Opakující se události.

21. listopadu 2015 v 15:26 | Monica. |  Diary
A máme to tady. Další z každoročně se opakujících událostí. Čím dál víc si uvědomuju, jak je to zvláštní. Už jsem to psala několikrát, že za dobu, co jsem na gymplu, je spousta věcí, které se každý rok opakují. A možná je čím dál tím míň těch originálních. A nebo je to jenom moje iluze, já nevím.
Nicméně stejně tak, jako minulý rok jde o to, že D. má dneska narozeninovou oslavu. Článek z roku minulého si můžete přečíst zde. Vlastně mě opravdu docela děsí, že už je tu několik se opakujících článků a už rok a třičtvrtě jsou o té samé osobě.
Ale zpět k oslavě - byla jsem pozvaná, což mě nijak zvlášť nepřekvapilo, protože tak to bylo i před rokem. Avšak abych to ještě víc zamotala a dneska mohla být ještě víc smutná, tak jsem se ho zeptala, jestli to opravdu myslel vážně. To bylo někdy v září a myslím, že už jsem o tom též psala. A on odepsal, že ano a nějaké kecy. Nevím, zkrátka chtěl, abych přišla. A tak jsem si myslela, že bych i šla, vzala bych nějakou kamarádku a koupila nějaký dárek. Ale ono to tak lehké zase není. Nikdo se mnou nechtěl jít a když vezmeme v úvahu fakt, že je tam společnost lidí, kteří jsou o sedm let starší, vůbec se jim nedivím. A jednoduše, já tam sama nepůjdu. Takže ani tento rok z toho nic nebylo a není. A já opět jenom hypnotizuji zelenou tečku na facebook protivně zařící vedle jeho jména.
Když o tom všem tak přemýšlím, dochází mi, že naposledy jsme se viděli 19. září, což na "naše" poměry není až tak dlouhá doba, ale dřív ta "setkání" (- jestli se tomu vůbec setkání říkat dá, když už se ani nepozdravíme) alespoň za něco stála, řekli jsme si více slov, vět, názorů a teď už vůbec nic.
Ale kolik takových článků už tady bylo? Nespočetně moc. A já se obávám, že jich bude minimálně jednou tolik. Jenže pořád jsem tak naivní, a nebo to možná ani naivita není, jenom jakási naděje, že si myslím, že se někdy stane něco víc. Třeba za rok, na jeho další oslavě, anebo při dalším setkání. Zkrátka mám pocit, že něco můžu udělat. Možná bych mu klidně i napsala, jestli by nešel ven. Po těch nekolika zprávách, které jsme si v září napsali mám pocit, že pro něj nejsem jenom ta nicotná primánka (i když dávno již primánkou nejsem), ale možná něco víc, přinejmenším někdo, koho chce na svojí oslavě. Proto pořád čekám na to, že se někdy uvidíme v autobuse nebo kdekoliv jinde, abych věděla, jak bude reagovat, co řekne nebo udělá. Protože ty naše poslední zprávy byly právě o tom, že slíbil, že pokud se budeme vídat, tak se pozdravíme. Přinejmenším pozdravíme.
Strašně moc jsem tam chtěla jít a vidět ho už jenom proto, že nikdo z nás neví, jak dlouho tuhle možnost bude mít. O to víc, když se ve světě teď dějou ty strašně věci a může nastat peklo z minuty na minutu.
A radši už ani nemyslím na to, co tam dělá se všema těma holkama. Tím jsem se užírala před rokem a opravdu si to nechci zopakovat.

Majte sa (:
light, grunge, and rain image
 


Komentáře

1 Yuri Yuri | Web | 21. listopadu 2015 v 15:32 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Simix Simix | Web | 21. listopadu 2015 v 19:43 | Reagovat

~Čaué~
Jo, plno věcí se opakuje, ale ne úplně stejně.
Mě se čte docela hezky, když píšeš o D. Ať píšeš tak nějak cokoli :)
Taky bych tam sama nešla. Lepší mít nějakou společnost, někoho koho znám, abych tam případně nebyla sama a nehypnotizovala právě tu osobu.
S kluky je to těžký.
Jde vidět, že ho asi miluješ.
Přibližně asi vím, jak se cítíš, prožívala jsem něco podobného .. to je tak, když holka někoho chce. Nebo se ji prostě někdo libí, nebo ho miluje...
Třeba se ještě něco stane. Mezi vámi, něco dobrého :)
Tak hodně štěstí a haoj :)

3 Vall Vall | Web | 21. listopadu 2015 v 20:49 | Reagovat

Já nevím, jestli bych sama šla, ale nejspíše také ne.
Takže to chápu :)
Na FB také tohle dělám, ale stejně nic a nic...
Pěkný obrázek :))
Uvidíš, že se někdy uvidíte, bude to super, uvidíš :-)
Bude dobře a lépe :)

4 Larriene Larriene | Web | 22. listopadu 2015 v 11:21 | Reagovat

Taky jsem v jednu dobu prožívala to stejné, jeden kluk mě pořád uháněl, ať s ním jdu ven, kdy se sejdeme...Líbil se mi, to jo, ale přece jenom jsem byla o 3 roky mladší, byla jsem dost plachá a styděla jsem se..Nešla jsem tedy. Teď už si našel jinou, sotva mě pozdraví a já toho odmítnutí vážně nelituju. Myslím, že kdyby vážně něco cítil a chtěl něco víc, nechoval by se tak, jak se chová teď.
Někdy je fakt těžký lidi odhadnout správně, třeba to vážně myslel vážně, ale teď už je to jedno. Je to za mnou.

5 Larriene Larriene | Web | 22. listopadu 2015 v 11:22 | Reagovat

P.S: Máš moc hezký blog a milé články, určitě tu nejsem naposled. :)

6 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 23. listopadu 2015 v 14:43 | Reagovat

Je vidět, že ti na něm záleží...
Píšeš velmi poutavě. :)
Bude líp. :3 A vybrala jsi moc krásný obrázek.
- Nikki

7 Sandra Sandra | Web | 23. listopadu 2015 v 16:22 | Reagovat

chúďatko moje.. to je tak naprd,keď k niekomu máš takéto city a on o nich pravdepodobne ani netuší.. vidím,že ťa to dosť zožiera..moje,neboj sa,všetko bude dobré,určite si ťa všimne a neskončíte len pri pozdravení ale určite budete aj riadne vykecávať,hlavne nezúfaj:)
to teda vôbec nebolo milé od týhc,ktorých si volala,aby šli s tebou na tú jeho oslavu..mohli ti vyhovieť.. takýto ľudia sú hrozní..
bude to lepšie,ver mi.:) hlavu hore♥

8 Michaela Michaela | Web | 25. listopadu 2015 v 15:24 | Reagovat

Naprosto Tě chápu, že si nechtěla jít sama do společnosti o dost starších lidí. Nesmutni, kvůli klukům ne! Takových ještě bude :) Někdy tomu musíš jít prostě trošku naproti, aby jsi věděla na čem jsi. Napsala jsi to hezky, je fakt vidět, že ho máš ráda :) Tak se drž, určitě bude líp. Věřím tomu a Ty veř taky ♥ A.. úsměv!

9 Smile Smile | Web | 25. listopadu 2015 v 16:35 | Reagovat

Jestli ještě ta oslava nebyla, tak nebuď trubka a prostě tam jdi :). Doufám, že se na mě teď nebudeš zlobit kvůli tomu, co ti tu napíšu, ale: ty si pořád necháváš utíkat možnosti, můžeš být dvakrát na jeho oslavě a místo toho nekonečně čekáš na den, kdy ho potkáš v busu. Kdy se to asi stane? Jestli si s ním chceš psát, napiš mu. Zeptej se, jak je, co dělal celej den, co chystá na víkend, jestli má nějaký novinky z jeho světa, co já vím, jaké on má hobby. Ale nemůžeš pořád čekat, co se bude dít. Lidé si svůj osud tvoří sami a tvoje čekání vede jen k tomu, že ho jednou osloví jiná holka, nebo to už možná udělala, a tvoje šance budou pryč. Chápu, že se stydíš, ale když už jste si psali a jsi pozvaná na jeho oslavu, určitě se ti nevysměje, když mu napíšeš a budeš si s ním chtít třeba zajít na kafe nebo na svařák do města a prostě pokecat. A když uvidíš, že řeč vázne, aspoň budeš vědět, že tohle by prostě nefungovalo. Ale teď se musíš sebrat a něco s tím dělat. Sama si můžeš pomoct k tomu, co chceš, aby bylo. Ale jestli to neuděláš ty, udělá to on, třeba nevědomky, a ty už nebudeš mít šanci. Aspoň ne takovou, jakou máš teď.
Jestli tě pozval na oslavu a je o 7 let starší (předpokládám podle toho co jsi psala), určitě mu nejseš úplně jedno. Pozval tě i minulý rok a tys nepřišla? Možná ho to mrzelo a letos to zkouší znovu. Chápu, že tam nechceš jít sama, taky by se mi nechtělo jít mezi takové lidi samotné, ale když kamarádky nejdou, je jiná možnost? A když se ti tam nebude líbit, můžeš se vymluvit třeba na jednoduchou bolest hlavy a mazat domu.
Každopádně samo se to všechno nestane,  určitě chápeš, co tím chci říct. :) Seber trochu odvahy, Moni.
Držím ti palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama