Leden 2016

Rozuzlení záhady

29. ledna 2016 v 19:50 | Monica. |  Diary
Už jsem nějaký ten pátek (hodně pátků!) nenapsala takový ten pravý deníčkovský článek, ve kterém blogerky melou páté přes deváté a sdělují na první pohled naprosto nezáživné a nepodstatné věci z jejich života. A docela mi to začalo chybět, takže, prosím pěkně, Monica. je tu s pořádným deníčkem! (= 86490 témat v jednom článku)

> pár lidí mi pod minulý článek psalo, ať dám vědět, jak to všechno dopadlo. Původně jsem ani moc nechtěla, protože už nemá cenu to řešit, ale alespoň stručně vás informuji. Lhali tak trochu všichni. Někdo více a někdo méně, ale ve výsledku všichni tři. Někdo si k tomu přidal, někdo ubral, někdo mlčel, a tak vzniklo tohle. Nejvíce možná skorovyhozený, nicméně jsem došla k závěru, že to hodím za hlavu. Ty lži jsou nechutné a všichni ti lidé mě hodně zklamali, ale přeci nemá cenu se tím užírat a do smrti je nenávidět. Názor jsem na ně změnila, ale pana skorovyhozeného tak nějak nejde nemít rád.

> v úterý večer jsem byla na hokeji (HC Sparta Praha X HC Olomouc) v O2 aréně a bylo to naprosto skvělý. Trochu jsem vzpomínala na mistrovství, trochu vdechovala tu správnou hokejovou atmosféru, trochu se smála urputnému řvaní fanoušků Sparty a prořídlému davu Olomoučáků a trochu se soustředila na hru. A tak se stalo, že ve středu jdu s kamarádkou a spolužákem opět na Spartu. Nemůžu se dočkat, protože hokej je jednoduše boží.


Svět lží

25. ledna 2016 v 18:03 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
V minulém článku jsem měla pocit, že ty lži mezi lidmi ve třídě jsou otřesné. Ale vždycky to může být horší a já narazila na situaci, kde jsou lži opravdu nepochopitelné a neuvěřitelné.
O to více, když se jedná o dospělé lidi, kteří jsou našimi profesory a měli by nám jít příkladem. Nechtěla jsem o tomle psát, a nemám na to vůbec náladu, ale mám pocit, že se o to se světem musím podělit.

black&white, fake, and full image

Je to opravdu dlouhý příběh, ale podám to nějak zkráceně. Jednoho profesora chtějí vyhodit a pět holek (včetně mě) z naší třídy mu šlo říct, že kdyžtak stojíme při něm a postavíme se za něj, pokud to bude možné. A první neuvěřitelná věc je, že on o tom ani nevěděl. V té škole se jedná o něm, už docela dlouho, a on o tom neví. Takže jsme to vlastně prokecly. Nicméně on slíbil, že to zůstane pouze mezi námi a děkoval nám za to, že jsme ho upozornily. Já z toho měla takovou radost, že jsem udělala něco pěkného a celkově i z toho rozhovoru, který jsme s ním měli. Dávalo mi to pocit, že mu můžu věřit. Druhý den bylo všechno v pořádku, avšak v sobotu, tedy den třetí, volala mojí mamce jedna maminka spolužačky. A pověděla jí, co se stalo. Prý ten profesor, kterému hrozí vyhazov, šel za naším třídním a pořádně se pohádali kvůli tomu, že údajně naše třída sepisuje proti němu petici, což vlastně i je, ale taky není pravda, ale třídní mu to vyvrátil, a tak se z nás staly lhářky. Moje máma se to dozvěděla přes tři lidi, a už jenom to, že nás tam -podle tajných zdrojů- bylo 7 (pro připomenutí, bylo nás pět), nasvědčuje tomu, že je to lež. Nevěřila jsem tomu, ale byla jsem dost nervózní, protože přeci jenom, když si o vás možná dva profesoři myslí, že jste tak moc lhali, není to nic příjemného. A dneska ve škole bylo zase všechno normální, což nás dosti znepokojilo a šly jsme se zeptat pana skorovyhozeného. A víte, co jsme se dozvěděli? Že prý za naším třídním vůbec nebyl. Nevěřím mu. Ale něvěřím ani té druhé verzi. Nevěřím vůbec ničemu, co oni vypustí z pusy. Jeden člověk tady lže - a otázkou je, jestli to je náš třídní, máma spolužačky, anebo skorovyhozený. A já to mermomocí chci zjistit, protože s prominutím srát na hlavu si tímhle způsobem nenechám.

Život ve třídě aneb lži a faleš

20. ledna 2016 v 15:16 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Od začátku nynějšího školního roku mám problém s hodnocením naší třídy. Když jsem tak dneska seděla na chemii, rozhlížejíc se po třídě, napadlo mě, že jsou všichni ti lidé vlastně fajn. S každým si mám co říct a není tam vyloženě někdo, koho bych nesnášela. Jenomže potom si vzpomenu na všechny ty hádky a problémy, které tam jsou. Všechnu tu faleš, pomluvy a přetvářky, kterými je tahle skupinka lidí protkaná skrz na skrz, a je mi špatně.
Poslední dobou se tohle řeší hodně. Všichni začínají být ze všeho unavení a většině lidí dochází, co se vlastně děje. Možná to v tomhle věku je všude a možná to tak bylo vždycky, ale mě se to nezdá úplně v pořádku. Že holky jsou krávy a kluci zase kryplové, na to jsem si zvykla a dobře, beru to. Zkrátka to tak je. Ale, že někdo dá spolužačce k narozeninám fotku a k tomu napíše něco ve smyslu "jsme kamarádky navždy", přestože si je vědom toho, že ještě před týdnem o ní říkal, že se změnila, chová se strašně a asi nemá cenu se s ní bavit, to už mi hlava nebere. Opravdu je ta holka sobecká a myslí si, že každý bude skákat tak, jak ona řekne. A ano, taky to byla moje skoro nejlepší kamarádka. Ale já jí všechno tohle řekla. Vylíčila jsem jí, že to, jak se chová, není dobrý a bude kvůli tomu mít problémy (a opravdu je má). Řeklo jí to víc lidí a všichni si to myslí, jenožme potom jí dají představu o kamarádkách navždy a ona si myslí, že už je to všechno zase normální. Jenomže ono není a nebude. Protože ta slova a věta jsou jenom prázdné lži a faleš, které s úspěchem všichni přehlíží.


Nejlepší osoba v mém životě

17. ledna 2016 v 18:50 | Monica. |  Challenges
Jako o nejlepší osobě v mém životě bych mohla psát o něm, protože je podstatnou součástí mého života, ač by být neměl, anebo o mých bývalých nejlepších kamarádkách, protože jsem toho s nimi hodně prožila a stále jsme velmi dobré kamarádky, ale na otázku, kdo je nejlepší osoba v mém životě, je u mě odpověď jasná a prostá, moje mamka.

mom, Queen, and love image

Nejlepší písničky za rok 2015

13. ledna 2016 v 15:31 | Monica. |  Music
Dlouho jsem přemýšlela, co přidám za článek, protože teď na to nějak vůbec nemám náladu a hlavně ani moc času, protože pololetí a všechno a znáte to, samozřejmě. Ale když jsem tak přemýšlela, co tu bylo za články, napadlo mě, že bych vám mohla představit nejlepší písničky, které jsem objevila roku 2015. Kdyby to někoho zajímalo, tak za rok 14 jsou zde.

Lego house
Lego house je opravdu nádherná písnička a celkově jsem v uplynulém roce Eda Sheerana hodně poslouchala. Takže určitě stojí za zmínku i Give me love, I see fire nebo Thinking out loud.

Right here waiting
Možná byla vydaná již před pěknou řádkou let, ale stejně je skvělá. Znám jí hodně dlouho, ale teprve nedávno jsem našla její název, konečně.

It must have been love
Tahle písnička se váže k filmu Pretty Woman a mám jí hrozně ráda. Minulý rok jsem jí poslouchala skoro každý den, hah.

Arriverà L'Amore
Předpokládám, že tohle asi nikdo znát nebude, protože je to italsky. Hráli jí pořád v rádiu, když jsme byli v Itálii a začala se mi líbit asi až, když jí hráli potřetí.

Citáty #23 - leden

10. ledna 2016 v 11:11 | Monica. |  Citáty
Že neodhalujeme přátelům své srdce až na dno není proto, že bychom si nebyli jisti jimi, nýbrž sebou.

Skutečně to začne bolet až tehdy, kdy předstíráš, že to nebolí.

To, co v životě ztrácíme, získává v naší mysli a očích dvojnásobnou cenu.

Pěkné chvíle se ztrácejí jako slzy v dešti.

Někdy musíme nechat odejít člověka na kterém nám záleží, aby mohl přijít někdo, komu bude záležet i na nás.

Existují lidé, v jejichž přítomnosti je vám moc dobře, cítíte nádherný klid a uvolnění a přesto s nimi nemůžete být tak, jak byste chtěli. Je vám vyměřen jen určitý čas v životě, po který s nimi můžete být. Ovlivní vás navždy, zanechají na vás nesmazatelné stopy a čas je odvane. Vám zbude jen naděje, že vás možná někdy osud znovu semkne dohromady.

Život je jako ozvěna. Pokud se ti nelíbí to, co slyšíš, změň to, co říkáš.

Pokud nedokážeš říct pravdu lidem, na kterých ti záleží, ztratíš schopnost říkat pravdu i sám sobě.

Štěstí přátele získává, neštěstí prověřuje.

Zážitky posledního týdne

7. ledna 2016 v 20:21 | Monica. |  Diary
Chtěla jsem se omluvit, že jsem tu opět dlouho nebyla, ale pak mi došlo, že jsem za to vlastně tak nějak ráda.

Na vysvělenou - všechny dosavadní dny roku dvatisícešestnáct jsem nějak pěkně prožila, něco zažila, někde byla. A mám z toho opravdu dobrý pocit, přestože pár negativních zážitků se v mém okolí událo.
V úterý se mi nechtělo domů hned po škole, a tak jsem s kamarádkou zašla do kavárny. Přesně do té, ve které jsem byla s maturantem v listopadu. Dovysvětlovala jsem jí chemii, daly jsme si citronádu a hezky si pokecaly. Ve středu jsem měla jít s kamarádkou fotit, ale to nevyšlo, takže jsem si našla náhradní plán. Po cestě domů jsme se se spolužačkou radovaly ze sněhu, kterého je teď docela dost a naskytl se nápad, že půjdeme bobovat. A já z toho byla tak nadšená, že jsme opravdu šly. Oblékla jsem se jako malé dítě, popadla sáňky a boby a vyrazila, hah. Kopeček u nás na hřišti jsme sice sjely jenom párkrát, zato jsme z toho ale měly snad ještě větší radost, než všechny ty řvoucí děti kolem nás. Občas opravdu není špatné zapomenout na všechno kolem, i na to, co si o vás ostatní budou myslet. Zkrátka jenom dělat to, co zrovna v tu chvíli chceme. A pokud si chceme zahrát na šestileté dítě, proč ne. To odpoledne jsem si opravdu užila a nestydím se za to, hah.
A dneska jsem nasedla na autobus domů a protože byla mlha, chtěla jsem jít fotit. Jenomže jsem prakticky zmrzla a už se mi nikam nechtělo, ale napadlo mě, že alespoň pojedu do vedlejší vesnice kde mimochodem bydlí D., ale ten je teď v Srbsku - a o tom možná někdy jindy a vyfotím si tamější lávku přes řeku, protože je naprosto fascinující. A protože hned vedle lávky pracuje moje mamka, zavolala jsem jí a domluvily jsme se, že na chvíli zajdu k ní do kanceláře. Tak jsem opět skončila u řeky, prošla si lávku, vdechovala tu úžasnou zamlženou atmosféru a potom zasedla k čaji a jablku u mamky v kanceláři.

january, 2016, and winter image

Nejlepší knížky za rok 2015

3. ledna 2016 v 11:47 | Monica. |  Ostatní
Před rokem jsem psala článek o nejlepších knížkách, které jsem za ten rok přečetla a letos bych si ho ráda napsala taky. Co se týče čtení, tak si myslím, že jsem v roce 2015 byla docela úspěšná. Za měsíc jsem většinou přečetla kolem tří knížek, někdy jenom jednu a někdy čtyři, ale celkově jsem toho přečetla vcelku dost a do roku 16 s tím hodlám pokračovat. A jak to máte se čtením vy?

► Papírová města (John Green) - tu jsem četla hned v lednu (mám to všechno zapsané, jenom abyste si nemysleli, že si to pamatuju, hehe) a líbila se mi nejvíc ze všech knížek od Greena. Zkrátka mě uchvátil ten příběh, ta tajemnost Margo a celková atmosféra celé knížky. Jinak jsem se pokoušela ke konci roku číst Příliš mnoho Kateřin a to jsem po pár stránkách odložila, vůbec mě to nechytlo.

► Bez naděje (Colleen Hoover) - to je teď už docela známé, ale v tu dobu, kdy jsem to četla, to téměř nikdo neznal. Musím se přiznat, že už si úplně nepamatuju, o čem to bylo, ale vím, že mě to hodně bavilo. Také určitě stojí za to přečíst si i Ztracená naděje, což je vlastně z pohledu toho kluka, myslím, teď abych nekecala, eh.

►Hunger games (Suzanne Collins) - k Vánocům 2014 jsem dostala celou trilogii a hltala ji každým slovem. Líbily se mi všechny tři knížky, ale nejvíce asi první díl. Nicméně všechny rozhodně stojí za přečtení.

►Rozbřesk (Stephenie Meyer) - z řady Stmívání jsem četla všechny knížky a nejvíce se mi líbila první (která je napsána v nejlepší knížkách roku 2014) a právě tahle poslední. Docela mě to překvapuje, protože jsem dříve viděla filmy a nemám moc ráda, když čtu knížku až po filmu, ale tady mě to vůbec neovlivnilo. Prostě Stmívání žeru jak ve filmové, tak i v knižní podobě.

► Divergence (Veronica Roth) - tuhle knížku miluju. Psala jsem na ni i recenzi, a to už je u mě co říct. Jak jsem psala, moc se mi líbilo popsání vztahu Čtyřky a Trish a opět, ta atmosféra celé knížky. Rezistence ani Aliance mě už tolik nebavila.

► Džínový deník (Zuzka Šulajová) - to je taková pěkná oddychovka, víc k tomu asi nenapíšu.

► Jen jeden den (Gayle Formann) - tohle je opravdu jedna z nejlepších knížek. Ležela jsem u ní, dokud jsem ji nedočetla. Je úžasná, úžasná, úžasná. Přečtěte si ji.

► Muzeum prazvláštních věcí (Alice Hoffman) - tu mi doporučila kamarádka a já pro ní hned letěla do knihovny. Fascinovaly mě obě hlavní postavy, přestože si nepamatuju, jak se jmenovaly, lol. (Eddie a...? Nevím) Nicméně je to taky skvělá knížka, objevují se tam i skutečné události, o kterých jsem si i něco četla.

► Hranice nevinnosti (Abbi Glinesová) - to je poslední knížka, kterou jsem v uplynulém roce četla. Nebylo na ni nic až tolik zajímavého, ale mě se líbila. Taky taková příjemná oddechovka.

Určitě by stál za zmínku i Kostičas (Samantha Shannon) nebo Zápisník jedné lásky (Nicholas Sparks, samozřejmě). Úžasných knížek je zkrátka neuvěřitelně moc.

book, sea, and ocean image book, read, and reading image

Krásný nový rok!

1. ledna 2016 v 0:00 | Monica. |  Ostatní
Všichni to slyší a vidí. Všude jsou obrázky a přáníčka. Je to stejné, jako pokaždé. Máme tu další rok!

2016, new year, and gold image

V minulém článku jsem o uplynulém roce psala hodně a tak bych si to teď chtěla jenom tak symbolicky shrnout.
Byl by to tedy rok nejlepší, kdybych na konci nebyla tak "šikovná" a nenatrhla si vazy v kotníku. Ale je pravda, že i to mi hodně dalo, poznala jsem, jak je to těžké a urovnala si priority. Takové věci zkrátka k životu patří, a přestože mi to pohled na celý rok změnilo, tak ne zase nějak rapidně.
Až dneska jsem si uvědomila, že jsem se hodně sblížila s lidmi, které znám třeba i deset let. Shrnuto tak, že jsem si začala více vážit všech lidí, které znám dlouho a samozřejmě i těch, které jsem tento rok poznala.
Také jsem měla možnost podívat se na řadu nádherných míst a v roce příštím bych jich ráda viděla ještě víc.
A v neposledním bodě se mi stalo něco, po čem jsem toužila rok a třičtvrtě, a to schůzka s D. Možná to byla poslední, a vypadá to na to, nicméně jsem za to opravdu ráda. A do nastávajícího roku se budu snažit, aby těch schůzek bylo víc. A nebo aby přišel někdo jiný, dosažitelnější a lepší.
A chtěla bych poděkovat i Vám. Za všechny komentáře a podporuju, neuvěřitelně mě to těší, děkuju :3

Přála bych si, aby ta šestnáctka byla pro všechny lepší než patnáctka. Aby se urovnala situace s Islámským státem, aby byli všichni zdraví a šťastní. Abych se já posunula s blogem ještě dál, a vy samozřejmě taky. A zkrátka, aby těch 365 dní bylo těmi nejlepšími ve vašich životech.

ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!


2016, fireworks, and happy new year image 2015, new year, and better image

První článek do kolonky 2016. Jako každý rok, a stejně z toho mám vždycky zvláštní pocit.