Zas a znova

12. září 2015 v 10:24 | Monica. |  Něco z mých myšlenek
Je toho teď strašně moc. Znáte to, škola, kamarádi, všechno. Ale to by mi ani tak nevadilo, jen kdyby se to zase nevrátilo.

< never. >essay
Celý prázdniny jsem o něm prakticky nepřemýšlela, podařilo se mi ho zastrčit do nejvzdálenějšího koutu mojí mysli a prázdniny si užít. Ulehčoval mi to i fakt, že jsem byla téměř pořád na místech, která s ním nebyla ani úzce spojená. A jsem vážně ráda, že se mi to povedlo. Alespoň na ty prázdniny. Protože teď je to tu znova. Takhle to bylo vždycky. Skoro jsem o něm přestala přemýšlet, jenomže přesně v ten okamžik, kdy už jsem myslela, že je to za mnou, se někde objevil. V autobuse, ve škole, na chodníku. A já ho zase nemohla vytěsnit z hlavy. Ovšem tentokrát mi k tomu stačilo jenom jít do školy, ani ho nevidět... A to mě docela děsí. Každý den jezdím autobusama, kterýma jezdil a asi ještě jezdí on. Chodím do školy, kde předloni maturoval. Procházím se po stejných chodbách, sedím ve stejných učebnách, možná i na stejné židli. Jenomže to je minulost. Ale i tak ho pořád vidím na těch chodbách. Jak jsem tam stála a jenom si ho prolížela. Jak jsem o něj jednou málem zakopla, když seděl na zemi a já se zběsile řítila chodbou. Všechno mi ho tam připomíná. Úplně všechno. Profesoři, které měl on, hlavně čeština. Tělocvična, kde to celé začalo. Je to šílený.
Nejhorší je, že jsem asi po roce četla naší konverzaci, vlastně ani ne celou, je to pro mě docela tabu. Taky je to minulost a já se do ní touhle formou nechci vracet. Ale nedalo mi to a pár zpráv jsem si přečetla. Nechápu to. Skoro už jsem zapomněla, jak na mě byl hodnej, i když jsem byla ta malinká primánka. Jak mě zval na jejich představení, povídal si se mnou o psaní, o jeho povídkách, o našich společných profesorech. Přijde mi to až neuvěřitelné, skoro jako bych si to vymyslela. Nemůžu uvěřit tomu, že se mi to vážně stalo. Přijde mi to jako sen. Zapomenutý sen.
Jenže nic z toho, co bylo, už není. A mě dochází trpělivost pořád čekat na něco, co se nestane. Nebaví mě už pořád koukat kolem sebe, jestli tam náhodou opět po třech měsících na pět minut nebude.
Problém je, že přesně tohle pořád dělám.
A nevěřím tomu, že by byl konec. Protože se pořád stávají takové "náhody", které mě nutí o tom přemýšlet. Které jsou stejně tak neuvěřitelné jako tohle všechno. Jako ten celej rok a půl. Jako on. Věřím, nebo možná jenom doufám, že ještě něco bude. A že to NĚCO bude lepší, než všechno to, co se už stalo.

Možná ho dneska uvidím. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale pokusím se o to. Je to po dlouhé době nějaká reálná příležitost. A těším se na to, i když by tam nebyl. Protože minulý rok tahle akce byla legendární a sice je mi jasné, že tenhle rok je a bude všechno jinak, ale stejně, bude to super. A pokud tam bude on, tak to bude nejlepší. Třeba zase bude sedět u stolu s malinovkou a potutelně se na mě usmívat, kdo ví? Nechám se překvapit (:

(Pro znalce - je to stále jeden a ten samý "maturant" neboli D., heh)

♡
 


Komentáře

1 Smile Smile | Web | 12. září 2015 v 12:37 | Reagovat

Taky tohle znám, když jdeš po místě, kde jste se jednou potkali a chvíli si na tý ulici povídali, ale teď tam jsi sama a když procházíš, přeješ si, aby se někde vynořil za rohem a vy se zas potkali.
Láska...
Snad ta akce bude skvělá jak říkáš, a doufám, že se tam uvidíte. :)

2 Simix Simix | Web | 12. září 2015 v 13:20 | Reagovat

~Čaué~
To znám, jakmile člověk s tím člověkem příjde znovu nějak do kontaktu, třeba jen tím, že ho vidí.. musí na něj zase myslet O.o
Zkrátka vzpomínáš... to znám. ..
Ty náhody .. mě se to taky stává. Třeba jen nechtíc kliknu na snapu na jméno jednoho kluka a už to jede ...
Třeba to znamená, že se ještě něco stane ... třeba s ním ještě něco prožiješ... nebo ho uvidíš.. budeš mluvit.. co ty víš.
Bylo mi hned jasný, že je to o maturantovi :)
Ty obrázky jsou hezké a hodně štěstí :)

3 flow flow | Web | 12. září 2015 v 14:26 | Reagovat

Nevím, jestli mám napsat, že by bylo super, kdybys ho dneska viděla. Jako super by to bylo z hlediska toho, že ho ráda vidíš, ale potom bys ho nemohla dostat z hlavy a  ubíjelo by tě to ještě víc. Nemyslím to špatně.
Užij si tu akci. :)

4 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 13. září 2015 v 11:44 | Reagovat

Ahoj
Ještě se asi neorientuju co a jak, ale vidím, že tě to asi trápí.. Newím jestli je dobře, že tě trápí to, že ho nevidíš nebo že ho vidíš.. Je to složité..
Já takové problémy nemám (zatím), takže netuším jak se cítíš..

5 Denyii Denyii | Web | 13. září 2015 v 12:05 | Reagovat

Možná, že když se ti pořád myšlenky na něj vrací, tak to znamená, že ještě není konec a nakonec spolu přece jenom něco budete mít... :) Možná, že on to cítí stejně...
Takové pocity znám, pořád tak nějak toužím po mém bývalém kamarádovi, s kterým teď sdílím maximálně pozdrav na chodbě ve škole, občas nějakej úsměv a pak většinou zprávu na fb od něj k narozeninám, svátku a to samé on ode mě... občas ještě dojde na nějakej snap, na kterej reaguje... ale jinak nic,všechno je pryč a já pořád nevím, proč mě vyšoupnul ze života... :)
Tak doufám, že já i ty se stím vyrovnáme a najdeme jiné prince na bílem koni :D Nebo alespoň někoho jiného, do kterého bychom se mohli zamilovat a on by nám naše city opětoval :D

Jo, jsem naivní.

6 Unicorn Unicorn | Web | 13. září 2015 v 13:01 | Reagovat

Bohužel nejsem znalec a ani "maturant" a D. mi nic neříká. Každopádně naprosto chápu že pokud pro tebe znamenal hodně, nemůžeš ho dostat z hlavy..:)

7 Sandra Sandra | Web | 13. září 2015 v 13:59 | Reagovat

fúha,no aj ja som mala niečo takéto pred dvoma rokmi,keď sami páčil jeden chalan,stále mi ho niečo pripomínalo a liezlo mi to dosť na nervy.
držím palce,nech sa niekedy stretnete alebo nech na neho toľko nemyslíš:) viem aké to je:)

8 Roxy Roxy | Web | 13. září 2015 v 17:30 | Reagovat

Myslím, že chápu jak se cítíš. Když jsem četla tvůj článek, přemýšlela jsem nad podobnou situací. Já a moje nejlepší kamarádky, znaly jsme se 10 let a nebavíme se spolu od července. Celé prázdniny jsem na ně nemyslela, ale teď se to všechno vrací a plno věcí mi je připomíná. Opravdu skutečná jsem se cítila jen s něma, taková jaká jsem teď, to je nic. Bude líp, lidé co pro nás znamenají tolik, budou vždy našemu srdci blízko. Ale časem se to zlepší. :)

9 Hann♥ Hann♥ | Web | 13. září 2015 v 20:23 | Reagovat

Já si teď nemohu vybavit, co bylo před tím. Všechno se mi to plete s ostatními blogerkami. Každopádně, vím naprosto přesně jak se cítíš. Dokonce při čtení článku, toho jak jsi to popisovala, no nevzpomněla jsem já si na něho?!! grrr všechno pryč! Podle mého názoru to ještě neskončilo, pro tebe stoprocentně ne a myslím, že se ti to povede:) Ono by to vážně chtělo si o tom pokecat, žádné vyčítání, co bylo to bylo, jen se snažit spravit ten vztah a třeba to nakonec klapne. Moc bych ti to přála. Držím pěsti kočko, rozhodně piš jak se to bude vyvíjet!♥

10 Michaela Michaela | Web | 14. září 2015 v 18:16 | Reagovat

Moc dobře ten pocit znám. Myslíš si, že už je po všem, že jsi zvítězila nad všema myšlenkama na něj, ale stačí jít jen na místo, kde jste byli spolu, nebo kde jsi ho potkávala a je to všechno zase zpátky.

Sice uplně neznám Tvůj, nebo spíš Váš příběh, ale snad se stane něco co by Vás mohlo přivést k sobě :) A třeba o něm nebudeš muset jen přemýšlet :) Láska je opravdu mocná čarodějka, ale přeju Ti, aby jsi byla šťastná! Ať už to dopadne jakkoliv ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama