přes to se žádný tvůj cit nezměnil. Jak já vím, jaké to je. A vlastně je to celé nefér. Když už si člověk myslí, že konečně zapomněl a on do života vtrhne zpět. Taky to, že má přítelkyni. Je to prostě celé nefér. S životem si nevedu moc lépe než ty asi, ale alespoň na tom nejsem jediná.
Večerní Praha. To je můj sen, musí to být úžasné. ♥ A ta tvoje fotka vypadá uplně jako ty obrázky z tumblr. ♥

5 Dominique Dominique | E-mail | Web | 29. října 2016 v 18:19 | Reagovat

[4]: * měl podobnou pointu

6 Lori Chcocolate Lori Chcocolate | E-mail | Web | 29. října 2016 v 20:03 | Reagovat

Jé, to je krásný článek.
Takové pocity znám. Já jsem zrovna ve fázi zapomínání. No, jenže to moc nejde když ho vídáš asi třikrát týdně. A ještě s ostatníma holkama, které před tebou naschvál objímá.. Na mém osobním facebooku je tak dlouhý status, že ho nikdo nečetl. :D

7 Beatrice Beatrice | Web | 29. října 2016 v 21:37 | Reagovat

Máme to teď podobné. O 7 let starší kluk, to stejné trápení. Mám to vůbec nazývat trápením? Dokáže mě udělat šťastnou, jako nikdo jiný. Dokáže mě rozesmutnit tak moc, jako nikdo jiný. Ne, s ním to není trápení. Chci si užít každý okamžik s ním. Jsem ráda, že se tohle tobě povedlo. Já už ho ztratila. Možná nadobro.

8 Simix Simix | Web | 30. října 2016 v 0:45 | Reagovat

~Čaué~
Chápu, že jsi z toho taková zmatená, protože já bych taky byla. V podobných situacích totiž jsem. Trochu nechápu jeho, ale je fajn, že se ti ozval. Třeba tě má rád, ale vadí mu ten věkový rozdíl, nebo nevím. Pak je tu ta jeho přítelkyně právě no... ale tak aspoň jako kamarád.
Ta fotografie je boží :3
Přeji ti hodně štěstí.

9 Sandra Sandra | 30. října 2016 v 19:41 | Reagovat

tak toto ma dostalo.. myslela som si, že ti povi ako ťa má strašne rád, že si skvelá osoba a on tam povie toto s priateľkou..:D no to ma celkom dostalo..
každopádne, úplne ťa chápem, toto keby sa mi stane, neviem či sa mám smiať alebo plakať a každopádne by som ani len nemala šajnu, ako by som to zvládala so svojimi pocitami.. tak držím palce, aby sa to nejak vyriešilo:) buď bude dobre a možno nie. no vedz, že aj všetko zlé je na niečo dobré:)

10 Lany Lany | Web | 31. října 2016 v 19:26 | Reagovat

Ako sa hovorí, oči sú oknom do duše a ten pocit je na nezaplatenie, ked' sa niekomu pozeráš do očí, čas v tej chvíli nehrá žiadnu rolu a ani jeden z vás nemá potrebu niečo povedať, nikomu nevadí to ticho bez slov a ani sa mu nezdá trápne, akoby sa myšlienky  tej chvíli presúvali pohľadom z očí do očí. :) Ani ja nemám rada takéto mätúce situácie, kedy nevieš, na čom si, aké sú momentálne tvoje city alebo to, ako by to malo ísť d'alej. Každopádne, určite je to skvelý človek a kamarát, o ktorého by si nechcela prísť a vidno, že ho máš rada aj napriek nejakým okolnostiam. Hlavné je, že to bol krásny večer a cítili ste sa obaja dobre.

11 Baryn Baryn | Web | 1. listopadu 2016 v 14:53 | Reagovat

Stalo se mi to jen asi jednou, kdy mi nepřišlo ticho trapné, ale naopak příjemné, důležitější a vydatnější než stovky slov. :) Škoda jen, že vám to nevyšlo, neboť tyhle okamžiky jsou vzácné ...

12 Denyii Denyii | Web | 21. listopadu 2016 v 18:24 | Reagovat

Tyjo, to je tak hrozně pěkný. Jako vím, že to pro tebe musí být asi horzný a vlastně skvělý zároveň, ale sakra... to je jak z nějakýho románu :D
Napiš o tom knihu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama