Září 2016

Všehochuť #5 - Hokej, nový pokoj, tanec

28. září 2016 v 13:14 | Monica. |  Diary
Ani nevíte, jak moc těžký bylo najít si chvilku na napsání dalšího článku. Ten nejhlavnější důvod, proč, budu rozebírat v dnešní všehochuti jako jedno ze čtyř témat. Každopádně blog poslední dobou opravdu zanedbávám, což je mi líto, ale na druhou stranu ani nemám tolik o čem psát. Nicméně na dnešní článek jsem se opravdu těšila, takže jdeme rovnou na to.

» World cup of hockey 2016 - hádám, že většina z vás ani nezaregistrovala, že nějaký Světový pohár v ledním hokeji momentálně probíhá, ale to naprosto chápu, protože se o tom tady moc nemluví (pokud to cíleně nehledáte a nezajímá vás to). Letošní rok se hraje v Torontu, což je v Kanadě, takže o důvod víc, proč se o tom moc nemluví a neví, když je to tak daleko. Ani já jsem, narozdíl od play-off NHL, nevstávala ve dvě ráno, abych viděla zápasy, protože jsem buď byla na nějakém výletě, anebo se mi zkrátka nechtělo. Ale průběh jsem pravidelně kontrolovala, hledala jsem výsledky zápasů, rozhovory s hokejisty a všechno, co k tomu tak nějak patří. Musím se přiznat, že jsem viděla jenom jeden zápas, který jsme zrovna hráli s týmem Evropy a jak jinak, prohráli. Mrzí mě, že jsme skončili již ve skupině, ale s momentální českou soupiskou se to tak nějak dalo čekat. Nemáme zrovna povedenou hokejovou sezónu, bohužel. Ale teď k té lepší stránce - můj milovaný Crosby. Na toho jsem tedy v jednu ráno taky vstávala jenom jednou, ale samozřejmě mi to stálo za to, protože Kanada, jak jinak, vyhrála, a tím se posunula až do finále (nečekaně). Jsem strašně ráda, že se Kanadě takhle daří, ale na druhou stranu to pro nás znamená téměř neporazitelného soupeře. Každopádně i na Světovém poháru sázím na Kanadu, než na tým Evropy (s tím jsou ve finále), tak uvidíme, jak to dopadne.

2016, hockey, and of hockey image

PHOTOS | Budapest trip

22. září 2016 v 18:09 | Monica. |  Photos
Inu, v předešlém článku s fotkami jsem vám slibovala (opět) fotky z Budapešti, a tak je tu dneska máme - sice později, ale přece. Abych vám trochu osvětlila, co jsem tam vlastně dělala, jela jsem tam s rodiči a kamarádkou s cestovkou Vega tour (k té se raději vyjadřovat nebudu). Vlastně to nebyl ani moc plánovaný výlet, ale to jednou takhle mamka hledala na slevomatu (to je její téměř každodenní náplň) a našla právě dvoudenní zájezd do Budapešti. Vzhledem k tomu, že já mám letos tak trochu maraton hlavních měst, nemohla jsem to tam jenom tak nechat, ačkoliv jsem se o prázdninách rozhodla, že do Maďarska už opravdu nechci, eh. Nu, a tak se jelo. Článek bude hoodně nabitý fotkami, tak se připravte.


Vyjíždělo se v sobotu ve tři ráno, takže cesta tam proběhla vcelku bez problémů (pokud nepočítám půl hodinové čekání na opozdilce). Celou dobu jsem se tak nějak snažila usnout, což se mi většinou nedařilo, ale nakonec jsme kolem jedenácté dojeli na místo. Zpočátku nebylo vůbec hezké počasí (vidno na druhé fotce). Chvílemi pršelo, ale bylo to rozhodně lepší, než kdyby bylo vedro.

Budapešťský parlament - obdivuhodná stavba.

PHOTOS | Praha, Velká Amerika, Karlštejn

17. září 2016 v 18:56 | Monica. |  Photos
Možná už je nějaký ten pátek září a s ním i škola, ale mně to naprosto nebrání v tom, abych dodatečně vydala fotky z úplně posledního výletu letošních prázdnin. Inu, ono to vlastně bude ze dvou výletů, ale návštěvu Prahy odjakživa jako výlety neberu, eh. Pravda je ale taková, že jsem do Prahy snad nikdy cíleně nevzala foťák a nefotila, takže jsem to samozřejmě musela změnit. Konkrétně jsem si tedy s foťákem prošla Mánesův most a Kampu (a vlastně ještě pomník obětem komunismu na Petříně), z čehož tedy pochází následující fotky.



Nothing will be the same.

12. září 2016 v 19:01 | Monica. |  Diary
Moje přání, aby příští rok bylo všechno nejlepší, tak trochu nebylo vyslyšeno. Abyste byli v obraze - mluvím o článku z minulého roku, který byl o každoroční akci, která se koná u řeky v našem městě. A jelikož je každoroční, letos opět nemohla chybět. Tak si to tedy řekněme všechno od začátku.

