Trip po Velké Británii

14. srpna 2016 v 21:23 | Monica. |  Travel
Zdravím! Jak někteří již dávno víte, uplynulý týden jsem strávila v Anglii a Skotsku. Posledních pár dnů jsem tak nějak sbírala síly a pokoušela se v hlavě srovnat všechny zážitky, ale tentokrát to je opravdu nemožné. Za těch sedm dní jsem viděla tolik nádherných míst, potkala spoustu pěkných kluků, zažila tolik pocitů, momentů... Zkrátka to bylo absolutně nabité a úžasné. Ale o té únavě, která přišla po příletu, se raději ani zmiňovat nebudu. Spala jsem asi 15 hodin.

Vlastně ani nevím, jak začít. Je to šíleně těžké. Zážitky mám už od prvních chvil, co jsem opustila dům, ale vynasnažím se vám předat jenom to nejdůležitější. Oficiálně to tedy začalo na pražském letišti Václava Havla. Tam jsem si stihla polít kalhoty, protože máma mi podala otevřené pití, takže jsem to následně (neúspěšně) sušila rukama. Nicméně letiště je pro mě vždycky hodně silným zážitkem. Odjakživa mě fascinují letadla, piloti, letušky, letiště a všechno kolem toho, takže pokaždé pociťuji takové štěstí, svobodu, volnost. Návštěva letiště je pro mě zkrátka takovým útěkem, ačkoliv jsou kolem mě hromady lidí. Za necelé dvě hodiny jsme již přistáli na Gatwicku, který se připisuje Londýnu, ale ve skutečnosti v Londýně vůbec není. Tam začala ta pořádná zájezdová sranda, protože jedni manželé ne a ne přijít, mobily vypnuté, dokonce je tam anglicky vyvolávali, ale oni pravděpodobně anglicky neuměli ani slovo, avšak po té krásné půl hodince se nakonec našli. Co si budeme povídat, řádně mě to naštvalo, protože prvním bodem na programu bylo univerzitní město Cambridge, které jsme kvůli těm expertům museli prolétnout asi za půl hodiny. Moc z toho tedy nemám. Noc jsme přečkali v Nottinghamu, kde jsme se druhý den ráno prošli a jeli do Sherwoodského lesa, kde zrovna probíhal Robin Hood festival, což byl docela zážitek. Lidé si tam stavěli stany a chodili oblečení jako Hood. Blázni.




Následoval York, nějaká další menší městečka a Fountains Abbey, které mě naprosto uchvátilo. Nebojte, fotek se dočkáte později. Nocovali jsme v Newcastlu upon Tyne. V pondělí jsme si sáhly na Hadriánův val, z čehož jsme si dělaly docela srandu, protože to prostě byla halda kamení, dále jsme navštívili Jedburgh Abbey, Floors castle a během pozdního odpoledne jsme skončili v Edinburghu, kde jsme se prošli za světla a následně i za tmy. Úterý bylo asi jedno z nejlepších, protože hlavní na programu byla palírna Whiskey nedaleko Glasgow, kde jsme měli prohlídku v angličtině, přičemž průvodce byl šíleně vysoký, milý a vtipný skot, a přestože nebyl zrovna pěknej, naprosto mě dostal. Součástí byla i ochutnávka, jenomže my, jakožto děti, jsme dostali lízátko. Výborně! Nicméně na konci jsme se s tím průvodcem vyfotili a musím říct, že ta fotka je naprosto legendární. Úplně přenáší to kouzlo okamžiku. Tentýž den jsme také byli na zámku Stirling a večer jsme usínali v Glasgow. Středa byla taková smutnější, protože jsme opouštěli Skotsko a vraceli se zpět do Anglie, kam se mi upřímně vůbec nechělo. Skotové mají nádherou přírodu, je to tam takové klidné a přátelské, ale nakone i ta Anglie je úžasná. Projížděli jsme Lake District, kde je u jezer opravdu úplně božsky.


Odpoledne jsme přejeli do Liverpoolu, kde si prošli pár obchodů a taktéž jsme tam nocovali. Večer nás ještě průvodce zavedl k jednomu klubu, který byl replikou toho, kde hráli Beatles, jenomže nás, jakožto děti pod 18, tam nepustili, takže jsem já, kamarádka a jeden kluk, se kterým jsme se tam seznámily, stáli před klubem v dešti a tancovali na ulici. Později z toho klubu vyšel absolutně nádhernej kluk, do kterýho jsem se asi na první pohled zamilovala, ale bohužel z toho samozřejmě nic nevzešlo (ještě, aby jo, hah). Předposlední den jsme se stavili ve Warwick castlu, kde byli skvělé voskové figuríny. Člověk by ani nepoznal, že to opravdu není živé. Dále Stratford upon Avon, samozřejmě Shakespearův rodný dům, Oxford, a jídelnu, kde se údajně natáčel Harry Potter, ale já tomu nevěřím. Vůbec to tak nevypadalo. A večer už byl ten slibovaný Londýn!


Hotel jsme měli na periferii, těsně u letiště Heathrow, takže já pěknou chvíli seděla na chodbě a zírala na letadla. Po cestě do hotelu, v autobuse, nám ta letadla létala přesně nad hlavou a viděli jsme tu nekonečnou řadu letadel, která čekala na přistání a bylo to úplně neuvěřitelné, když vezmu v potaz fakt, že Londýn má čtyři nebo pět letišť, když všude je takový provoz. Tolik lidí! Nicméně bylo nám doporučeno, abychom vlakem jeli na Waterloo station, takže skupinka asi osmi čechů se jakýmsi vlakem vydala do středu Londýna, což si jistě dokážete představit. Ale nějak se to zvládlo, došli jsme až k ozářenému Big Benu, odkud bylo vidět na rudé London eye, dále Piccadilly street a samozřejmě Trafalgar square. Za ty dvě hodiny jsme toho bohužel více nestihli, z Waterloo jsme odjížděli něco před půlnocí, byla jsem naprosto vyštavená, ale ten noční Londýn za to stál. Projela jsem se double deckerem, dokonce i londýnským metrem, viděla ten velkoměstských ruch a bylo to něco dokonalého. Shodou okolností je tam teď totiž D., a když jsme jeli vlakem zase zpátky, napadlo mě něco, co jsem si musela hned sesmolit do mobilu a myslím, že to naprosto přesně vyjadřuje moje pocity.

A představovala jsem si ho, jak vlaje po ztemnělých ulicích Londýna a hlasitě se směje s kamarády. Možná - jenom možná - si zapálí cigaretu, ačkoliv není kuřák, ale spíš ne. Spíš jenom protřele popíjí pivo, víno, či něco tvrdšího, a už mírně opilýma očima mžourá na zářící Big Ben. Procházela jsem ulicemi, kterými třeba prošel on. Před týdnem, hodinou, minutou. Ale nezáleželo na tom, protože to velkoměsto mělo ohromující atmosféru. A on, jako by do ní bezchybně zapadal. Možná zmizel v dunícím klubu, zatímco já žasla nad rudým Londýnským okem, které nestydatě rozzářilo Temži. A při té jediné chvilce ve vlaku, jež směřoval na periferii, jsem po dlouhé době mohla přemýšlet. A chtělo se mi plakat. Štěstím, zejména proto, že se mi splnil jeden z největších snů. A smutkem, zejména proto, že on do toho snu mohl patřit, avšak ztratil se v milionech lidí, kteří brouzdali ulicemi a neměli ani ponětí, co já, tak nicotná malá holka, v Londýně skutečně hledám.


Ale konec už D. a melancholických nálad. Den odjezdu jsme ještě autobusem projeli většinu londýnských památek, včetně Tower bridge a Buckinghamského paláce, ačkoliv jenom z dálky. V letadle z Gatwicku do Prahy jsem ještě potkala dalšího nádherného kluka, kdy jsem opravdu pochybovala, že jsem někdy něco hezčího viděla. Byl něco mezi mým milovaným Crosbym a Theo Jamesem, ale na toho asi opravdu dlouho nezapomenu. A on je teď někde v Praze, sakra, někde tady.

Nicméně, abych to nějak shrnula. Británie je nádherná. Jak Anglie, tak Skotsko. Naprosto mě dostal Edibnurgh, Lake District a Londýn. Ty jejich domečky, jak je to všechno rádoby stejné, jenom v detailech se liší. To naše Česko mi proti nim přijde takové nudné, neupravené, fadní, nijaké. Překvapilo mě, kolik pohledných mužů tam bylo. Úplně všude, na každém rohu. Tak i tak, Británie se rozhodně stala mou nejoblíbenější zemí, a pokud bych někdy měla bydlet někde jinde, než u nás, tak rozhodně tam. Nejlépe v Edinburghu. Mělo to ohromující kouzlo a já jsem ještě teď tak šťastná, že jsem tohle všechno mohla vidět. Místa, která jsou v tomhle článku zdaleka nejsou všechna, která jsem viděla, ale za den bylo třeba pět zastávek, na hotel jsme se dostali v devět, na nějaký internet nebylo ani pomyšlení a celé to bylo takové hektické a rychlé, ale mě to jednoduše nevadilo. Byla jsem šťastná, a stále jsem, a to je to hlavní. Těžko by se v mém životě hledal krásnější týden, než byl tenhle.

Omlouvám se za něco tak dlouhého, ale upřímně, není to snad ani polovina všech mých dojmů, takže pravdpodobně se připravte na další žvásty ve článcích s fotkami.

A málem bych zapomněla - píšu si s D., po třičtvrtě roce. Ale o tom zase někdy jindy.
 


Komentáře

1 myantisecretdiary myantisecretdiary | 14. srpna 2016 v 21:59 | Reagovat

Fotky sú úplne krásne a článok tiež. Budem sa tešiť na ďalšiu časť, ak teda bude :) Akurát dnes som natrafila na môj nepublikovaný článok o výlete do Londýna z novembra :D úplne ťa chápem, tiež som si tam zamilovala úplne všetko. Boli sme tam skôr na štúdium, preto sme prešli "len" Londýn, ale verím, že si raz dakto prejdem Britániu ako ty teraz :) Idem späť v septembri a už teraz dopočítavam dni :D

2 Natalie Natalie | E-mail | Web | 14. srpna 2016 v 23:34 | Reagovat

Moc ti závidím a zároveň ti to přeji. Hrozně ráda bych se chtěla podívat do Británie. Je to jedna z mých dreamplace :-). Fotky vypadají úžasně. Na co fotíš? Vypadá to, že sis to tam moc užila.

3 Molly. Molly. | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 11:25 | Reagovat

Závidím ti, taky bych se tam jela jen podívat. Už jsem tam sice byla a prošla jsem jenom asi tak půlku z toho co jsi navštívila ty ale jela bych znovu. Ale jen na pár dní, nechtěla bych tam bydlet, protože můj přítel je tam už 4 měsíce za prací a furt si stěžuje, jak je to tam složité s kontem, jak jsou někteří ti lidi nepříjemní na těch hotelech, taky ho v práci šidí o peníze a využívají ho aby pořád jenom pracoval a neměl skoro žádné volno, je tam všechno drahé co se týká jídla, takže většinou to co vydělá tak půlku z toho utratí za jídlo asi tak na týden možná dva + - . No jako je fakt nespokojený, že když už do Anglie, tak jenom na výlet ale ne na normální žití, že by to bylo hodně kritické. Fotky jsou parádní :P

4 Chloé Chloé | Web | 15. srpna 2016 v 15:40 | Reagovat

Krásne fotky!

5 Simix Simix | Web | 15. srpna 2016 v 18:51 | Reagovat

~Čaué~
Hlavně, že to bylo úžasné a plno jsi toho zažila :)
Pro mě je neuvěřitelné spát 15 hodin. Fakt kruťárna :D
Letiště je pro mě také silným zážitkem, možná proto, že jsem tam byla jen jako malá a to je docela zážitek.
Ve VB jsem nikdy nebyla, ale co není může časem třeba být :)
Prošla jsi toho sakra hodně :D
A fotky jsou moc hezké :)

6 Ooomarie Ooomarie | Web | 15. srpna 2016 v 18:56 | Reagovat

Fotky jsou nádherné, podle článku sis to vážně užila, přeju ti to ♥
Já obvykle spím okolo devíti hodin, takže patnáct je pro mě naprosto nepředstavitelné číslo :D
A máš krásný nový vzhled blogu, jsem šťastná, že se ti povedly udělat ty popisky s odkazy :)

7 flow flow | Web | 16. srpna 2016 v 14:24 | Reagovat

Ježiš tak to je nádherný článek! Bože. ♥
To s tou únavou, já jsem se v sobotu vrátila z dovolené, byla jsem tady v Česku a jsem unavená ještě teď, nevím, jak bych zvládla únavu po příletu. :D
Je super, že máš tolik vzpomínek. O tom to přece je. :)
Fokty- dokonalý! Nejvíc se mi asi líbí ta druhá. :)
A neskutečně krásně píšeš. :))

Já jsem ještě v Británii nebyla, ale možná pojedu příští rok, tak uvidíme, každopádně je to můj sen.

8 bcup♡ bcup♡ | Web | 16. srpna 2016 v 17:47 | Reagovat

krásný fotky. :3 já to v anglii miluju, takže ti moc takový zážitky závidím. :)

9 Roxanne Roxanne | Web | 18. srpna 2016 v 13:15 | Reagovat

Do Anglie jedu v říjnu, už se moc těším!

10 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 19. srpna 2016 v 18:41 | Reagovat

Úplně jsi mě teď navnadila! :) Přesně za 14 dní odlétáme do Skotska.. pojedeme přesně na druhou stranu Británie než jste jeli vy, ale Edinburgh, Glasgow a Lake district máme na programu také. Tvé fotky i zážitky vypadají skvěle.. těším se tam teď o to víc! :D

11 Karolína Karolína | Web | 28. srpna 2016 v 21:40 | Reagovat

V Británii jsem ještě nikdy nebyla, ale také se tam toužím podívat. Nejvíc mě samozřejmě láká Londýn, ale i Skotsko by podle mě stálo za cestovatelský hřích! :)
Já za týden odlétám do Říma, takže se zase těším, že po roce vypadnu někam dál do zahraničí. I když nemůžu si stěžovat.. Letos jsem byla v červnu ve Vídni a teď v srpnu jsem ještě byla na otočce v Drážďanech. Taky tam bylo moc krásně! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama