Březen 2016

Všehochuť (možná #1)

27. března 2016 v 15:13 | Monica. |  Diary
Už asi několik měsíců jsem nenapsala takový ten typický kecací článek, ve kterém bych přeskakovala z jednoho tématu na druhé a vylévala si srdíčko. Upřímně si ani nepamatuju, kdy naposledy takový článek byl. A taky mi přijde, že je teď můj blog takový neosobní. A protože jsem momentálně nemocná a absolutně nemám co dělat, tak vám sem pár mých novinek napíšu.

» Hokej - začnu hokejem, protože o tom momentálně přemýšlím téměř pořád. Minulý rok tady bylo mistrovství a já na dvou zápasech byla, z čehož jsem nadšená vlastně ještě teď, pořád na to vzpomínám a jsem vděčná, že jsem tam mohla být. A absolutně jsem se zamilovala do hokeje. Koupila si NHL 14 na xbox, což teď hraju každej den, párkrát už jsem byla v O2 aréně na naší extralize, což jsou pro mě taky naprosto bombastický zážitky, ta hokejová atmosféra je naprosto úžasná a to nejhlavnější - mám dva lístky na reprezentaci Česka a Kanady, přátelský zápas, do O2 arény 3. května. Panebože, Kanada je úžasná, a jestli po třetí v životě uvidím Crosbyho, asi se zblázním. (otázkou je, zda bude hrát v reprezentaci). Lístky bylo celkem obtížné sehnat, protože téměř hned byly obsazené a ještě k tomu jsem chtěla tři, ale mám jen dva, eh. Promiň Kamilo. Každopdádně, jsem teď totálně v ráji, co se týče hokeje. A přemýšlím, že bych ho i začala hrát, lol. Ale to je vážně jenom takový ten chvilkový nápad a odhodlání.
A taky jsem zjistila, že od nás přes ulici bydlel jeden hokejista, který hraje za Mladou Boleslav a hrál i v reprezentaci, wow.

hockey, Ice Hockey, and nhl image

Paranormální a nevysvětlitelné jevy #6

24. března 2016 v 22:20 | Monica. |  Ostatní
Vždycky mě udivuje, jak na tuhle sérii dost často myslím, a přitom jí píšu tak jednou za půl roku, eheh. Tak schválně - kdo si ještě pamatuje na články o paranormálních místech?

Dneska si malinko popovídáme o nejhrůzostrašnějším hřbitově na světě, Greyfriar´s (v překladu hřbitov Šedého mnicha), který se nachází ve skotském Edinburghu.Temnota začala zahalovat tento hřbitov již v roce 1679 za vlády Karla II - ten chtěl sjednotit národní skotskou církev - presbyteriánskou s církví anglikánskou. Právě v roce 1679 proti presbyteriánům na mostě Bothwell bojoval. Po tomto krvavém boji bylo více než tisíc presbyteriánů odvlečeno do Edinburghu, kde měli být následně uvězněni. Místní žaláře však neměly takovou kapacitu a tak zbývající část vězňů zavřeli právě na hřbitově Greyfriar´s. Presbyteriánští vězni tam však zůstali v katastrofálních podmínkách celou zimu. Bez nedostatku jídla a přístřeší následně téměř všichni hrůznou smrtí umírali.


3. místo (alá opět ta proslulá kouzelnická soutěž)

21. března 2016 v 16:07 | Monica. |  Diary
Ano, dámy a pánové, uplynulý víkend se konala další kouzelnická soutěž a já si dovolím, jako pokaždé, o ní napsat pár slov.
Tentokrát to opět bylo poblíž našeho bydliště, takže jsme na noc jezdili domů a tím pádem si to prostě tolik neužili. Celkově tyhle fesitvaly jsou vždycky takové nejhorší, organizace bídná, málo místa v zákulisí a hlavně nejmenší účast. A přesto pro mě mají možná tu nejlepší atmosféru, protože jsem na ně jezdila už jako malá a mám z toho divadla neuvěřitelně vzpomínek. Avšak tento rok účast byla ještě bídnější, než kdy jindy, a my tam neměli vůbec nikoho s kým by se dalo bavit. Ale tak, vystačili jsme si a soutěž si řádně užili. Jenom to samozřejmě mohlo být ještě lepší. Každopádně mi přijde, že to zase stašně rychle uteklo a kdyby to bylo možné, určitě bych si celý víkend zopakovala.
Úplně mě to navnadilo na další soutěž v Uherském hradišti, která bude v polovině května, nemůžu se dočkat! :3
A nakonec - jak jsme se umístili? Stejně tak, jako minulý rok. 3. místo. Nejsme nadšení a ani smutní, protože porota nás chválila a čekali jsme trochu lepší umístění, ale naopak bychom nemuseli dostat nic. Takže v rámci možností spokojenost. A Uherák je náš!

now you see me, closer, and quote image

A copak jste dělali vy? Majte sa!

Místa se mění, vzpomínky zůstávají

18. března 2016 v 19:33 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Kdysi obrovský, čistý, nádherný. Dnes už tak trochu skromná ruina, znečištěná, ale i přesto stále krásná. Pohledy na věci se mění, lidi se mění, místa se mění, ale vzpomínky zůstávají. A právě ony mohou z nepěkných míst udělat krásná, jako byla tehdy.
Zmizela vrba, pod kterou jsme vymyslely sedící kámen. Voda v jezírku byla průhledná, a dneska už není. Přibilo odpadků. Přibilo sakramentsky moc odpadků. A možná, že tam dříve také byly, ale já byla menší. Svět malého dítěte. Přišlo mi to tak velké a krásné. Kdybych tam přišla teď, nevědoma si těch vzpomínek, pouze bych se pozastavila nad těmi odpadky a šla dál. Ale ty vzpomínky to místo udělaly opět tak krásné. Útulné, roztomilé.
Bylo mi smutno, že ty věci zmizely, a hlavně, že ti lidé zmizeli. Ale vím, že se tam budu vracet častěji, protože ty čtyři dlouhé roky stesku po tomhle místě za to nestály. Radši budu koukat na ty změny, než abych o tom parku snila jako o něčem z mých vzpomínek.


Tak nějak o mé návštěvě jednoho parku, který jsem navštěvovala v rámci příměstských táborů, které se odehrály zhruba před čtyřmi lety. Je šílené, jak dlouhá už je to doba a opravdu mě překvapilo, jak moc se to tam změnilo.

Vídeň, Mikulov a Bratislava

15. března 2016 v 15:10 | Monica. |  Photos
Slibovala jsem fotky, tak je tu máme. Asi se z nich nedozvíte žádné památky, které jsme viděli, protože já takové věci jednoduše nefotím - to obstarává můj táta, a proto z dovolených s rodiči nikdy moc fotek nemám. Avšak na pár chvil jsem foťák zabrala pro sebe a vyfotila pár těch mých umělecko - neuměleckých fotek.



Two years. Two fucking years.

11. března 2016 v 20:17 | Monica. |  Diary
Minulý výročí bylo v tak pozitivním duchu. A proto to dnešní je pravým opakem.

Možná slova ani věty nebudou dávat smysl a celej článek bude absolutní lamárna, ale ono to nedává smysl ani v realitě. Nic nedává smysl, já nevím, co chci a všechno je tak zamotaný a složitý.
A tohle se děje jenom, protože existoval 11. březen 2014. A poprvý za ty dva roky mám dojem, že to bylo špatný. A vůbec, kdybych neodešla ze základky, nic z toho by teď nebylo. A já bych možná byla šťastná. Strašně moc šťastná, místo toho potoku slz, který jsem si dva roky šetřila. A dneska mám pocit, jako by snad svým způsobem byly mojí záchranou.

hurt, sad, and quote image forget, sad, and quote image

Praha je stejně ze všech nejkrásnější.

9. března 2016 v 19:36 | Monica. |  Diary
Čím víc poznávám města ve světě, tím víc si vážím té naší Prahy a dochází mi, jak nádherná vlastně je.

Ani jsem vám nestihla napsat, že tento týden mám jarní prázdniny a s rodiči jsem vyrazila na pět dní na Moravu, přesněji do Mikulova. Jednalo se sice o dovolenou na Moravě, ale ve skutečnosti jsme byli spíše v zahraničí, než v Česku, eheh. Nicméně jsem strašně ráda za to, co všechno jsem za tak krátkou dobu viděla a pokusím se vám to ve zktratce popsat.

Ubytování jsme tedy měli v již zmíněném Mikulově, v jedné útulné kavárničce. (tedy spíš nad ní). První den jsme si pouze vyšlápli na Dívčí hrad, ze kterého byl pěkný výhled a celkově to bylo takové poklidné. Ale celou dobu pobytu byla neuvěřitelná zima a foukal vítr, což mi maličko kazilo dojem.
A druhý den, panebože, guys, jela jsem do Vídně. Původně to snad ani nebylo v plánu, ale v Česku bylo špatný počasí a tak jsem si řekli, že pojedeme do Vídně. Miluju cestování, a vždycky, když přejíždím hranice jakýchkoliv států, mám takovej osvobozující pocit. Najednou, snad, jako bych dokázala úplně všechno a... nevím, nedokážu to popsat, ale je to pro mě zkrátka úžasný. A Vídeň byla úžasná taky. Měli jsme nádherné počasí a stihla jsem všechno, co jsem chtěla. Jenom mě trošku zklamalo, že je to taková zvláštní placka. Nebo takhle, já jsem zvyklá na Prahu, kopečky, zeleň, nic majestátního, a Vídeň je přesným opakem. Všechno obrovské a je naprosto plochá. Ale i tak, někdy se tam chci rozhodně vrátit, protože to město má jednoduše atmosféru. A hlavně, přispěla jsem ke splnění mého snu, už jenom tím, že jsem tam byla, ale taky jsme celý den jezdili metrem, což pro mě bylo úžasné. Metra jsou boží. A navíc, když jsou nad zemí, ahhh. A byla jsem v Dunkin donuts!



Citáty #25 - březen

6. března 2016 v 10:00 | Monica. |  Citáty
Omlouvám se za aktivitu, ale mám prázdniny a nejsem doma. A těmito citáty také uzavírám dva roky publikování každoměsíčních citátů na blogu, hah. Dva roky. Šílený.

Zázraky nemusí být ohromné, aby byly významné.

Ani armáda dokonalých mužů nedokáže nahradit toho jediného, kterého miluješ.

Nikdy nečekej příliš dlouho, protože se může stát, že ten, co čeká na tebe to vzdá dřív, než ty si uvědomíš, že ten na koho čekáš ti za to nestojí.

Láska nezná meze v tom, co je špatné nebo dobré. Pohltí tě ve všech směrech.

Jednou se každý z nás probudí ze sna. Jen ten, kdo žije svůj sen, nebude překvapen.

Nač litovat? Je-li to dobré, neni čeho litovat, a je-li to špatné, jsou to zkušenosti.

Chci zapomenout na tvoji tvář, ale dívám se na tvoji fotku. Chci smazat veškeré vzpomínky z hlavy, ale přesto si je pořád přehrávám dokola. Chci tě nadobro vymazat ze svého života, jenomže tě do něj stále vracím.

10 věcí, které chci za život stihnout

2. března 2016 v 15:55 | Monica. |  Challenges
S mojí aktivitou je to vážně tragické, já vím. Ale popravdě mi to takhle vcelku vyhovuje.

Už od pátku soustavně přemýšlím, jak pojmout tenhle bod challenge, nebo spíš, co zařadit mezi deset věcí, které chci udělat, než zemřu, ale ono je to tak sakramentsky těžké. V tomhle prostě nejsem nijak originální, přeju si takové ty běžné věci a vážně stále netuším, jak sesmolím deset věcí. Ale což, jdeme na to! (hah, já opravdu pořád nevím...)

1. Najít někoho, kdo mě bude milovat

love, couple, and boy image

Tohle je přání zřejmě všech. Kdo by nechtěl najít pravou lásku, se kterou by mohl ztrávit zbytek života? (A nejlépe D., že? Achjo.)

2. Cestovat

light, city, and night image

Spousta z vás ví, že miluju cestování. Mám to po rodičích a jsem jim strašně vděčná, že mě do toho světa nových zemí a lidí zasvětili. Jednou bych strašně ráda viděla všechny země, všechna hlavní a velká města, všechny kultury a lidi z různých koutů světa. Je to můj sen už strašně dlouho.