Květen 2016

TT: Spokojený život

31. května 2016 v 16:30 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Existuje vůbec jeden jedinej člověk, kterej by v mým životě dobrovolně zůstal? Vždycky někdo přijde, ze začátku to vypadá skvěle, rozumíme si. Jenomže pak mě pozná víc a radši odejde. Na mým chování je něco, co lidem není sympatický, jsem si toho vědoma. Ale nevím, co to je.
Lidi mi nepíšou, jestli půjdu ven. Možná ojediněle, ať to není tak černý. Nikdo mě nepozve na Matějskou nebo do kavárny. Vždycky to dělám já. A cítím, že jsem stejně sama. Neumím konverzovat. A možná ani nechci. Vím o někom nějaký tajemství? Řekl mi někdy někdo svůj problém, abych mu pomohla? Bylo to tak. Ale už pár let není. To vždycky jenom já jsem ta, která o sobě mluví. A častokrát až sakramentsky moc. Jak to ale zastavit? Chci lidem naslouchat, chci jim pomáhat, ale nikdo to nechce ode mě. A když už se to stane, za několik měsíců je to pryč.
Lidi přichází a odchází, jenomže ty nejlepší mají zůstat. Připadám si, jako bych je násilím držela a nutila, ačkoliv nechci. Mluvila o blbostech, když je ticho, aby to bylo normální. Kamarádky si vždycky mají o čem povídat. V tom případě asi nemám kamarádky.
V životě jsem neviděla, že by mě někdo měl upřímně rád. Za něco mě pochválil nebo poděkoval, že se mu snažím radit, když už zřídkakdy o radu žádá. Možná je to jenom můj špatnej úhel pohledu, ale kde by se ten pocit vzal, kdyby to nemělo pravdivý základy?

girl, light, and night image city, bridge, and light image

Z nejlepších kamarádek se stávají kolemjdoucí. Z bývalých spolužáků se stávají lidi, kteří mě neznají a já neznám je. A mě šíleně bolí tohle všechno pozorovat. Těch odchodů už bylo nějak moc.

A možná jim všem rozumím. Nechtěla bych se se sebou bavit, ale nedokážu říct proč. Neumím najít tu chybu. Neuvědomuju si, co dělám špatně. A nikdy mi to nikdo neřekl. Prostě vždycky jenom odejde, protože to je jednoduší.
A mě už nebaví bejt ten iniciativní člověk.
Ať se začnou snažit i oni, abych měla pocit, že o mě přeci jenom někdo stojí.

Jak mohu vést spokojený život, když nemám s kým?

quote, distance, and people image

Pět zásad mého života

27. května 2016 v 20:43 | Monica. |  Challenges
Inu, dneska pravděpodobně došlo na další část challenge. A tentokrát mám napsat pět zásad svého života. Přiznám se, že zatím nějak úplně nevím, co budu psát, ale tak snad to nějaká splácám.

1. BÝT UPŘÍMNÝ

Ta je asi nejpodstatnější částí mého života. Protože já jsem hodně upřímný člověk a myslím si, že by lidé měli být upřímní téměř vždy a ve všem. Samozřejmě jsou situace, ve kterých to nění úplně vhodné, ale těch je naprosté minimum. Proč se bát říct, co si myslím? Proč něco zbytečně tajit nebo zastírat? Nikdy jsem to nechápala a ani asi nikdy nepochopím. Občas je to ale trochu problém, protože o sobě řeknu víc, než bych v závěru chtěla.

2. NEPŘETVAŘOVAT SE

Ale tak, co si budeme povídat, ne vždy to jde. Jenom mi přijde hloupé se přetvařovat v tom smyslu, že s každým člověkem jsem někdo jiný, jak se mi to zrovna hodí. Ovšem takové té přetváčce ve stylu "mám se fajn", přestože to tak opravdu není, se asi nikdo nevyhne.

3. BÝT ORIGINÁLNÍ (či divný?)

V poslední době si všímám hodně věcí, které se mi líbí nebo pro které mám slabost a nejsou úplně všední. A docela se mi to líbí. Kdo má rád takové ty stereotypy? Vždycky jsem si myslela, že jsem nudná, ale možná to tak úplně není. Jenom je třeba přijít na to, v čem se právě já odlišuju. A asi na to právě přicházím, hah. Však proč nevstávat ve dvě ráno kvůli NHL, že? Ale Tučňáci jsou ve FINÁLE! #GOPENS

4. OBČAS SE ODMĚNIT

Mám na mysli třeba obyčejné lízátko nebo nějakou sušenku. Mám jedničku z matiky - proč se něčím málým neodměnit? Problém ale je, že přesně tuhle větu si při určitých dnech v měsíci říkám skoro každou hodinu, hah.

5. JÍT ZA SVÝMI SNY

Avšak nejdřív na ty sny musím přijít a být si nimi jistá, eh. Každopádně za svými sny by si měl jít každý, ať už jsou malé či velké, reálné nebo ne. A to je taky jedna ze zásad, kterou dodržuji málokdy, ale snažím se. Navíc na takové ty "velké" sny mám přeci jenom ještě času dost.

A tak by to zřejmě bylo. Rozmýšlela jsem to dost dlouho, ne, že ne. A možná jsem něco důležitého zapomněla, ale momentálně už na nic nepřijdu.

flowers, positive, and vibes image

A jaké jsou vaše zásady? Majte sa!

Všehochuť #3 - IIHF a Barvám neutečeš

23. května 2016 v 16:02 | Monica. |  Diary
Inu, to se mi opět za pár týdnů sešlo několik věcí, které mám na srdíčku a musím o nich s vámi pohovořit. Celý den jsem se na tenhle článek těšila a najednou se mi do něj vůbec nechce, heršoft.

» IIHF 2016 - tohle zkrátka muselo přijít a teď přemýšlím, zda by si celé letošní mistrovství nezasloužilo celý jeden článek, ale pokusím se to nějak nahečmat do tohohle. Když vezmu v úvahu, že minulý rok se tu o mistrovství objevily minimálně tři články, přijde mi to letos nějak málo, hahah. Nu, o tom americkém gólu v ofsajdu už se snad ani nebudu zmiňovat, protože to mě ještě dodnes neuvěřitelně štve a mrzí. Pravděpodobně bychom šli do semifinále, kdyby rozhodčí nebyli slepí. A nejhorší na tom je, že přesně tak to bylo i rok minulý a letos taky bylo víc věcí, kterých si nevšimli. No, škoda. Každopádně kluci mají obrovskou šanci na další úspěchy a mám fakt radost, jak úžasně hráli. A Kanda? No ano, Kanada. Sakra, já jim to zase tak přála, když jsme vypadli. Sice bez Crosbyho, ale i tak. Oni si to prostě zaslouží, hrají skvělej hokej a je vidět, že opravdu makají. Regulérně jsem se včera rozbrečela, když na sebe všichni s ohromnou radostí naskákali. Nejlepší moment z toho ale bylo, když museli dohrát těch posledních pár vteřin. Dvakrát si užívat výhru musí být přece super, no ne? Ta hokejová radost je zkrátka dokonalá.

Ice Hockey image canada, gold, and hockey image


» Barvám neutečeš - možná jste o téhle akci už slyšeli, možná ne. Tento rok se konala ve více městech, než v Praze. Já mám každopádně pražskou psychiatrickou nemocnici hned vedle školy a tak jsem si to nemohla nechat ujít. A akce sama o sobě byla fakt super. Začátek byl sice trošku slabší, hrál tam Pavel Callta, ale moc nic od něho neznám, tak jsem si to zase tolik neužívala, ale řeknu vám, hromadné vyhození barev bylo fakt mega epický. Měla jsem tu barvu sice absolutně všude (a když říkám všude, tak opravdu všude), hlavně v puse a očích, ale ta chvíle, kdy jsem kolem sebe neviděla nic víc, než ty barvy, byla fakt suprová. Samotný závod pro mě byl už trochu horší, protože mám zakázáno běhat (o tom za chvíli), takže jsem téměř celých 5 kilometrů prachbídně šla. Ale ta moje barevnost na konci stála za to. Domů jsem jela modrá jako šmoula a věřte nebo ne, ještě dneska mám modré ucho, protože to jaksi nešlo dolů. Nicméně příští rok na 90% půjdu znova, protože to je úžasný zážitek. Navíc, když jste tam se super lidma, huh.


Citáty #27 - květen

20. května 2016 v 18:58 | Monica. |  Citáty
Je těžké příjmout pravdu, když lež je to, co chceme slyšet.

Vzhled často rozhoduje o tom, kdo se s kým znovu setká. Charakter o tom, kdo s kým zůstane.

Nelituji nesprávných věcí, které jsem udělala. Lituji správných věcí, které jsem udělala pro nesprávné lidi.

Říká se, že si neuvědomujeme co máme, dokud to neztratíme. Pravda však je, že si uvědomujeme, co máme, ale nevěříme, že bychom to mohli někdy ztratit.

Jestliže ve tvém životě někdy někdo odchází, nevolej na něj, aby zůstal. Možná se právě někam vrací.

Nic nemá na světě takovou cenu, abychom se kvůli tomu mohli odvrátit od toho, co milujeme.

Je v pořádku, pokud jsem nebyla tou nejlepší kapitolou, kterou jsi napsal. Ale věřím, že se občas usměješ, když listuješ zpět na naše stránky. Protože, ať chceš nebo ne, pořád jsem část tvé knihy.

Nikdy nedosáhneš vysokých úspěchů, pokud neriskuješ pád.

Přestože víš, co příjde, nikdy na to nemůžeš připravit své city.

Pražáci na Moravě

16. května 2016 v 14:44 | Monica. |  Diary
A jak že to vypadá, když lidé žijící v Praze vyrazí na Moravu? Ne, dobře, nebudu si z nikoho dělat srandu. Přeci jenom taky nejsem úplně z Prahy, ale mám to těsně vedle.

Nicméně tento článek se po delší době bude věnovat kouzelnické soutěži, která se konala v Uherském Hradišti (na Moravě, haha) uplynulý víkend.
O pátku vám toho moc nepovím, protože to bylo slušně řečeno na nic. Vyráželi jsme v pátek ráno, a co si budeme povídat, cesta tam po dé jedničce fakt stojí za to. Celkem 4 hodiny s krátkou zastávkou na jídle. Ta prachpitomá dálnice je zúžená snad na každém kilometru. Fakt tragédie. Protože se hrál hokej, sháněli jsme nějakou restauraci či kavárnu s televizí a to vám povím, taky pěkná tragédie. Nakonec jsme to zakotvili v nějaké zahradní kavárničce a došli jsme přesně ve chvíli, kdy Pleky dal druhý gól. Já tam začala řvát jak retardovaná a všichni se na mě dívali jak na blázna, ale což, jsem prostě fanoušek. Potkali jsme pár kamarádů, se kterými jsme si ale skoro nic neřekli a někdy k večeru měl svoje vystoupení (52 lovers - pokud byste chtěli jít na nějakého kouzelníka, tak Ondru sakramentsky doporučuju, protože to bylo naprosto skvělý) jeden náš starý známý (haha), což mě fakt ohromilo. Večer byl takzvaný společenský večer, což byla tragédie dne číslo tři a asi ta největší. Přesně před dvěma lety (tak tenhle článek je teda fakt silně nostalgickej) jsme se tam víc začali bavit se Š., a tentokrát seděl u vedlejšího stolu a prakticky nic jsme si neřekli. Jenom jsem tam tak seděla, vzpomínala, a tak nějak mě neuvěřitelně štvalo, že můj život je složen téměř jenom z těch pitomejch opakujících se událostí. Po několika hodinách nás to fakt přestalo bavit a šli jsme si stoupnout ven na déšť, to už bylo kolem půl jedenácté, přičemž tam za chvíli přišel Š. a konečně se s námi dal do řeči. Měla jsem děsnou radost, fakt, že jo.


Terezín

11. května 2016 v 15:06 | Monica. |  Ostatní
V neděli jsme tak trochu vyrazili na rodinný výlet do Terezína, kam jsem se chtěla podívat už strašně dlouho. Byl to pro mě dost ohromující zážitek a abych se přiznala, ani po třech dnech nemám ponětí, jak to zhodnotit a vůbec nejsem schopna se k tomu vyjádřit. Pár slov vám sem sice napíšu, ale čekejte spíš fotky.



V hokejovém ráji

5. května 2016 v 19:08 | Monica. |  Diary
Protože jsem podpora českého národního týmu i čtyři dny před mistrovstvím a po Praze chodím s českou šálou kolem krku.

A tak se stalo, že další mistrovství světa v ledním hokeji máme za dveřmi, autogramiádu pár hokejistů z nároďáku máme za sebou a stále přemýšlíme o úterním přáteláku Česka s Kanadou. A nebo alespoň já.

Doporučuji vám to přečíst, i když nejste fanoušci hokeje, protože se jedná spíš o funny storku, než o hokej.

canada, kane, and icehockey image

Čarodějnice aneb oslovování cizích kluků

2. května 2016 v 14:17 | Monica. |  Diary
Slíbila jsem, že pokud budou letošní čarodky zajímavé, dám vědět. A tak dávám vědět, protože byly zajímavé tak, jak by mě předtím nikdy nenapadlo, hah.
quote, moment, and life image

Jely jsme tam až po půl osmé, ale alespoň jsme přišly, až když se něco dělo. Měla jsem tam pár kamarádů ze základky, ale ti měli zase svoje kamarády, takže jsem víceméně celou dobu trávila s K., která tam se mnou jela. Bejvalej nejlepší kámoš mě znal pouze tehdy, když jsem měla jídlo, idiot.
Strašně ráda bych vás na to místo vzala, protože nedokážu popsat, jak kouzelný to tam je. Takový vesnický, lidí akorát, prostředí je bezchybný, protože je to u Vltavy, u jedný takový pochybný skály a ještě tam na druhé strašně řeky jezdí vlaky (v noci naprosto úžasně svítí), má to tam prostě dokonalou atmosféru.
Ze začátku tam nebylo moc co dělat, koupily jsme si malinovku a bramborový spirály vymáchaný v oleji, mňam. Chtěly jsme tancovat, ale nikdo se k tomu moc neměl, tak jsme jenom okukovaly kluky a hlavně jednoho blonďáka, kterej byl vyšší než já (což je nevídaný, protože mám 178 cm) a bavil se tam jenom s mámou. Pak tam ale začaly tancovat nějaký malý holčiny, tak jsme se k nim přidaly, vzaly nás do svýho kolečka a začaly běhat. Ehm. My tak trochu myslely, že budou tančit, takže jsme to asi po deseti vteřinách vzdaly. Ale hlavní je, že jsme se ztrapnily před celou vesnicí.
Pak se setmělo, nějak jsme chodily tam a zase zpátky, stále okukovaly kluky, hřály se u ohně a zkrátka vdechovaly to kouzlo okamžiku. Byl taky ohňostroj, který tu dokonalou chvíli jenom podtrhl.

fireworks, night, and light image fire, night, and forest image