Jsem divná? No a co.

11. února 2015 v 12:00 | Monii. |  Diary
Mám radši noc než den.
Mám radši samotu než společnost.
Mám radši zimu než léto.
Mám radši podzim než jaro.
Jsem divná? No a co.


Už mě nebaví poslouchat posměšný kecy kreténů ve škole. Už mě nebaví dělat, že mi to nevadí. Už mě nebaví dělat, jako že se nic neděje. Už mě nebaví bejt ten střed pozornosti. Už mě nebaví bejt jedna z nejhorších holek ve třídě. Už nechci.

Proč to tak je? Na škole je tolik hnusnějších holek než já a všichni si všímaj a smějou se jenom mě. Už rok se to snažím nevnímat, už rok se snažím dělat, že je mi to jedno. Ale já už nemůžu. Ten lyžák byl pro mě poslední kapka.

add a caption Untitled | via Tumblr add a caption


Vždycky jsem si myslela, že jsem normální. Že každý potřebuje být chvíli sám. Ale lidi kolem mě pořád musí chodit ven, pořád musí být s někým a já? Já musím být sama. Mě nevadí přijít domů ze školy, sednout si na postel a přemýšlet. Dělat cokoliv, ale být sama. Mám hroznej problém vydržet v kuse s někým týden. Nesnáším teplo, světlo a lidi. Nedovedu si představit, že bude zase léto, den bude delší a budu muset chodit v kraťasech a tílkách. Nejlíp se cítím v mikině a bundě, ve tmě a nejlépe sama.

Rails https://www.youtube.com/TutorialesBelenn

Můžu za to, že jsem vysoká? Nemůžu. Můžu za to, jak vypadám? Nemůžu. Tak PROČ si z toho všichni utahujou? Já nevím, možná mám jen zkreslený iluze, možná to tak není. Ale proč bych jinak měla ten pocit? Kousek pravdy na tom být musí, no ne? Můj život se poslední měsíce točí jen kolem knížek, hudby, blogu, psaní a sezení doma. A vůbec mi to nevadí, je mi fajn. Vlastně bych se snad nejradši s nikym nebavila. Moje kamarádka na lyžáku pořád něco musela dělat, pořád mě někam natahala a nemohla pochopit, že já nechci. Že chci být chvíli sama. A když už jsem si tu chvíli našla, přiřítil se někdo jinej. JÁ. CHCI. SVŮJ. KLID. Pochopte to už, prosím.

Chtěla jsem toho napsat tolik a teď nevím, jak pokračovat.

Tak hrozně si přeju ho vidět. To zřejmě z největší části ovlivňuje moje nynější chování. Když s ním nemůžu být doopravdy, jsem s ním aspoň ve vzpomínkách. Proto chci bejt sama. Vždycky si myslím, že už to odchází, že už ho nemám tolik ráda. A pak stačí jedna jediná noc, jeden jedinej sen a je to tu zase. Přesně za měsíc to bude rok. To je vážně docela ironie, že tohle píšu zrovna 11. února. Tak strašně dlouho se vyhýbám tomu, abych řekla, že ho miluju. Ale já nevím, sakra. Mám ho strašně ráda.

Tumblr

 


Komentáře

1 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 11. února 2015 v 13:00 | Reagovat

Nejsi divná, každý je nějaký a když to ostatní nedokážou pochopit je to jejich smůla..
Já sama newím jak to mám :/ upřímně řečeno mám ráda společnost, ale né zas tak moc abych každý den čumákovala někde po městě s děckama.. Též jsem většinou ráda za samotu, ale někdy to už nevydržím a musím něco podniknout. Moji kámoši taky nemůžou pochopit jak pořád můžu číst a nějak to neřeším :)

2 Vall Vall | Web | 11. února 2015 v 14:18 | Reagovat

Ahoj,
já jsem taky docela vysoká, ale méně než ty.
Je mi líto, co se ti děje. Je to hrozný, dnešní doba ...
Obrázky v článku jsou krásné, vystihují tvůj článek/pocity.
Divná nejsi!! :-)

3 paja-writes paja-writes | Web | 11. února 2015 v 14:49 | Reagovat

Tak v tom případě jsem ještě divnější. Já sama se nejlépe cítím sama. Při šerém světle, s knížkou, sluchátky, notebookem a mobilem. Někdy je super vypadnout zas na chvíli ven, ale stejně, ty lidi okolo mě jsou tak moc nechápaví, jen si utahujou, jak jsem nespolečenská. Je to těžké, ale je to tak. Někdy sama nevím, co mám dělat, topit se v nudě zase taky není taková zábava :/

4 Kristeen Kristeen | Web | 11. února 2015 v 19:03 | Reagovat

Hovorím to stále, no budem to hovoriť aj naďalej :) Milujem tvoje články. Strašne rada sa nad niečim zamýšľam. No a pri tých tvojich je to vždy :) Veľmi rada sem znova vraciam, určite v tom pokračuj ;) (K tomuto článku zatiaľ nemám moc slov, nechám si to uležať hlavou a možno neskôr pridám aj ďalší komentár, teraz mám v hlave milión myšlienok)

5 ellie's' - untrue.blog.cz ellie's' - untrue.blog.cz | Web | 11. února 2015 v 20:20 | Reagovat

Jedna věc je, že si z tebe někdo dělá srandu a druhá, že si to moc bereš, k srdci a neházíš to za hlavu, já kdysi tím byla upjatá, že jsem se bála vytáhnout paty z baráku a měla jsem šílené deprese, kvůli šikany ze školy, hodila jsem to tento rok za hlavu a mám klid, je to i sílá myšlení

6 deny-paradise deny-paradise | Web | 11. února 2015 v 20:26 | Reagovat

Já myslela, že se ti na lyžáku právě líbilo? :O
Víš, každý je nějaký. Rozhodně bych tě nenazývala divnou. Každý má rád něco jiného, a to, že ty máš ráda svůj klid je naprosto v pořádku. Nevím, co ti ve škole dělají, jak se k tobě chovají, ale takčitak to jsou pěkný blbci. Já mám také ráda svůj klid, nevyžaduji neustálou pozornost, ani pořád nemusím chodit. Přesně jak říkáš, radši du domu, kde budu mít chvilku klidu.
Možná, že máš jen takové období. Třeba to souvisí s tim tvým milovaným :) Já jsem to měla daleko horší v období, kdy jsem ztratila jednoho kluka, kterého jsem trochu víc poznala. :) Určitě se to zlepší :) Hlavně si z toho nic nedělej, já vím, že to je těžké, ale všechno jde. Takže hlavu vzůru! časem se všechno zlepší :)

7 Sandra Sandra | 11. února 2015 v 20:40 | Reagovat

nie si divná:)
každý je nejaký.:) neviem,prečo sa ti za to smejú a robia si z teba srandu.oni sú tiež divný.nemajú radi to čo ty,to možno rpíde tebe zasa divné,ale aj tak,nevidím dôvod,aby sa ti vysmievali. sú to potom hlupáci,nevšímaj si ich:)
ja som mala tiež také obdobie,že som chcela byť len sama so sebou,pri svojom denníku a so slúchatkami v ušiach.ale to bolo len preto,že sa mi páčil jeden chalan:D možno to je aj tím,že si zaľúbená:) možno ťa to po čase prejde:)
ale aj tak,nikto ťa nemá právo nazývať divnou,si to ty ,nie oni.tebe sa páči to a to a nie im:)
nevšímaj si ich:)
aj ja počujem koľko krát,že som divná a úplne mimo,ale ja na to akurát kašlem,beriem to ako lichôtku.

8 Simix Simix | Web | 11. února 2015 v 21:07 | Reagovat

~Čaué~
Ou, středem posměchu? :/ Na základce jsem se tak cítila ...na střední je to lepší :D Beru to jinak. Všichni to bereme jinak ... pravděpodobně.
Možná jsi takový temnější, uzavřenější osůbka,ale to neznamená, že jsi divná. I když plno lidí to tak bere ... Máme jednoho spolužáka, co se straní, ale kdybychom třeba věděli, co prožívá, třeba bychom porozuměli. Hele, také mám ráda spíš samotu. Teda i společnost, ale co se týče nebo týkalo chození po venku nebo po diskotékách ... já byla ta, co byla radši doma zalezlá v pokojíčku. Například poslední letní prázdniny jsem proseděla skoro celé doma, pokud bych nepočítala příbuzné ...
Knížky, hudba, blog, sezení doma .. v tom jsem také vždy byla a pořád popravdě jsem, ale teď na střední si nepříjdu už tolik trapně jako na Základní škole. Tam jsem se pokaždé nějak ztrapnila a schytala výsměch a narážky ... ale teď to beru jinak a nevidím to tak jako dřív.
Byli jsme puberťáci ... oni se možná nezměnili, ale tak teď mám jiné kámoše a kámošky a možná i lepší.
Ale bydlí jinde než já a v tomto městě, kde bydlím moc nechci vytahovat paty z domu.
Třeba teď máš období, kdy potřebuješ klid a samotu ... vše si třeba nějak urovnat. Popravdě já to mám do teď, ale ne že bych se nezapojovala do kolektivu.
Na základce jsem měla ráda jednoho kluka dva roky a jednou jsem to napsal na jeden blog a stal se z toho trapas. Já měla pocit, že mě má také rád. Ale když pakzjistil, že ho mám ráda, nijak na to nereagoval, ba naopak ve třídě se mi smáli. o rok později- v devítce, když od nás odešel, mi stále chyběl, ale přišel k nám jiný. Viděla jsem v něm jakousi náhradu a na konci školního roku jsem mu napsala, že k němu cítím něco víc. On mi v pohodě odpověděl, že nemá o nikoho zájem a o něco později holku stejně měl a teď má jinou. No a na střední to bylo jiné, teprve tam jsem pořádně poznala, co je to láska, protože od prváku, už rok a půl miluju jednoho kluka ... Štěstí mi přálo a chodili jsme spolu, ale jen půl roku. Kvůli tomu, že jsme se v létě neviděli. Chtěla jsem být občas sama a někdy ani nebyla možnost se vidět, ale on to nechápal. Rozešla jsem se s ním a od té doby mi pak začal zase chybět :(
Nevím, proč Ti to píšu ... Chtěla jsem se vypsat? Nebo napsat, že to mám, nebo spíš měla podobně?
Nemůžu posoudit, jestli jsi divná. Vlastně ani nevím, jak vypadáš. Na instagramu jsem tě chtěla sledovat, ale jsi soukromá a nejde mi to. Ale myslím jsi, že jsi hezká holka! Podle té miniaturní fotečky na insta alá profilovka :D
Pokud máš ráda samotu, nikdo tě nesmí nutit do společnosti. Ale hodně samoty  není také dobrý ... promiň, pokud to bereš nějak zle, ale nemyslím to tak. Ani to neberu jako poučování ... Já to myslím dobře. Přece jenom i jen přes blog jsem si Tě docela dost oblíbila :)

9 Minie Minie | 11. února 2015 v 23:29 | Reagovat

Úplně tě chápu. Jsem sice aspoň částečně tvůj opak, miluju společnost lidí, sama vydržím sotva chvíli. Musím pořád někam chodit, s někým mluvit, komunikovat, smát se. Miluju jaro a léto, jediné s tím dnem a nocí, to prostě nedokážu srovnat. Miluju teplé letní večery, ty jsou dokonalé. Ale respektuje, že to tak někdo nemá. Na základce jsem byla za blázna, všichni si ze mne dělali legraci a málo kdo mě mel rád. Takhle to vypadalo i první rok na gymplu. Pak se cosi zlomilo a já zjistila, že ve mně. Nemůžu dávat za vinu někomu, že mě neměl rád, když vím, jak jsem byla hrozná. Netvrdím, že je to tvůj případ. Já jsem se prostě změnila k lepšímu. A hle, najednou jsem ve třídě často středem pozornosti (v dobrém), věčně trávím čas ve společnosti kamarádek a stala jsem se oblíbenou. Možná to teď zní nafoukaně, ale v porovnání s tím, jaká jsem byla s prominutím krá*a, strašně jsem se zlepšila. Prostě to přišlo s věkem. Vyrůstala jsem na vsi mezi zvířaty a důchodci, asi i to mě trochu ovlivnilo. Až v době, kdy pro mne psi přestali být jediným přijatelným tématem, jsem začala fungovat jako normální puberťák :D. Jsem pořád svá, nestydím se a nemám problém být upřímná. Musela jsem se ale probrat tím složitějším obdobím sama. Zprvu jsem možná nechtěla, ale teď jsem za to vděčná. Mám spoustu kamarádek i kamarádů se kterými trávím spoustu času a žiju šťastně. A přeju ti, ať ti vše vychází tak, jak chceš ty, protože je to to nejdůležitější.

10 kakadyla kakadyla | Web | 12. února 2015 v 9:12 | Reagovat

Ahoj :) chápu tě, to stejné teď zažívám i já :) bohužel já nejsem vůbec vysoká jsem prcek a dost mě štve, že si ze mě všichni utahují. Pane bože já za to nemůžu. Nemám ráda lidi jen pár kamarádů a jsem jim velmi vděčná, když řeknu, že chci být sama a oni to berou v pohodě.

11 Hairspray Queen Hairspray Queen | Web | 12. února 2015 v 17:31 | Reagovat

Myslíš, že jsi divná a výjimečná jenom proto, že patříš k menšině?
To je naprostá blbost.
kašli na kretény, nestojej ti za to.-
lehko se to řekne, jak se vypořádat s depresema a nízkym sebevědomím, žejo..?
taky jsem byla vždycky ve svý podstatě introvertní "divná" holka,
ale kašlu na to.
nepouštim si lidi k tělu, dělám, že nemám srdce, aby mi nikdo žádný nezlomil.

Nenávidim teplo, světlo, lidi, hluk a lidi s nízkou inteligencí.
Blbý na tom je, že když je někdo kretén, tak se z toho cejtíš špatně ty.
Ale co. Dneska jsou všichni pošahaní, zlí, pitomí a zkažení.
Já to nezměnim.
Nesmíš věřit všemu, co čteš.

PS: hipsterský strašně kůl obrázky z weheartit?
~hairspray queen, kdykoli napiš.

12 Smile Smile | Web | 12. února 2015 v 17:56 | Reagovat

fajn... tenhle komentář píšu už podruhé, nevím proč, ale předtím se něco stalo a celá stránka se mi zavřela, naprosto nechápu. tak doufám, že nic nevynechám. :)
Když to takhle píšeš přijde mi, že jsi docela v háji. Možná je to jen hudbou, co mi tu hraje, nebo já nevim... prostě mi přijde, že jsme si v plno věcech podobný, ale přitom jsme každá uplně jiná... Například to s tím létem, já léto miluju, ale taky miluju obrovský klučičí mikiny od kamarádů a tak... miluju zimu, ale i léto. jsem divná.
Taky to s tím klukem... tohle máme asi docela stejně. prostě... tak moc mi chybí, ale musím mlčet. a navíc jsem ho tak dlouho neviděla... asi se sama sobě snažím nalhat, že už ho nemiluju, nechci si to přiznat...ale vím, že to tak je-no ne?
miluju, když přijdu domu, hodím tašku na hromadu oblečení, co prostě nebudu uklízet,  zatěmním, aby bylo v pokoji co nejvíc šero a padnu do postele mezi peřiny a polštáře tolik neutrální bílé barvy.. buď je ticho, nebo hraje hodně hlasitá hudba, ale nejdůležitější pro mě je, že už mam od všeho klid, můžu zavřít oči a vidět co chci. a naprosto nesnáším, když kdokoliv leze ke mně do pokoje a něco chce... i když ví, že to dělat nebudu. prostě ne. teď je moje chvilka.
víš... já vím, že se neznáme, ale stejně mi přijde, že máš takový... pdoobný pocity. kdybys chtěla, napiš mi někdy třeba na mail, mam ho i na blogu... můžeme pokecat...a tak. :))

13 Olja:) Olja:) | Web | 12. února 2015 v 18:34 | Reagovat

rozhodně divná nejsi,takže si něco takového vůbec neříkej a už vůbec si něco takového nepřipouštěj jenom kvůli bandě zakomplexovaných lidí,co ti to říkají.
Nevím kolik ti je .. ale prošla jsem si tím také :) v takovým to nejhorším věku,kdy začne každej objevovat sám sebe a nemá na práci nic lepšího než drkat do ostatních. Prostě jsem taky ve svých 12-13 letech zažívala od spolužáků docela krušné časy,ale vím,že to teď bude znít jako nějaké klišé.. ale ono je to fakt přejde :) všichni vyrostou,dospějou a uvědomí si,že každý jsme jiný a nemůžeš se vždycky líbit každýmu a ani se nemůže líbit každý tobě,tím pádem je blbost se do někoho navážet :)
To že ses spíše samotář není vůbec nic zvláštního ač pro mě je to mírně nepochopitelné,protože já jsem strašně společenský typ :D
Být tebou endělám si vůbec hlavu z nějakých blbých názorů závistivých lidí a radši se drž těch normálních kamarádů a bude líp! :)

14 flow flow | Web | 12. února 2015 v 18:39 | Reagovat

S tím začátkem článku úplně souhlasím.
Nejsi divná. Tak snad je každej nějakém.
A btw. Super obrázky. :D :)

15 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 12. února 2015 v 21:28 | Reagovat

nejsi divná, lidi jsou debilní. Na starý škole jsem se taky cejtila jak vyvrhel, divná, neoblíbená, bylo to strašný. Ted jsem na jiné škole a připadám si naprosto normálně (teda sem dement :D ale normální dement). Mám tu kamarády, nejsem za vyvrhla.. všechno se změnilo. Věř,že i tobě bude líp. drž se

16 Evča Evča | Web | 15. února 2015 v 11:56 | Reagovat

Naprosto Tě chápu...
Já to mám taky nějak podobné. :-)
Rodiče to nemůžou prostě pochopit, vím, že mě mají rádi a pořád dokola, ale prostě nevím.
Stejně tak nevím, co bych měla napsat,k čemu se přiklonit... Všechno jsi už napsala a proto tenhle článek je tak úžasný.
:-)

17 Livi Livi | Web | 15. února 2015 v 23:12 | Reagovat

Nejsi divná. Lidé jsou prostě různí a k naší smůle jsou mezi nimi i omezenci, kteří nejsou ochotní respektovat, že někdo není stejný jako oni. A proč se zabývat tím, co si o nás myslí někdo takový? Copak bys chtěla být jako oni? Nejsou vlastně oni ti chudáci, když je něco nutí řešit jiného člověka, který je jen sám sebou? Taky jsem dřív měla někdy pocit, že bych se třeba měla chovat víc společensky, že jsem jiná... ale to už bych pak nebyla já. To by se stala něčím, co ze mě chtějí mít oni. Byla by to přetvářka, byla by to lež. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama