"Maturitní" ples hastag 2

13. února 2015 v 0:23 | Monii. |  Diary
Tohle bude hodně divnej článek. Jen si prostě potřebuju srovnat moje rozlítaný myšlenky a dojít k nějakýmu závěru.
Jo a kdybyste nepochopili název, na tomhle blogu najdete i článek s názvem "maturitní ples".
Nedivila bych se, kdybyste to nečetli - je to trochu moc písmenek a žádnej obrázek (ono na tabletu se těžko přidává a já nejsem schopná po tomhle se ještě, s prominuítm, srát s nějakym obrázkem), ale byla bych moc ráda, kdyby jste si to přece jenom přečetli.

Rozhodla jsem se, že dneska začnu pozitivně (je 23:54, takže předpokládám, že to bude dneško-zejtřek). Byla jsem na školním plese. (jo, tohle zní fakt vesele). Vlastně to bylo super, až na poslední půl hodinu. Je divný, jak se všechno opakuje - školní akademie, kterou jsem prožila dvakrát, ale s naprostou jinou náladou a ted školní ples, kterej byl naprosto jinej. Je to o měsíc dřív. Začalo to "až" 11. března 2014. A dneska byl maturitní ples roku 2015. Chtěla jsem tam jít, protože jsem prostě hrozně chtěla vidět to místo, kde se před 11 měsíci odehrála ta nejlepší událost mýho života. Problém je v tom, že ta nejlepší událost byla prostě v roce 2014, nikoliv 2015. A to jsem si asi měla uvědomit trochu dřív.


Byla jsem smířená s tím, že tam nebude. Na události na facebooku se nepřidal a já tam nechtěla kvůli němu. Chtěla jsem tam kvůli sobě. Jenže dneska ráno se to nějak zvrtlo a já si strašně přála, aby tam byl a vlastně jsem si tím byla jistá. (ted trochu odbočím od tématu) - není tohle nějaká divná telepatie? Někdy ráno mám prostě divnej pocit, že ho uvidím a najednou se ocitne v autobuse, jdu na ples s tím, že tam prostě nebude a ten den ráno jsem si úplně jistá, že ho uvidím - dochází mi to až ted, ale je to divný. Hodně divný. Asi jste pochopili, že tam byl. Jo... byl. A nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Přišel asi až po dvou hodinách, takže bych ted ráda napsala pár vět o tom, co se dělo před tím. Byl nástup - ten, kterej jsem tak hrozně milovala. Jenže tentokrát jsem tam nestála já, ani on, ani nehrála stejná hudba a celý to bylo na prd. S jistotou můžu prohlásit, že náš nástup a celkově ples byl sakra tisíckrát lepší. Pak se skoro nic nedělo, jen jsme lítali sem a tam a přemlouvaly kluky ze třídy, at jsi jdou zatančit. Nešli. Nebo vlastně jo, úplně na konci, asi na 5 vteřin - protože tak trapnou věc jsem v životě neviděla. A pak jsem zpozorovala jeho kamaráda, chtěla jsem se ho na něco zeptat ohledně divadla, ale minimálně 4x jsem kolem něj prošla a neodhodlala se. A když jsem šla po pátý, stál tám i "maturant" (oficiálně sakra měním přezdívku "maturanta" na D.!). Ten můj infarkt, to jste vážně v životě neviděli. Nejdřív jsem skoro brečela, pak se smála a pak jsem to ještě 10 minut rozdejchávala. A to jsem si myslela, že to se mnou nic neudělá (jak naivní). Fakt jsem předvedla neuvěitelnou scénu. Měla jsem hroznou radost. Byla jsem jak zdrogovaná a nevimkolikhodin jsem tam běhala po celym sálu. Ale pozor, už se dostáváme k nejhoršímu období - zhruba kolem desáté hodiny večerní. Všechno to na mě dolehlo a já si uvědomila, že je to asi po čtyřech měsících, co ho vidím. A že stejně dlouhou dobu, ne-li delší ho zase neuvidím. Ani mě nepozdravil, pochybuju, že vůbec ještě ví, kdo jsem.
Vždycky jsem hrála, že jsem neštastná. Nevím, co jsem si tím chtěla dokázat, možná že nějakýho kluka, kterej se mi v tu dobu líbil, mám vážně ráda. Ale nedokázala jsem to hraní "neštastnosti" vydržet dlouho. Vždycky jsem si to všechno jen namlouvala (já vím, je hloupý si namlouvat, že jste smutný). Jenže ted je to jinak, poslední dny hraju spíš, že jsem štastná. "Konečně" vím, jaký to je, když se vážně musíte nutit i do toho blbýho usměvu. Jsem v beznadějný situaci. Nemůžu dělat nic, jen čekat, až na něj taky zapomenu, když jemu se to povedlo. Kdybych tam nebyla jen s kamarádky mámou, prošla bych kolem něj víckrát, ani "rozloučít" jsem se s ním nemohla. Prostě jsme odešli a konec. Vlasně jsem ho viděla ještě v šatně, jak telefonuje a kouká na mě. No, koukal na mě dost. A fakt netuším, jestli mám bejt ráda, nebo ne. Všechno je špatně. I kdyby udělal cokoliv, bylo by to špatně (leda, že by za mnou přišel a alespon mě obejmul - to by bylo dobře, heh). Štve mě, že jsem dnešní skvělej večer ukončila znova takhle. Sakra.

Miluju tě, pochop to.

Ano ano, debilní pubertální řečičky a lásenky.
Díky všem za přečtení a případný vyjádření.
 


Komentáře

1 Simix Simix | Web | 13. února 2015 v 17:27 | Reagovat

Z naší školy je dnes maturitní ples, ale já se na něm neobjevila. Ani minulý rok jsem se tam neobjevila, ale tak to jsem tam skoro nikoho neznala. Teď nějakou tu trošku znám, ale neobjevím se tam ... je taky třeba docela dost peněz a tak a původně jsem se bála, že bych tam byla sama, ale zjistila jsem, že tam jde třetina naší třídy. Možná dokonce polovička.. why not!
Minulý rok byl maturitní ples o den dýl... jakože 14. - na Valentýna.
Aha, že by jsi už také přišla na tajemství života? Zákon přitažlivosti? Zní to nehorázně bláznivě, ale funguje to. Když si něco přeješ a jsi si jistá, že se to stane, nebo to opravdu hodně chceš a myslíš na to, stane se to. Viděla jsem o tom dokument a i mě se to děje ... Chce to hlavně myslet pozitivně, protože to funguje i obráceně... myslíš na špatné věci a ono to tak bude.
Nešťastná láska ...
Ale koukal na Tebe :)
Když jsem někdy nějaké kamarádce řekla, že na mě jeden kluk koukal, hned jsem byla u nich paranoidní ... hm, ale já si byla na 99% jistá! :)
Asi jsem naspala trochu delší komentář, snad nevadí.

2 Vall Vall | Web | 13. února 2015 v 18:12 | Reagovat

Ahoj,
já na maturiťáku ještě nebyla. Čeká mě to až za dýl. Jo, myslím, že jsem článek Mazuritní ples četla, nevím.
Chápu, že se na tabletu špatně přidává :)
Já článek přečetla, baví mě tvé články.
já se taky na moc událostech na FB nepřidávám, přijde mi to jako zbytečnost, ale tak každýho věc.
Určitě ví, kdo jsi! :) Mysli na dobré věci.
Mohl za tebou přijít, no... třeba ale nechtěl, když telefonoval:)
Nic si z toho nedělej a určitě nezapomněl.

3 paja-writes paja-writes | Web | 13. února 2015 v 19:19 | Reagovat

Uhuh ještě že to mám před sebou.
Já taky píšu články na mobilu - tabletu ;).
Události na FB jsou podle mě blbost, ale někdy jen tak kliknu... no xD
každopádně supr článek, asi komentář ne pŕímo k věci ale...

4 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 14. února 2015 v 14:36 | Reagovat

namlouvat si že si neštastná? :D no asi si k tomu měla své duvody :)

5 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 14. února 2015 v 15:11 | Reagovat

to je možné, člověk se mění, dospívá a tak dále :D

6 flow flow | Web | 14. února 2015 v 16:01 | Reagovat

Já jsem úplně ve stejné situaci, a už asi rok, no prostě od té doby, co jsem přišla na gympl. Mám neskutečnou radost, když ho vidím. Ale v pohodě s ním mluvím, takže to se mnou tolik nedělá.
Achjo. Trápíš se kvůli němu už tak dlouho...
Sakra, proč je tak těžký na někoho zapomenout, jen tak ho hodit za hlavu?

7 cincina cincina | Web | 14. února 2015 v 18:47 | Reagovat

Kašli na kluky. Je zbytečné se kvůli nim trápit:) Žádnej za to nestojí:)

8 Smile Smile | Web | 14. února 2015 v 23:04 | Reagovat

Mě přijde, že takhle nějak se cítí spousta zamilovanejch holek, který prostě nejsou ve šťastným  vztahu... Je to, upřímně řečeno, dost  na ho... víš co.
Vím, že se to  lehce říká, taky to znám, ale nebuď smutná. Možná jen nemohl, možná toho měl moc, nebo si nebyl jistej tím, jestli s ním chceš mluvit... Každopádně si myslím, že aspoň pozdravit tě mohl. Případně ti z té šatny aspoň trapně zamávat, ne jenom čučet... Promiň. :)
Jestli už ho dlouhou dobu neuvidíš, můžeš na něj zapomenout, někdy je to lehčí, než si pořád lámat hlavu s tím, jak se to všechno děje, kde asi je a jestli si na tebe vůbec vzpomíná a tak... Teď mě napadlo, že jsi se třeba mohla změnit a on ani nemusel mít odvahu na to, aby za tebou šel a pozdravil tě. Ale měl to udělat... ://  No, co už. Ples je za tebou. Budu realista a řeknu ti to asi takhle: ačkoliv tenhle komentář nemusí vůbec dávat smysl, nevzdávej to. Prostě... buď se mu můžeš ozvat, nebo na něj zapomenout, ale nejhorší, co může být, je to, že na něj furt budeš myslet a dělat nějaký závěry typu "kdyby, co by.." chápeš.
Jo, vím, teď si asi říkáš "co mi tak takhle pitomá prvačka, kterou ani neznám, může radit?" ale... jen je to můj názor. :) Mě se takhle povedlo taky zapomenout na jednoho kluka. teda, jasně, nikdy na něj uplně nezapomenu, ale víš, jak to myslím. Naučila jsem se na něj kašlat a prostě už to tolik neberu...
Přeju hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv. :)
A nebuď smutná!

9 Hann. Hann. | Web | 15. února 2015 v 9:34 | Reagovat

Ples je za tebou a příští rok bude třeba zase lepší. Navíc, nikde není psáno, že se teď už dlouho zas neuvidíte.
Přetvářkou nic nevyřešíš. Pokud máš špatnou náladu, ukaž jí. Pokud dobrou, ukaž jí. Nikde není psáno jak se máš tvářit a nikdo ti nemůže zakázat co máš cítit a jak se chovat :)

10 Kačka Kačka | Web | 15. února 2015 v 11:23 | Reagovat

Já mám svůj maturitní ples příští týden. My spíš řešíme výzdobu, jak nacvičit předtančení a nástup. O všem se hádáme. Je to hektický. Neřeším, že nemám přítele a s kým tancovat.

11 sarushef sarushef | Web | 16. února 2015 v 9:29 | Reagovat

Ono to nějak vyplyne.

12 barushhh barushhh | Web | 16. února 2015 v 14:30 | Reagovat

Kde jsem? :D Nemam čas psát, ale budu se snažit něco napsat:DDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama