Prosinec 2015

Rok 2015

28. prosince 2015 v 17:49 | Monica. |  Ostatní
Takové shrnutí roku jsem psala i minule a abych se přiznala, už tak měsíc přemýšlím, jak vlastně ten uplynulý rok 2015 zhodnotit. A na tenhle článek jsem se vážně hrozně moc těšila, přijde mi super si pročíst všechny ty články na blogu, projít fotky a napsat si sem, co všechno se stalo. Ale nějaká ta slova o uplynulém roce vám tu vysmolím ještě na Silvestra.
Přišlo mi, že neutekl zase tak rychle. Pravdou je, že nedávno byly prázdniny, červenec, srpen, ale zase mě to nijak nepřekvapuje (což mě překvapuje, ehm). Ale abychom se do toho tolik nemotali, řeknu jen, že rok dvatisícepatnáct hodnotím kladně. Určitě nebyl lepší, než rok předchozí, nicmémě byl buď stejně dobrý, anebo jenom o malinko horší.

quote, 2015, and end image

Ty odkazy na články jsou spíše pro mě, ale vy si je samozřejmě taky můžete přečíst, kdybyste o to stáli.

LEDEN - když se řekne název tohoto měsíce, vůbec nic si nevybavím. Takže se zřejmě nestála žádná událost, která by se mi vyloženě vryla do paměti. Ale podle blogu jsem si koupila obal na mobil ve tvaru pandy, kterej miluju ještě teď, jenom je poněkud nepraktickej a už mám stejně jinej mobil, heh. Jinak jsem se měla asi docela fajn, i když samozřejmě ty špatný dny taky byly. Ale ty jsou vždycky a všude. Na úplném konci ledna si moje spolužačka díky mě rozsekla čelo, na což teda vzpomínám dost nerada a pořád mám z toho špatnej pocit. Ale normálně se bavíme a ona si z toho ještě dělá srandu.

ÚNOR - hned na začátku jsme byli se třídou na lyžáku, což bylo teda opravdu parádní. Tolik hlášek jsem si snad odnikud nepřivezla, a tolik skvělých zážitků a vzpomínek! Hned bych jela znovu. Následoval maturitní ples, na který taky docela ráda vzpomínám. Hlavně tam byl D., i když jsme se nebavili a v tu dobu mě to mrzelo. Ale všechny školní plesy jsou skvělým zážitkem. Zbytek února byl takový poklidný a nezáživný.

Pohodové Vánoce

25. prosince 2015 v 19:35 | Monica. |  Diary
Z letošních Vánoc mám tak nějak radost, i když sníh není. A prakticky vůbec se to netýká dárků, jež jsem dostala, ale spíš lidí, které jsem po dlouhé době na Štědrý den viděla.
Takový článek o Vánocích jsem prapůvodně vůbec psát nechtěla, ale stala se taková věc, o kterou bych se s vámi ráda podělila a hlavně chci napsat to, jak se díky ní cítím.
Na začátek bych se ráda vyjádřila k minulému článku. To pondělí, kdy jsem psala ten článek, jsem si řekla, že to nemá cenu. Jsou přece Vánoce a nebudu se užírat všelijakýma věcma, to mohu dělat zbytek roku, heh. Takže jsem to odhodila někam daleko a od úterý jsem si všechno vážně užívala. Byla jsem s mamkou v Praze, což bylo skvělý, ve středu jsem byla na takové symbolické procházce s kamarádkou a včera byl ten Štědrý den.

christmas, snow, and winter image christmas, light, and tree image

Jak už jsem se zmiňovala, viděla jsem po dlouhé době moje kamarády ze základky a vážně jsem si to užívala. Doma byla taky v rámci možností taková ta pěkná pohoda a všechno bylo hrozně super. A teď už se tedy dostávám k tomu hlavnímu tématu - dárky. Dostala jsem knížky (Najděte si svého marťana, Dívka ve vlaku) a nějakou tu kosmetiku. Nicméně už jsem se jednou zmińovala, že do dopisu pro Ježíška jsem naspala iPhone 5S, ale to spíš tak ze srandy, protože o tom byla u nás doma debata již tolikrát a mně bylo jasné, že ho nedostanu. Jednou taťka přinesl zdarma z práce iPhone 4, že bych si ho mohla zkusit a následně bych ho dostala pod stromeček. (byl rozbitý a museli bychom ho dávat do opravny, takže by to nakonec něco stálo). Uzavřeli jsme to tak, že ho tedy asi dáme do opravny a já ho dostanu. Tak jsem byla šťastná alespoň za tu 4. Včera večer jsem rozbalila všechny dárky a mobil nikde. Byl schovaný, heh. Tak jsem tu zabalenou krabičku našla. S výrazem, jakože naprosto vím, co to je. Ale já to nevěděla, em. Byla tam krabička od iPhonu 5S. Nevěřila jsem tomu a vážně jsem si na chvíli myslela, že v tom jsou ponožky, takže jsem zatvrzele rozbalovala dál. Jenomže on tam fakt byl. iPhone 5S. Skákala jsem a pak jsem asi půl hodiny brečela. Vůbec jsem to nečekala, protože mě rodiče nechali v tom, že dostanu tu čtyřku. Bylo to hrozně nádherný překvapení. Takhle ubulená jsem snad nikdy nebyla.
Jenomže potom mi došlo, že si to snad ani nezasloužím. Je bílý a ještě má 32 GB, takže naprosto neuvěřitelně drahý. Chtěla jsem rodičům něco zaplatit, protože mám pocit, že tohle si prostě nemůžu nechat. Navíc vidím všechny ty obličeje kamarádů, jako "proboha, ta je rozmazlená". Ale já to vůbec nečekala a pořád to nechápu. Mám z toho neuvěřitelnou radost, ale radši bych ho snad ani nikam nenosila, protože nechci vídat ty závistivé obličeje a ještě s pocitem, že si to vážně nezasloužím.

Nicméně jsem opravdu šťastná a zdaleka ne jenom kvůli těm dárkům, ale kvůli všemu. Kvůli lidem, které mám kolem sebe a mohla jsem s nimi trávit Vánoce. To byl pro mě přes to všechno doopravdy ten nejhezčí dárek.

christmas, iphone, and winter image sweater, winter, and christmas image

A co jste dostali vy? Povídejte!

Christmas academy #3

21. prosince 2015 v 20:30 | Monica. |  Diary
Nu, a máme to tu potřetí. Školní vánoční akademii. Ročník 2013 zde a ročník 2014 zde.

Já vlastně nevím, jak začít. Nechci tu mluvit o mojí náladě, protože tak špatně jsem se asi nikdy neměla, všechno to na mě dolehlo a... Nu, nic. Dneska jsme tedy měli další vánoční akademii. Byla jiná než uplynulé roky a já se cítila snad jako bych na té naší typické akademii ani nebyla. Největší rozdíl byl zřejmě ten, že jsme tam nehráli na flétny, což to celé asi ovlivnilo. Nebyla jsem v zákulisí, nebyla jsem toho součástí. Jenom jsem tupě seděla v hledišti a dívala se na všechna ta vystoupení, která ve výsledku za nic nestála. Všechno je na tý škole tak nějak čím dál tím horší, a možná ne jenom na škole, ale všude. Možná je to tím, že jsem starší a starší a už si pochopitelně nedokážu užít to, co jsem si užívala dřív. Ale já se na tu akademii tolik těšila a teď mám pocit, jako bych tam vůbec nebyla. A tohle všechno mě vážně mrzí.

hate, text, and quote image

Tušila jsem, že tam bude. Vlastně mi to říkal, když jsme před necelým měsícem byli v té kavárně. A když jsem odcházela, čekal tam na schodech (akademie se hraje dvakrát a on šel na tu druhou). Pozdravili jsme se. Od rána jsem měla vcelku dobrou náladu. Nebo jsem si ji možná jen nějakým způsobem vnutila, protože jsem si říkala, že nemá cenu být na Vánoce smutná. Jenže tohle ovlivnit nejde. S kamarádkou jsme tedy odešly na oběd a pak jsme ještě tak couraly, ale napadlo nás, že se tam půjdeme ještě podívat. A tak jsme přišly na konec druhého vystoupení, všichni odcházely a my tam pořád čekaly, až půjde on. A když šel, šly jsme i my. Ale bylo to naprosto beze smyslu, jenom takové to moje bezcílné pronásledování. A možná to mi zkazilo zbytek dne, protože je to celý absurdní.

tv, hand, and grunge image sad, quote, and black and white image

Prostě si jenom přeju, aby příští rok byla akademie zase tou pravou akademií. Tou nedílnou součástí Vánoc, na kterou se každý rok tolik těším.

Všední závislosti

18. prosince 2015 v 14:26 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
V životě každého člověka jsou naprosto samozřejmé věci, které nijak neřešíme či o nich nepřemýšlíme. Ať už to jsou třeba lidská jména, o kterých jsem nedávno psala úvahu, když mě napadlo, jak zajímavé je, že zrovna já se jmenuji Monika a ona Aneta, anebo třeba to, že naše těla potřebují k životu jídlo. Jsou to běžné záležitosti, ale někdy je zajímavé se nad nimi malinko zamyslet a třeba i dojít k nějakému zvláštnímu závěru.
A co jsou vlastně ty všední závislosti? Jedny z těch věcí, které nás doprovázejí každodenním životem, ale my je nevnímáme.

book, nature, and mountains image light, christmas, and winter image

Každý člověk určitě někdy jel autobusem. Někteří takové dopravní prostředky používají denně a přijde nám to normální, je to součást života. Ale moc si neuvědomujeme, že když potřebujeme být na nějakém místě včas, jsme závislí na řidiči. Ten může přijet později nebo dříve a my autobus nestihneme. Avšak řidič je závislý na lidech, kteří nastupují na předchozích zastávkách. Záleží na tom, kolik lidí bude, jak rychle budou nastupovat. A také musíme brát ohled na dopravdu. Semafory, křižovatky, hustotu dopravy. A ve výsledku tedy nedokážeme určit, kdo vlastně může za to, že jsme nedokázali přijít včas.
Dalším příkladem je počasí. Dneska jsem byla ve vedlejší vesnici, protože jsem se potřebovala sama projít, pročistit si myšlenky. A doba mojí procházky opět závisela na tom, jaké počasí bude. Kdyby bylo teplo, vydržela bych tam několik hodin. A když byla zima, stačila mi pouze hodina a už jsem byla promrzlá. A opět jsem se setkala se závislostí na řidiči autobusu. Protože do takových míst jezdí v dopoledních hodinách autobus jednou za hodinu, člověk si musí hlídat čas, aby nemusel čekat další hodinu.

Náše životy jsou protkané takovými závislostmi, ať už jsou drobné nebo ne. Je to zajímavé a přesto normální. Což je vlastně důkazem toho, že i ve všedních věcech se dá najít něco hezkého.

quote, enjoy, and inspiration image

TT: Ideální svět

15. prosince 2015 v 15:00 | Monica. |  Ostatní
Nu, a tak jsem se rozhodla, že podruhé v životě napíšu článek na téma týdne.

Ideální svět. To je hodně relativní téma. A taky individuální.
Každý si ideální svět představuje jinak, a proto ve výsledku ten náš ideální vůbec není. Anebo možná ano, ale pouze pro pár jedinců.
Můj ideální svět by vypadal asi následovně - všude by byla příroda. Žádné znečištění, globální oteplování, změny klimatu. Všechno by bylo pěkně tak, jak to na Zemi vypadalo zpočátku. Uprostřed toho by bylo pouze jedno jedinné velké a vyspělé město, kde by žila většina obyvatel. Ti ostatní by se schovávali někde v pralesích, možná ve slaměných domečcích. Nicméně všeho by měli dost.
Neexistovalo by zlo. Lidé by byli hodní a všechno by správně fungovalo. Byla by tu láska i přátelství a vše, co každý člověk potřebuje, ale v našem světě se to poslední dobou (avšak možná to tak bylo vždycky, jenom se to více řeší) obtížně nachází.
Nikdo by neznal válku, protože by ji nikdy nezažili a ten pojem by ani neexistoval.
Zkrátka a jednoduše, všude by byl mír, láska, přátelství a především dobro.

Není to nic fantazijního, a přece se nedá říct, že je to reálné. A proč? Protože, jak již bylo zmíněno, pro každého je idální svět jiný a lidstvo by se nikdy nedohodlo na tom, jak by to na té nádherné planetě mělo vypadat.
A proto si na konec přeji, aby zde byl alespoň mír a hodní lidé, když už nic jiného.

world, sad, and earth image

Tenhle obrázek jsem objevila po incidentu v Paříži a musím se přiznat, že mě vcelku dost vzal. Je smutné, co z naší planety postupně děláme.

❅ Christmas tag ❅

11. prosince 2015 v 19:29 | Monica. |  Tagy
Na začátek bych chtěla říct, že mě šileně mrzí momentální stav blogu a kvalita článků. Nedávno jsem četla mé články z roku minulého a nestačila jsem se divit, jak dobré byly oproti těm letošním. A slibuju, že se s tím pokusím něco dělat a nepsat stále o tom samém a být trochu kreativnější, protože je pravda, že ty články, které tu za poslední dobu byly bych si třeba za rok s chutí určitě nepřečetla.
Nicméně dnes vám přináším Vánoční tag, který tu byl sice i loni (a právě teď jsem zjistila, že i přesně ve stejný den, fuu), avšak k Vánocům to zkrátka patří a já mám poslední dny vážně tu vánoční náladičku, takže ho zkrátka musím napsat i tento rok.

winter, christmas, and cozy image christmas and home alone image

Jaký film je v období Vánoc Tvým oblíbeným?
- To je každoročně Sám doma. Přiznám se, že tak do roku 2013 jsem tenhle film naprosto odmítala a nikdy jsem ho nechtěla vidět, ale poté jsem na něj nějak narazila a zamilovala si ho, asi jako každý. Protože prostě Kevin.

Jaká je tvá nejoblíbenější vánoční písnička?
- All I want for Christmas is You je taková srdcovka, ale letos se mi hodně zamlouvá Shake up Christmas (zrovna jí poslouchám, heh)

Citáty #22 - prosinec

8. prosince 2015 v 21:02 | Monica. |  Citáty
Nezáleží na tom, s čím si přišel, ale s čím odcházíš.

Problém není zapomenout, ale přestat vzpomínat.

Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme.

Kdo chce stavět vysoké věže, musí se dlouho věnovat základu.

Nastávají chvíle, kdy do našich životů vstoupí obtíže a my nemůžeme udělat nic, abychom se jim vyhnuli. Ale ony mají svůj důvod, a teprve když je překonáme, pochopíme, proč nás potkaly.

Někdy si člověk přeje být sám, s tím jaký je. A ne v přítomnosti lidí, kteří na vás vidí jen vaše chyby.

Když je dívka šťastná, nedokáže zavřít pusu. Když je smutná, neřekne ani slovo.

To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.

Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.

Christmas is coming.

4. prosince 2015 v 19:34 | Monica. |  Photos
A protože se v názvu píše Vánoce přícházejí, tento článek prakticky vůbec o Vánocích nebude.
Nebo možná ano, protože, abych se přiznala, vlastně nemám tušení, o čem budu psát. A v rubrice "photos" je to z toho důvodu, že tu bude i pár fotek.
Na vysvětlenou - nedávno jsem si v obchodě sweet home koupila takovou úžasnou skleničku (či jak to nazvat) a dneska jsem si do ní udělala pití. A nebyla bych to já, abych to nezačala fotit. A nějak mě to strašně chytlo, takže jsem vyfotila i mojí sbírku Arizon a prakticky všechno možné. A jelikož ty fotky nedopadly zase tak strašně, rozhodla jsem se, že vám jich pár ukážu.