Celou naší kouzelnickou scénku doprovázelo neuvěřitelné horko, díky němuž se nám nějaké věci nepovedly a celkově jsem se cítila naprosto otupěle, snad, jako bych na to všechno koukala jaksi z dálky a neprožívala to. Ono to asi na jednu stranu bylo i dobře, nicméně po tom kouzelnickém trapasu před půlkou města jsem se raději odklidila domů.
Když jsme někdy k večeru s kamarádkou přišly zpátky, potkaly jsme bývalou spolužačku, a pak další, a další, a další. S každým jsme prohodily pár slov, ale následně si šli po svých. Naštěstí jsem po chvíli u stánku potkala sousedku, které je přes 18 a zavtipkovala, jestli mi nekoupí pivo. Nu, upřímně, on to ani tak vtip nebyl, protože jsem taky jednou za život chtěla udělat něco, co by stálo za to. Bylo mi vcelku jedno, že nemám ani tu podělanou občanku, jednoduše jsem za chvíli držela půllitr Plzně a byla naprosto spokojená. Horší už bylo tam s tím chodit, protože mě tam zná každý druhý - rodiče spolužáků, skauti, kamarádi. Nicméně s tou sousedkou jsem se tam potkala ještě několikrát a k mému překvapení jsme si docela dobře popovídaly, ačkoliv jsme se nikdy moc nebavily. Nakonec jsme úplnou náhodou natrefily na holky ze školy, se kterýma jsme se tedy taky nikdy nebavily, ale tady z toho tak nějak vznikl hovor, který pokračoval i pár hodin poté. Říkala jsem si, jak fan to tam letos je. Všechny vzpomínky na minulost toho místa se rozplynuly v pozitivní náladě kamarádek a na mě vůbec nepůsobila ta bolest, která mě stíhala loni. Občas jsme sice s kamarádkou prohodily pár slov o tom neskutečném večeru před dvěma lety, avšak ta vzpomínka už vybledla, už nebolí, už je prostě jenom pěkná.

The moments are what matter:

Citáty #30 - srpen + září

8. září 2016 v 16:46 | Monica. |  Citáty
Nikdy neuděláme stejnou chybu dvakrát. Podruhé to totiž není chyba, ale volba.

Když to nejméně čekáme, život nám položí do cesty překážku, aby vyzkoušel naši ochotu se změnit.

Nejhorší pocit je vidět někoho, koho milujete, milovat někoho jiného. (zatraceně, jo.)

Problém lidí je, že zapomínají, že jsou to většinou právě malé věci, které se počítají.

Někdy v životě děláš rozhodnutí ty, a někdy rozhodnutí dělají tebe.

Někdy stačí, když jenom s někým jsme, a tím mu pomůžeme úplně nejvíc.

Lidé nejsou nic než vrstvy tajemství naskládané na sebe. Máte pocit, že je znáte, že jim rozumíte, ale jejich skutečné pohnutky zůstávají skryté, uzamčené v jejich srdcích. A tak nikoho nikdy skutečně nepoznáte, i když se někomu občas rozhodnete věřit.

Láska znamená, že je pro vás něčí štěstí důležitější než vaše, i kdyby to pro vás bylo sebevíc bolestné.

Try again. Fail again. Fail better. (Samuel Beckett. A v angličtině to zní prostě lépe.)

Slibujeme pod vlivem nadějí a konáme pod vlivem strachu.

Člověk má brát věci tak, jak přijdou a smířit se s tím, že ty dobré přicházejí jen náhodou a až tehdy, kdy mají.

Úsměv je odpočinkem unavenému, nadějí malomyslnému, slunečním světlem smutnému a nejlepším přirozeným prostředkem proti trápení.


(Aneb v srpnu na citáty nějak nezbyl čas, tak i tak jsem se ale rozhodla, že tohle je úplně poslední článek s citáty na mém blogu, protože už to nějak ztratilo význam a nevidím důvod, proč v nich pokračovat i nadále.)

HOLIDAYS 2016

3. září 2016 v 17:14 | Monica. |  Ostatní
Inu, opravdu je to tak - i letošní prázdniny utekly jako voda a mně nezbývá nic jiného, než shrnout si všechny ty skvělé akce, které se během těchto dvou měsíců staly a celkově je nějak zhodnotit.

→ 1. července - 6. července - první dny prázdnin jsme opět strávili na kouzelnickém soustředění, které tentokrát bylo opravdu bombové. Pár dní mi sice nebylo úplně dobře, ale abych pravdu řekla, celkový dojem mi to absolutně nezkazilo. Něco víc si o tom můžete přečíst zde, jenom se omlouvám za ty fotky - nevím, proč nejdou zobrazit, ale poslední dobou se mi to stává hodně často. Byl to zkrátka perfektní vstup do těchto dvou měsíců.

→ 9. července - 16. července - dva dny jsem se ohřála doma a poté opět vyrazila do světa, tentokrát na jih Čech k Třebíči. Tam jsem měla hodně smíšené pocity, konec konců jsem o tom opět psala článek. Mrzí mě, že to dopadlo tak, jak dopadlo, avšak takhle s větším odstupem to vidím spíš neutrálně, než negativně. Snažím se udržet těch pár pozitivních momentů, které tam byly, a to ostatní přesunout do pozadí. Nebylo to skvělé, avšak nemohu říct, že by mi to zkazilo prázdniny, to vůbec. Když už nic jiného, alespoň jsem viděla další kousek z naší krásné země.
Fotky zde.