Srpen 2015


Lefkada

28. srpna 2015 v 16:25 | Monica. |  Diary
Konečně (nebo spíš bohužel? Sama nevím) píšu z domova. Nyní bych chtěla napsat pár slov, co se za poslední dny stalo.

Jednoduše, byla jsem na dovolené. V Řecku, přesněji na ostrově Lefkada. Přijde mi zbytečné popisovat každý den a bla bla, tak napíšu jenom pár nejsilnějších zážitků.
Možná víte, že jsem se vždycky bála létat letadlem. Jenomže, nechápu, jak se to stalo, ale před odletem jsem nebyla vůbec nervózní. Nejlepší je ten pocit, když je už letadlo na dráze, zapne motory a rozjede se, awww. Bohužel to je asi tak první a poslední věc, která mě na létání baví. Je to divný, ale jízda autobusem mi přijde zajímavější. Takže jsem vlastně názor nezměnila, létat nechci, jenom prostě z jiného důvodu, hah. Ještě k tomu, když při přistání, kvůli změně tlaku, jsem vážně myslela, že umřu, kvůli bolestem v uších. Jednu chvíli jsem si doopravdy přála, abychom spadnuli do moře pod náma, protože mě (přísahám!) v životě nic tolik nebolelo. Ale konec řečí o tom nudném, bolestivém letu.
První dny tam jsme se tak nějak nudili. Vlastně pořád nevím, jak bych tu dovolenou měla ohodnotit, ale určitě byla lepší, než jsem ji hodnotila na začátku. Měli jsme pár dnů půjčené auto, z čehož máme naprosto legendární zážitky. Opravdu přísahám, že NIKDO na dovče nezažil tolik failů. První auto bylo takové malé, jelo nás v něm pět a sotva jsme vyjeli pár kopců, to bylo dost zajmavý. Druhé auto, o pár dnů později, to byla katastrofa. Komedie. Byl to Fiat Multipla, což je bezpochyby nejhnusnější auto na světě (najděte si to, stojí to za to), které má ve předu ještě k tomu tři sedačky a řadící páku na dosti podivném místě. Nu, a tak si jedeme. Táta zařadí zpátečku... hm, a páka mu zůstala v ruce. No takvej záchvat smíchu v životě nikdo neměl, fakt ne. Tenhle incident se opakoval ještě několikrát, přičemž jsme páku opět nasadili a jeli dál. O nezavírajícím se okénku, vypadávajícím světlu na střeše, nepoužitelnému pásu, promáčklé kapotě, již zmíněných třech sedačkách vepředu a zalomujícímu se klíči v zámku, radši mluvit nebudu. A to jsme to auto měli jenom dva dny! Zkrátka komedie, fakt komedie.

Papírová města / Paper towns

26. srpna 2015 v 12:11 | Monica. |  Ostatní
Určitě víte, že se momentálně do kin dostal film Papírová města podle knižní předlohy od Johna Greena. A já bych o tom opět něco chtěla napsat.

.

Od Greena jsem zatím přečetla Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály a právě Papírová města, která se mi líbila nejvíc. Jsou na to dost odlišné názory, někdo říká, že byla nejlepší a někdo, že nejhorší. Ale já se opravdu řadím k té první skupince lidí. Byly momenty, kdy jsem se vážně zasmála, ale také momenty, kdy jsem mlčela jako dudek a napjatě čekala, co se stane. Zkrátka tu knížku považuji za jednu z nejlepších, které jsem kdy četla.
Ale co film? Na ten jsou taktéž dost odlišné názory. A já nevím. Když jsem se dozvěděla, že roli Margo bude hrát Cara Delevigne, byla jsem docela zklamaná. Ale po shlédnutí filmu mi tam vlastně i celkem sedla. A Natt Wolf roli Quentina podle mě zahrál dost dobře, vypadá tak nevinně a ustrašeně, přesně jako měl Q. být. Je to už skoro týden, co jsem ten film viděla a pořád mám smíšené pocity. Docela mě zklamalo, že konec nebyl skoro vůbec podle knížky. A to na knížce podle mě byla jedna z nejlepších věcí. Celkově zkrátka knížku považuji za mnohem lepší. Ale na druhou stranu chápu, že celou knížku do necelých dvou hodin je opravdu těžké nacpat. Asi to není film, který bych si s radostí pouštěla pořád dokola, ale i tak jsem ráda, že jsem ho viděla, špatný nebyl.
A co vy? Jaký máte názor na Papírová města?

Jenom chci říct, že tohle není nějaká recenze. Nepíšu recenze. Jenom jsem o tom chtěla napsat pár slov. A psát o obsahu mi přijde zbytečné.

.

Liebster award tag #5

23. srpna 2015 v 11:54 | Monica. |  Tagy

Přednastaveno.
Ano, vidíte dobře, už po páté, heh. Tentokrát mě zatagovala GT a já se rozhodla, že ten tag teda udělám. Ovšem nebudu nikoho tagovat, protože už to stejně většině lidí leze krkem.

Podmínky:
1. Napsat o sobě 11 faktů.
2. Odpovědět na 11 otázek
3. Vymyslet dalších 11 otázek
4. Zategovat 11 blogerů

Fakty:
- na žádost kamarádky jsem si založila ask na dávání otázek, tak kdyby někdo chtěl
- miluju Harryho Pottera
- přijde mi, že skoro všechny hlavni postavy v HP jsou strašně sexy (samozřejme jenom kluci, včetně Rona, heh)
- touhle dobou jsem v Řecku a doufám, že si to užívám
- docela se těším do školy, na všechny ty lidi
- vůbec mě nebaví vymýšlet fakty
- strašně ráda čtu a chtěla bych vám doporučit knížku Jen jeden den
- zajímá mě drogová závislost a ráda o tom čtu
- nejvíc na světě miluju džíny a mikiny
- ráda fotim a mám Nikon D7000 (a pořád tomu nemůžu uvěřit)
- chodím do růžový školy, panebože

Citáty #18 - srpen

20. srpna 2015 v 10:00 | Monica. |  Citáty
Přednastaveno.

Dívám se na něj a přemýšlím, co se mi na něm vlastně líbí. V tu chvíli se usměje a já pochopím, že ho prostě miluju.

Respektuj lidi, kteří si na tebe najdou čas v nabitém programu a miluj ty lidi, kteří se nikdy nepodívají do diáře, když je potřebuješ.

Nekaž si to, co máš, touhou po tom, co nemáš. Pamatuj, že co máš dnes, bylo dříve mezi věcmi, které sis přál získat.

Posunout se neznamená, že na něco zapomeneš. Znamená to, že musíš přijmout, co se stalo a žít dál.

Nejhorší je, když něco čekáš od jisté osoby a stejně víš, že to nikdy neudělá.

Láska je jako růže, jejíž krása tě zasáhne hluboko v srdci a jejíž vůně se ti vryje do paměti. Ale musí se s ní umět zacházet, jinak tě poraní svými trny a rány se pak dlouho a těžko hojí.

Selhání jsou součástí života. Když neselžeš, nepoučíš se. Když se nepoučíš, nikdy se nezměníš.

Pokud nedokážeš říct pravdu lidem, na kterých ti nejvíc záleží, nakonec ztratíš schopnost říkat pravdu i sám sobě.

Je smutné, když potkáš člověka, se kterým jsi něco prožil a oba dva se tváříte, jako by jste se nikdy neznali.

Bye, Czech republic

17. srpna 2015 v 11:00 | Monica. |  Ostatní
No yey, konečně. Konečně vypadnu z Česka. Jo, mám to tu ráda, ale už jsem se na to těšila. Zkrátka a jednoduše, touhle dobou už jsem zřejmě někde v letadle, možná už v Řecku. Ano, letíme do Řecka. Přesněji na ostrov Lefkada. Na 12 dní. Jedeme s kamarádkou a jejím sexy bratrem, se kterýma jsme jezdili každé prázdniny do Rakouska. Jsme trochu změnili destinaci.
Nicméně už se fakt těším. Nejvtipnější asi je, že tam mají větši "zimu", než je u nás, takže se jedeme vlastně ochladit. Ty večerní procházky u moře... ahhh. Bude to boží.

Weheartit. Lekada. Není to boží?

Články jsou přednastavené, tak doufám, že sem budete chodit a komentovat!
Eheh. Zdravím z Řecka. Je tu vedro, mmm. A můj názor na létání se nezměnil, stále to nesnáším. Do teď mám zalehlý ucho.
Majte sa (:

Kontrola Affs #4

13. srpna 2015 v 12:00 | Monica.
Nojo, tak bohužel je to tu opět. Polovina blogů neaktivních. Nicméně doufám, že se zapíše co nejvíc z vás, které v affs teď mám a také doufám, že narazím na mnoho nových a skvělých blogů!

Chceš zůstat?
-Přezdívka
-Blog

Chceš být nový spřátelený blog?
-Majitelka/ky
-Blog
-Zaměření blogu
-Proč se chceš spřátelit?

Kontrola probíhá do 29. srpna!


Summer outfits

10. srpna 2015 v 16:39 | Monica. |  Ostatní
Ano, ano. Chápete dobře. Přichází článek s profesionálně oříznutýma fotkama bez hlavy, s debilními postoji a ještě debilnější gumičkou na ruce. Outfity. Letní outfity.
Zřejmě, přesně jako já, zjistíte, že na focení outfitů s kamarádkou asi přebornice nejsme, heh. Ale když už jsme si v pátek, v téměř 40 stupních (mimochodem těsně vedle nás momentálně měří rekordy, hah), daly takovou práci, tak by byla nakonec škoda ty otřesné fotky nepublikovat.
A teprve teď jsem si uvědomila, že ty sluneční brýle, který jsem měla na hlavě, asi vidět nebudou, no. Nevadí.

Tady mi není vidět do obličeje, takže ok.
Košile: Terranova
Tričko: Gate
Džíny: C&A (za 125 kč!)
Boty: Vans

Říkala jsem, že je to hrozný a ještě tam mám ruku někde v... prostě divně.
Crop top: New Yorker
Lacláče: Primark
Boty (které se k tomu vůbec nehodí, ale vzala jsem je na poslední chvíli): New Yorker

Když venku prší

8. srpna 2015 v 14:42 | Monica. |  Challenges
Vlastně už jsem skoro zapomněla, jak to vypadá, když venku prší. Jak se cítím, když dešťové kapičky dopadají na moje okno a rozprskávají se do různých směrů. Protože teď jenom sedím doma na posteli a bezvýsledně se snažím uniknout tomu vedru.
Nicméně pátrám v paměti a vzpomínám, co obvykle dělám při dešti.
Takovou mojí rutinou je v největším lijáku zrovna utíkat domů ze školy, heh. Ale když už se poštěstí a já jsem doma, tak si jednoduše uvařím čaj, lehnu si na postel a čtu. Přemýšlím. Čtu. Přemýšlím. A poslouchám písničky. A pokud je to venku opravdu kouzelné, nějak zvláštně se schoulím na okno a pozoruju to všechno. Jak se z ulic stávají potoky a následně třeba i řeky. Světla Prahy v mezírce mezi dvěma sousedními baráky. A stejně tak přemýšlím. A občas něco píšu. Článek či povídku.
Miluju tyhle chvíle, pokud teda opravdu zrovna neutíkám domů. Pěkně se při tom přemýšlí a relaxuje.
Nu, zrovna teď všichni tak zoufale potřebujeme déšť a on nikde.
A máme splněný další bod challenge, juch!


Holiday photos #2

5. srpna 2015 v 12:30 | Monica. |  Photos
Konečně, po 14 dnech, jsem se dokopala k tomu, abych přidala fotky z druhé dovolené. Taky jich moc není, protože jsem byla spíš s kamarády, než abych fotila. Ale přeci jenom nějaké fotky mám, tak se na ně pojďme podívat. Některé jsou upravené a některé ne, ostatně, to poznáte asi sami.

Domažlice.


Vedle naší pronajaté chalupy byla taková chudinka zchátralá, opuštěná chaloupka. Nu a tohle měla na dvorku. Hřích to nevyfotit. Ovšem pravidlo zní - nedávejte zrcadlovku do ruky kamarádovi, který všechno fotí nakřivo a ještě vám jí pak nevrátí. Což znamená, že tohle je jeho dílo a podruhé tam jít jsme se už bohužel neodvážili.