TT: Spokojený život

31. května 2016 v 16:30 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Existuje vůbec jeden jedinej člověk, kterej by v mým životě dobrovolně zůstal? Vždycky někdo přijde, ze začátku to vypadá skvěle, rozumíme si. Jenomže pak mě pozná víc a radši odejde. Na mým chování je něco, co lidem není sympatický, jsem si toho vědoma. Ale nevím, co to je.
Lidi mi nepíšou, jestli půjdu ven. Možná ojediněle, ať to není tak černý. Nikdo mě nepozve na Matějskou nebo do kavárny. Vždycky to dělám já. A cítím, že jsem stejně sama. Neumím konverzovat. A možná ani nechci. Vím o někom nějaký tajemství? Řekl mi někdy někdo svůj problém, abych mu pomohla? Bylo to tak. Ale už pár let není. To vždycky jenom já jsem ta, která o sobě mluví. A častokrát až sakramentsky moc. Jak to ale zastavit? Chci lidem naslouchat, chci jim pomáhat, ale nikdo to nechce ode mě. A když už se to stane, za několik měsíců je to pryč.
Lidi přichází a odchází, jenomže ty nejlepší mají zůstat. Připadám si, jako bych je násilím držela a nutila, ačkoliv nechci. Mluvila o blbostech, když je ticho, aby to bylo normální. Kamarádky si vždycky mají o čem povídat. V tom případě asi nemám kamarádky.
V životě jsem neviděla, že by mě někdo měl upřímně rád. Za něco mě pochválil nebo poděkoval, že se mu snažím radit, když už zřídkakdy o radu žádá. Možná je to jenom můj špatnej úhel pohledu, ale kde by se ten pocit vzal, kdyby to nemělo pravdivý základy?

girl, light, and night image city, bridge, and light image

Z nejlepších kamarádek se stávají kolemjdoucí. Z bývalých spolužáků se stávají lidi, kteří mě neznají a já neznám je. A mě šíleně bolí tohle všechno pozorovat. Těch odchodů už bylo nějak moc.

A možná jim všem rozumím. Nechtěla bych se se sebou bavit, ale nedokážu říct proč. Neumím najít tu chybu. Neuvědomuju si, co dělám špatně. A nikdy mi to nikdo neřekl. Prostě vždycky jenom odejde, protože to je jednoduší.
A mě už nebaví bejt ten iniciativní člověk.
Ať se začnou snažit i oni, abych měla pocit, že o mě přeci jenom někdo stojí.

Jak mohu vést spokojený život, když nemám s kým?

quote, distance, and people image
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 31. května 2016 v 20:21 | Reagovat

Taky jsem měla období, kdy jsem se s tímto potýkala. Pochopila jsem, že se musím naučit žít sama se sebou, být spokojená sama se sebou - lidi to vycítí a přijdou.

2 Ev. Ev. | Web | 31. května 2016 v 20:39 | Reagovat

"Z nejlepších kamarádek se stávají kolemjdoucí. Z bývalých spolužáků se stávají lidi, kteří mě neznají a já neznám je. A mě šíleně bolí tohle všechno pozorovat. Těch odchodů už bylo nějak moc.

A možná jim všem rozumím. Nechtěla bych se se sebou bavit, ale nedokážu říct proč. Neumím najít tu chybu. Neuvědomuju si, co dělám špatně. A nikdy mi to nikdo neřekl. Prostě vždycky jenom odejde, protože to je jednoduší."

Úplně moje slova... To je v podstatě celý ten článek... Taky bych chtěla vědět, co dělám špatně a proč mi nemůže nikdo napsat sám od sebe. O jediného člověka, který se dal považovat za mého opravdového kamaráda jsem přišla a ani mi nikdo nikdy nevysvětlil, co jsem udělala špatně. O to více mě to všechno mrzí a nejde se přes to jen tak přenést.. Držím palce, ať se to někdy zlepší, poradit ti nemůžu, protože bych sama radu potřebovala :/

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 31. května 2016 v 22:14 | Reagovat

Lidi se nikdy jen tak nezačnou snažit. To je vždycky na tobě. Ale myslím, že mi dalo dost práce, abych se dostalal do stavu, kdy mě ani tolik lidí nikam nezve. Zdá se mi to lepší, než stále odmítat. Všímám si, jak často střídám lidi kolem sebe. Nejspíš je to přirozený.

Otázka na konci....dej mi vědět, jestli najdeš odpověď. Já trochu doufám, že jo. Respektive by se dalo říct - můžu být spokojená já, když nemůžu nikoho udělat spokojeným?

4 Natálie Natálie | Web | 1. června 2016 v 12:56 | Reagovat

za poslední roky se kolem mě taky protočilo spoustu lidí, a jedině tehdy poznáš, kdo za to stojí.. ten který zůstane.. jinak ze základky se nebavím téměř s nikým.. teda krom jedné holky. jinak nezájem..

5 Sabush Sabush | Web | 1. června 2016 v 15:49 | Reagovat

Ľudia prichádzajú a odchádzajú .. Taký je proste život. Ale neboj, ti ktorí v ňom majú byť v ňom aj ostanú a ty ktorí nie tak odídu.

6 Paige Douglas Paige Douglas | Web | 1. června 2016 v 16:26 | Reagovat

Na budúci školský rok nastúpim na strednú školu a všetko bude nové. Budem mať nový kolektív, so spolužiakmi sa už nebudem vídať a tiež odídu.. iba tie spomienky mi na nich ostatnú :) Vieš, v živote stretneme veľa ľudí. Niektorí odídu, iní ostanú. A ak si mala priateľov a odišli z tvojho života, tak to potom neboli skutoční priatelia.

7 gabcaticha gabcaticha | Web | 1. června 2016 v 18:03 | Reagovat

To mě mrzí. Nikdy se mi, díky bohu,  nestalo, že bych se neměla skym bavit. Vždycky se našel aspoň někdo a tak sem si sama nepřipadala. Tim pádem nevím, jak ti pomoc.
Ale určitě se to zlepší. Lidi jsou akorát hloupý!! Třeba na tu pravou kamarádku nebo lásku narazíš pozdějc. Ale o to si toho budeš víc vážit. :))

8 Ani Ani | Web | 1. června 2016 v 22:01 | Reagovat

já to tak taky občas mám

9 Simix Simix | Web | 2. června 2016 v 18:34 | Reagovat

~Čaué~
Třeba to není zrovna tvým chováním. To je život... vždy tu někdo bude a pak odejde. Ani se mnou se nikdo nebavil stále... případně i s přestávkami, které trvaly třeba rok. Jsou situace, kdy jsou si lidé blíž a jindy dál. Člověk za to někdy ani nemůže.
Mě bývalí spolužáci taky už vlastně ani neznají. Za prvé je už tolik nepotkávám a když ano, jen na sebe čumíme. Častokrát mám stejné pocity, jaké tu vypisuješ. Častokrát jsem také moc povídala nebo povídám o sobě, ale umím i naslouchat. Častokrát mi i přijde, že o mě nikdo nestojí a jindy zase opak. Pokaždé je to jinak.
Časem třeba poznáš někoho, kdo tu pro tebe bude na delší dobu... nevím. Nemusí to být jen chyba z tví strany.
Tak se měj :3

10 steel32 steel32 | Web | 4. června 2016 v 9:14 | Reagovat

tomuhle rozumím, mám to nějak stejně.
jakoby mám problem, že občas s někým nevím o čem mluvit. lidi si myslej, že jsem mega divná. pak je to o tom najít tu svojí skupinu, víš o čem si s nima povídat a všichni tě zvou ven až ti to přijde otravný a nikam se ti nechce :D
každopádně mi přijde, že když pak najdeš člověka se kterým si fakt rozumíš tam musí někam odjet a je po.. klasika života no :D

11 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 4. června 2016 v 10:40 | Reagovat

Přidala jsem tvůj článek do výběru na téma týdne.

12 Bree Bree | Web | 4. června 2016 v 11:36 | Reagovat

Vím, jak se cítíš. Mám to stejně. Taky mě nikdo nikdy nikam nepozve. Vždy to musím udělat já, taky mě to moc mrzí. Ve třídě si taky už nemám s kým povídat. Doufám, že s příchodem na střední se to zlepší a zapadnu. Kamarádku, kterou mám moc ráda a klidně by jsme spolu trávili každý den, bohužel je daleko. Taky jsem neustále doma, nemám s kým jít ven :/ Btw. Jsem zpět!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama