Duben 2016

Poslední zvonění

29. dubna 2016 v 19:03 | Monica. |  Diary
Ah, ani jsem si nevšimla, že už je zase pátek a poslední článek byl v pondělí. Omlouvám se, ale chodím domů solidně utahaná.
A víte, co je na tom vtipný? Že přesně tohle jsem řešila i před rokem ve článku o posledním zvonění, hah, historie se opakuje.

Takže abych navázala na dva minulé články o posledních zvoněních.

quote, love, and sad image

Bylo to lepší, než předminulý rok a dokonce i než ten minulý. I já dopadla líp. (aneb nějak mě fakt baví opakovat věty z článků před rokem).
Každopádně to zase bylo takový zvláštní. A takový přátelský nebo jak bych to řekla. Bylo to ve stylu vězňů a policie, jeden kluk tam měl dokonce armádní oblek (takový to zelený) a jejich kostýmy vypadaly vážně úžasně. Něco jsem jim zaplatila, ale i tak mi pomalovali obličej a nastříkali jednou voňavkou, která ovšem dost dobře voní, takže celkem výhra, hehe. Nicméně abych se dostala k pointě - maturuje kamarádky brácha. Ten, o kterým jsem tu již párkrát psala a jezdíme s jejich rodinou (takže i s ním) na různé dovolené. On mě údajně nemá rád, takže jsem se docela bála, že si mě vychutná. A taky celkem vychutnal. Lihovkou. Jenomže já se mu snažila utéct, a když mě chytil, lihovka skončila spíš na vlasech než na obličeji, a když jsem mu řekla "Filípku, taky tě miluju", tak to definitivně vzdal (lol - nesnáším tuhle zkratku, ale já musela). A společně s ním maturovali i další dva kluci, se kterými jsem zase roku 2014 tancovala do dvou ráno na jedný naší vesnický akci. Takže vlastně i taková nostalgie. A přijde mi to divný.

Spring is here!

25. dubna 2016 v 16:21 | Monica. |  Photos
Inu, v minulém článku jsem vám slibovala další fotečky a v rekordním čase jsem se k nim dokopala, eheh.
Jaro je na focení prostě kouzelné a květiny jsou vděčné pózerky, uh. Některé fotky se mi fakt hodně líbí (a to vůbec není egoistický, nene)



Zážitkový týden

22. dubna 2016 v 18:47 | Monica. |  Diary
Zdravíčko všichni, dneska mám takovou dobrou náladu, a nějak vůbec nevím proč. Každopádně vám chci sdělit mé zážitky za posledních pár dnů, protože jich na můj vkus bylo celkem hodně, eh.

Začnu minulou sobotou, protože to jsem s dvěma spolužačkami vyrazila na Matějskou a přestože většinu času neuvěřitelně lilo, dost se mi to líbilo. Nikdy jsem nebyla takový ten pouťový tip, nelákaly mě atrakce a nesnášela jsem tolik lidí, ale poslední dva roky mám na tu Matějskou prostě takový zálusk a musela jsem tam jít. Samozřejmě úplně ten poslední víkend, co se ještě konala, ehm. Byla jsem na dvou docela šílených atrakcích, ale ta chvíle, kdy prostě letíš vzduchem, někdy i hlavou dolů a koukáš na nádhernou Prahu, je fakt k nezaplacení. Je to taková svoboda.
A protože kamarádky byly na jedné atrakci v tom největším slejváku (já na to chytře nešla), tak byly mokré od hlavy až k patě, takže jsme to zakempily v nedaleké kavárně, která byla šíleně útulná. (pro Pražáky - Ouky Douky, Praha 7) Tam se nám stalo tolik failů, že bych to snad ani na rukou nespočítala, a mám z toho fakt skvělý zážitky. A to to byla pouhá kavárna. A navíc tam byl pěknej číšník.

girl, friends, and best friends image

Můj rukopis

18. dubna 2016 v 16:15 | Monica. |  Challenges
Uhuh, po více, než měsíci, jsem se konečně dokopala k dalšímu bodu z challenge. Upřímně řečeno jsem dost dlouho přemýšlela, jestli má vůbec cenu přidávat obrázek mého rukopisu, ale nakonec jsem se to rozhodla pojmout trochu psychologicky a ten můj rukopis si tu malinko rozebrat. A taky jsem měla snahu vyfotit to nějak umělečtěji, ale myslím, že se mi to moc nepovedlo, uhm.

Tohle je zřejmě moje nejčastější písmo. Pokud vyloženě rychle neškrábu, tak píšu takhle. (a text je z písničky)

Botanická zahrada

14. dubna 2016 v 15:35 | Monica. |  Photos
Minulý víkend (anebo už to snad bylo předminulý?) jsme někam chtěly jít s kamarádkou a padl návrh botanická zahrada, avšak kamarádka to na poslední chvíli zrušila a mě napadlo, že bych mohla jít s mamkou. A vcelku mě překvapilo, když mamka řekla, že by docela šla. A tak jsme šly, heh. Fotila jsem hodně, ale fotek vyšlo jenom pár a tak vám je dneska ukážu.



Všehochuť #2

10. dubna 2016 v 18:17 | Monica. |  Diary
Asi z těch mých všehochutí opravdu udělám sérii, protože poslední dobou mám nějakou potřebu se vypsat na blog i o naprosto nepodstatných a nezajímavých věcech. Pojďme se tedy trochu počíst o věcech, na které teď neustále myslím.

» Škola - to je teď naprosto nejaktuálnější téma ze všech. Učení. To je kapitola sama pro sebe. Tento týden mě čekalo osm testů, z toho ve dvou dnech rovnou tři. Byl to docela masakr a ještě horší je, že týden následující to bude téměř to samé. Zeměpis píšeme každou hodinu během posledních 14 dnů a chemii taktéž každý týden. Ještě se k tomu připadala čtvrtletní práce z matematiky a nějaká recitace na češtinu a já to jednoduše nezvládám. Proto je moje aktivita, jak na mém, tak i na vašich blozích opravdu tragická, protože já ani jeden blog, kromě toho mého, již týden neviděla. Budu to muset všechno okomentovat dneska a vlastně ani to bych neměla, protože zítra mě OPĚT čeká zeměpis a chemie, a světe div se - vůbec to neumím. Vůbec. S tím se pojí i moje dlouhodobá myšlenka o přestupu na jinou střední. Jsem na osmiletém gymnáziu, na úrovni stále ještě základní školy a mám rok na to, abych se rozhodla, zda chci na nějakou odbornou střední. Jakože já chci, protože na naší škole už být nechci. Nicméně - chtěla bych studovat psychologii, a na to žádná střední neexistuje, anebo tedy cestovní ruch, jenomže teď je tu otázka - jít na cestovní ruch na střední nebo si počkat až na vysokou? A nejhorší je, že já ani nevím, jestli teda ten cestovní ruch vůbec chci. Prostě nevím už nic, a to mě deptá. A taky se u nás krade, profesoři lžou, studenti si nadávají a podkopávají nohy. Takhle jsem si to nepředstavovala. Ještě k tomu se ocitám téměř ve všech konfliktech, které tam jsou, a já tu školu začínám pomalu, ale jistě nenávidět. Docela dilema.

fire, school, and grunge image feeling, school, and girl image

Citáty #26 - duben

7. dubna 2016 v 18:20 | Monica. |  Citáty
Myslíš si, že chceš umřít, ale ve skutečnosti chceš být jen zachráněn.

Pokud tě už nebaví začínat pořád od znova, tak se přestaň vzdávat.

Spoustu věcí můžeš vrátit, ale nikdy nemůžeš vrátit slzy, které spadly člověku, kterému jsi ublížil.

Nesnáším, když se mi vrací vzpomínky na něco, co si nechci pamatovat.

Příjde doba, kdy si budeš myslet, že už všechno skončilo. A to bude začátek.

Svá rozhodnutí nemusíte nikomu vysvětlovat ani je před nikým obhajovat. Je to váš život. Žijte ho bez omluv.

Není špatné, když nemáš vše. Špatné je, když si neuvědomuješ, co všechno máš.

Samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní budeš vyprávět.

Minulost se nikdy nevrátí, ale myšlenky na minulost se vrátí vždy.

Vlaková stanice

1. dubna 2016 v 20:46 | Monica. |  Photos
Jistě jsem vám už tolikrát psala o vedlejší vesnici, kde shodou okolností bydlí D. a já stále abstinuji, takže bych tam neměla jezdit, avšak ono je to tam tak nádherné, že já musím. Poprvé jsem si tam vzala foťák a jsem dost ráda, protože ta lávka zkrátka stojí za to.
Pojďme se podívat!