Červen 2015

Info | prázdniny

30. června 2015 v 11:00 | Monica. |  Ostatní
Přednastaveno.

Jak jste si všimli, tak tenhle článek je taky přednastavený, protože jsem na kouzelnickém "soustředění" (hahaha, ne). Každopádně vám chci napsat pár vět o tom, jak to tady o prázdninách bude.
Tenhle rok moc doma nejsem, což znamená, že bude hodně přednastavených článků a celkově menší aktivita. Ale na druhou stranu, když budu doma, tak se blogu budu pořádně věnovat. Vždycky vám ještě napíšu, kdy tu jsem a kdy ne, heh. Každopádně, když budu pryč, tak vůbec nebudu komentovat. (doufám, že vy aspoň trochu jo :D).
Ještě bych chtěla říct, abyste si ty prázdniny pořádně užili (pokud jste ještě školou poviní). Přece jenom dva měsíce volna... aaaaah.

POŘÁDNĚ SI TO UŽIJME!

summer

Prázdniny!

26. června 2015 v 17:59 | Monica. |  Diary
Tak a je to tu, další prázdniny v mém nezajímavém životě. (a vás, kteří jdou do školy ještě pondělí a úterý, je mi líto).

Nicméně včera jsme měli sportovní den, to bylo docela fajn. Tak nějak jsem se konečně cítila, jako, že chodím na normální školu, protože většinou se o naší škole opravdu nedá říct, že by normální byla. Ale tohle bylo takový hezký... No, vlastně ani nevím, proč, eh. Kluci hráli fotbal a my celý den byly venku a koukaly se na ně, a fandily. Což nakonec stejně bylo k ničemu, protože jsme skoro všechno prohráli, ale stejně vás máme rádi, klucíí! (lol).
A dneska bylo to slavný vysvědčení. Jo, jsem spokojená, nestěžuju si. Jenom to pololetí mohlo být lepší, ale ty dvě trojky jsem nakonec vytáhla na jedničky (!) a skončila jsem se čtyřma dvojkama, což je na gympl podle mě úplně skvělý. Docela mě mrzí, že jsme se ani pořádně nerozloučili, ale nějak mi pořád nedochází, že vlastně už jsou ty vytoužený prázdniny. Ani nevím, jestli je chci. Je fajn se neučit, ale ty lidi mi docela budou chybět (klídek, uvidíš je za dva měsíce, naštěstí). Odpoledne jsme ještě s pár spolužačkama byly v kině na Mimoních. No, nevím, mě to moc nebavilo, ale mě poslední rok nebaví téměř nic, takže jsem se tomu nedivila.

Summer songs

23. června 2015 v 14:40 | Monica. |  Music
Vzhledem k tomu, že se tady na blogu v zimě objevily "christmas songs" (což můžeme počítat za zímní), tak mě napadlo, že bych mohla napsat i letní písničky. Samozřejmě nejsou vyloženě letní, jen mi prostě nějakym způsobem to léto připomínají.
Předem se omlouvám, že dneska (zase) nemám moc náladu (protože jsem ho zase /ne/viděla, resp. viděla, ale jenom asi tři minuty...ahh), takže ten článek je (a bude) asi docela na prd.


Uptown Funk
Tahle písnička je podle mě strašně nabitá energií a k létu se prostě hodí.

Zejtra je taky den
Jak někteří z vás ví, minulé léto jsem strašně jela na Voxelovi. Přes zimu mě to nějak přešlo, ale nedávno jsem si nějaký písničky zase poslechla a opět se zamilovala. Tyhle písničky prostě k létu patří!

Rozzářené lidské tváře

20. června 2015 v 14:07 | Monica. |  Diary
Hah, a pod ty rozzářené lidské tváře tentokrát patřím i já.
Včera jsem byla po více než půl roce na vystoupení D. Je mi jedno, že většina z vás asi neví, o čem mluvím, vysvětlovat to nebudu. Vlastně jsem to ani nikdy pořádně nevysvětlila, takže to je jedno (:D). Podstatné je, že jsem si to strašně užila. Možná to bude tím, že jsem si tentokrát řekla, že tam nejdu přemýšlet o tom, co bylo, je, není, bude nebo nebude, ale že si to jdu užít. A tak se taky stalo. Zatím to je pro mě asi nejlepší vystoupení z těch všech, na kterých jsem byla. Ani jsem od toho nic nečekala, jenom jsem ho chtěla vidět a to se splnilo. (navíc byl v tílku, awwww a na konci jsme všichni fotili společnou fotku a on stál přímo za mnou, awwwww po druhý :D). Taky jsem si tak nějak urovnala ty moje rozházené pocity. Konečně. Mám ho ráda, pořád, hodně. Jenom jsem se s tím naučila žít a... já nevím, to nejde vysvětlit. Prostě už každej večer nepřemejšlím o tom, jak super to před rokem (vlastně už ani před rokem to nebylo dobrý...) bylo a teď není. Není den, kdy bych si na něj nevzpomněla, ale už se kvůli němu prostě tolik netrápím, což je fajn. Myslím, že mi ten včerejší večer vážně dost prospěl, protože jsem asi dva měsíce žila v jakési nejistotě. Nesnáším, když všechno není do poslední tečky jasný a urovnaný a to moje hlava teda opravdu nebyla a to mě hrozně iritovalo. Teď už je to víceméně všechno dobrý, co se ještě týče toho K., který to vlastně celý "zavinil", tak ten se mi taky líbí no, dost, ale na D. nemá. Na toho neměl nikdo.
Po cestě domů jsem si ještě po dlouhé době vzpomněla na den, kdy mi řekli, s kým půjdu na plese a moje první věta byla "D.?! To je takový to prase?!" Jasně Moniko, prase, prase... Achjo, pěkně se na to vzpomíná (:D).

<3
Ale teď k dnešku. Po roce jsme u nás ve městě kouzlili pro děti. Za mě musím říct, že to bylo asi nejlepší kouzlení pro děti vůbec. I když se (zase) všechno nepovedlo tak, jak mělo, tak jsem si to vážně užila. Děti reagovaly (a ne jenom děti, dokonce i dospělí) a bylo vidět, že je to baví a to je strašně pěkný. Že já jsem teď ta, kterou obdivujou, že už nejsem jenom to malý děcko, který dřív obdivovalo starší lidi. Bylo to skvělý.

A jak se máte vy? Já doufám, že pěkně! (A za týden prázdninyy!)


Pět nejatraktivnějších mužů

17. června 2015 v 19:31 | Monica. |  Challenges
Na tenhle bod z challenge jsem se vážně těšila. Promýšlím si to už od prvního dne, co jsem tu challenge začala dělat (heh, vážně :D). Mimochodem 14. července to bude rok, co ji píšu, takže už by bylo asi opravdu fajn, kdybych jí dopsala. Tak asi začneme, ne?

1. SIDNEY CROSBY
Crosby
Tak to je úplná samozřejmost. Je to hokejista, kdyby vám to nedošlo. Asi většina z vás ví, že ho prostě strašně miluju, protože během mistrovství jsem tu o něm psala asi pětkrát (:D). Ten jeho úsměv *zamilovaný smajlík*. Je strašně sladkej. Jo a je to můj manžel.

2. LIAM HEMSWORTH
Liam Hemsworth
Liam je herec a podle obličeje ho asi všichni znáte, ale třeba mě strašně dlouho trvalo, než jsem přišla na jeho jméno. On je prostě přesně ten typ, kterej mě vždycky dostane do kolen. A ty jeho oči, awww. *druhý zamilovaný smajlík*

Random photos

15. června 2015 v 19:37 | Monica. |  Photos
Konečně to mám všechno víceméně zasebou. Testy napsané, zkoušení přežité. Eh, a to vysvědčení nakonec vůbec nebude vypadat špatně. Jen škoda, že jsem si to zkazila tím minulým pololetím. Ale s tímhle jsem plně spokojená.
Je to krása, už jenom přijít domů a vědět, že se nemusím na nic učit, nemám skoro žádný úkol a už ani nemusím jít na trénink. Skoro už jsem zapomněla, jaký to vlastně je. Takže blogu, těš se!

Každopádně dneska jsem prohlížela fotky, které jsem za poslední dobu vyfotila a našla jsem i pár takových, o které se s vámi chci podělit. Není jich moc, ale i tohle stačí.

Tohle je jediná upravená fotka. Ve váze se nám nějakým náhodným způsobem objevila tahle uschlá růže a já si řekla, že by ji bylo škoda nevyfotit.

DANCERS 4 YOU!

13. června 2015 v 20:44 | Monica. |  Diary
Achjo, já jsem zase tak mega nadšená! Když se nebudeme ohlížet na to tříhodinový sezení na tvrdý zemi hned vedle řvoucích repráků, tak dnešek byl naprosto úžasnej den! Bylo to jako tady. Nepopsatelný zážitek.

Vždycky tady si uvědomím, jak strašně moc miluju to, co dělám. A i když to nedělám soutěžně, stejně to za to stojí. Tanec je prostě droga, stejně jako hudba nebo čtení. Kdo tancuje, tak to ví. Ten moment, když jenom vystoupíte před ty lidi, skoro oslepnete z reflekrotů, které na vás míří a začne hrát hudba. I když jsou to třeba jenom tři minuty, znamená to pro mě strašně moc. Je to prostě úžasný!
Mimochodem jsem zase dostala jakési ocenění, z tolika tanečníků nás bylo asi jenom 20. A mám i medaili, hehe. Fakt nádhera! :3

A když už je taková pěkná příležitost, dám sem svojí fotku. Ovšem je to fotka celé naší skupiny a nemíním vám říct, která jsem já. Tak můžete třeba hádat, ale stejně vám to neřeknu (:D). Jo, vážně jsem až tak strašně šťastná, že sem dávám i svojí fotku! Achjo.


Majte sa! :D :3 ahh, miluju vás všechny!

Crazy in love

10. června 2015 v 20:46 | Monica. |  Music
... I look and stare so deep in you eyes
I touch on you more and more everytime...

Na tuhle písničku mám vážně hromadu vzpomínek. Poslouchám jí už tak dlouho a přesto si ji pokaždé maximálně užiju. Je to neuvěřitelný, kolik pocitů a vzpomínek ve vás může vyvolat jedna jediná písnička. Ten refrén... Miluju jí.

Aneb řekla jsem si, že bych mohla oprášit tuhle starou rubriku.


Moje oči

8. června 2015 v 15:32 | Monica. |  Challenges
Ahhh, sakra, lidi, já fakt nevím, o čem psát. Nemám na to ani náladu. Pořád jenom čtu nebo se učím, počítač jsem nezapla dobrých 14 dní. Skoro ani nekomentuju. Na jednu stranu mě to dost štve, na druhou stranu mi to ani nechybí. Ale na třetí stranu (lol) prostě nemůžu blog nechat jen tak, musím aspoň občas něco přidat, bez něho bych to nevydržela :D
Já vím, že jsou tu skoro pořád jenom články z challenge, ale aspoň jí možná někdy dodělám, no. Tentokrát je to tedy obrázek mých očí. Zrovna tak příhodně, když jsme nedávno s kamarádkou byly fotit, pokusila se vyfotit moje oči. Vyšla z toho jediná jakžtakž použitelná fotka, tak jí sem dám.


Toho, že je to nakřivo, řasenky všude, ospalky v oku, špatně vytrhanýho obočí a odrazu kamarádky v oku si všímat nebudeme, ok?
Oči jsou asi to jediný, co na sobě mám fakt ráda. Jsou teda modrý, ale na fotce vypadaj jak zelený, lol. Taky mě dost překvapilo, že na tý fotce vypadaj tak nějak... smutně, hodně smutně. Vážně mě to docela zarazilo, třeba v zrcadle tak nevypadaj, ani an tý fotce tak nevypadaly, dokud jsem je neořízla. Nojo, ale to je fuk, tímhle jsem tedy splnila další bod z challenge, juhů.
Majte sa!

Citáty #16 - červen

4. června 2015 v 16:23 | Monica. |  Citáty

Život je jako hra, nezáleží na tom jak je dlouhá, ale jak se hraje.

Když začneš přemýšlet nad tím, jestli máš někomu věrit nebo ne, tak už víš, že nemáš.

Osud nám nevrátí, co kdysi vzal, vrací jen vzpomínky, bolest a žal.

Pokud Facebook ničí vztahy, pak zbraně zabíjejí lidi, propisky dělají chyby ve slovech, auta nutí lidi řídit opilé a lžičky vás udělají tlusté.

Je tolik krásných slov, které by člověk rád slyšel, ale tak málo lidí, co by to dokázali říct.

Dotek krásy bolí, proto má růže trní.

Nikdy na nikoho příliš nespoléhej. Protože i tvé vlastní stíny tě opustí v největší temnotě.

Jít po cestě a nevědět kam, je jako milovat a nevědět koho.

Jakkoliv se snažíš hrát v životě podle pravidel, nakonec zjistíš, že ti, kteří podle pravidel nikdy nehrají, jsou šťastnější než ty.