Únor 2015

Love me like you do.

27. února 2015 v 19:23 | Monii. |  Music
...I look and stare so deep in your eyes
I touch on you more and more every time...

Sedím na posteli otočena k oknu, přes které na mne dopadá měsíční světlo. Nad velikostí vesmíru bych mohla přemýšlet neustále a nikdy by mě to nepřestalo bavit. Že dokonalost neexistuje? Existuje. Tohle je dokonalost. Tma, nebe bez jediného mraku a krajina osvětlená měsícem.
Písnička nahoře ve mě vyvolává neuvěřitelné pocity, tohle se stalo opravdu málo písničkám a už je to dost dlouho. Při tom refrénu, jako bych se rozletěla do všech koutů světa a pak se zase spojila. Neumím to popsat - je to neuvěřitelný. Co dokáže hudba...
Musím říct, že 50 shades of grey si vybrali opravdu úžasný písničky. Neviděla jsem ten film, ani se nechystám, ale ty písničky jsou sakra moc top.

...So love me like you do, lo-lo-love me like you do, love me like you do, lo-lo-love me like you do
Touch me like you do, to-to-touch me like you do....

Nestalo se mi, a pokud ano, tak pouze párkrát, že bych milovala nějakou písničku tak, jako tyhle dvě.

Pokud máte taky někdo, jako já, prázdniny, pořádně si je užijte! A vy, kdo prázdniny nemáte, užijte si školu :)

Nezáživné kecy z mého nudného života

25. února 2015 v 17:52 | Monii. |  Diary
Asi jste pochopili, že tenhle článek nemá žádné zvláštní téma. Důvodem je, že jsem dneska asi po sto letech byla s kamarádkou venku, asi čtyři hodiny a vrátila jsem se až teď. Pak mě čeká ještě přednastavování článků na příští týden, protože mám prázdniny a nebudu doma.
Takže... vlastně se teď nic neděje. Vůbec nic. Vstanu, jdu do školy, přijdu domů, jdu na počítač, čtu, učím se, jdu spát. A včera k tomu přibyl ještě, jako každé úterý, trénink. Tam bylo jedno takové malé překvapení - učila nás ruska. V Rusku (a třeba i v Polsku) je to dost známá krumperka (krump je druh tance). Mluvila na nás anglicky a bylo to úplně super. Učila nás jednu střašně těžkou a rychlo sestavu, kterou nezvládala ani naše normální trenérka. Mimochodem ta ruska vypadala jak Miley Cyrus, ještě měla ten culíček nahoře na hlavě a fakt jsme si jí nazačátku spletly s Miley :D. Když jsem přijela domů, teprve jsme zjistila, že je vážně dost známá a neuvěřitelně mě štve, že jsem jí neřekla ani tu blbou větu "you're really great" nebo něco podobnýho. A fotku s ní chci, sakra! No.. to je jedno. Trochu pozdě.
Jak už jsem zmiňovala, dneska jsem byla s kamarádkou venku. Nic moc zajímavýho se neudálo, takže o tom asi nemá cenu kecat. Zítra mám školu do čtyř, takže přijedu taky pozdě (a pak mám ještě kouzlení) no a v pátek mám zase kouzlení, takže vážně nevím, kdy přednastavím ty články. Asi budu muset dneska, tak jdu na to...
Jinak je to ve škole pohodička, je nás 16 z 31, což je polovina, takže vůbec nic nepíšeme a skoro ani nic neděláme. Docela bych chtěla třídu s tak málo lidma, je to super.

Vážně úplně nezáživnej článek, ale už mi chybělo psaní bezvýznamnejch keců z mýho života. Tak proč si ho jednou za čas nenapsat, že.

A jak se máte vy?

Indie Sunset
- zas nějaký úplně random obrázky, hehe.




Zůstaň se mnou / If I stay

22. února 2015 v 17:34 | Monii. |  Ostatní
Jak asi víte, nepíšu recenze, protože už několikrát jsem se o to pokusila a ne, nedopadlo to dobře. Takže tohle pokládám za takovou recenzi - nerecenzi. Jenom prostě občas vidím film nebo čtu knížku, o které zkrátka musím napsat pár slov.

Untitled If I Stay, Chloë Grace Moretz, Jamie Blackley

A tak jsem si řekla... proč si nedat pár obrázků?

20. února 2015 v 20:31 | Monii. |  Pictures
Vlastně tady na blogu mám i dávno zapomenutou rubriku s názvem "pictures", kde byl poslední článek přidán v únoru roku 2014. Což je neuvěřitelné, ale tahle rubrika leží zaprášena a zapomenuta již jeden rok.
A tak jsem si řekla... proč si nedat pár obrázků?
Nemám o čemá psát a to se projevuve na kvalitě posledních článků (i když článek o léčebně byl opět celkem komentovaný), tak mě napadlo, že si sem dám jenom pár obrázků jen tak na oddech.
A taky vám tu napíšu pár keců z mého nudného života.... juhů. Poslední dny a týdny se točí jenom kolem kouzlení, protože co nevidět je další soutěž a my nemáme skoro nic. Jako vždycky. Takže čtvrtek, pátek a jeden den o víkendu kouzlíme. Což je fakt super, protože mám i takovou věc, které se říká škola a bylo by dobré se alespoň trochu učit, že.
Jinak se mám celkem normálně, dobře. Ocenila bych, kdyby mi to vydrželo.
Dneska bylo docela hnusně (pro ostatní krásně). Já se vážně snažím najít na slunci něco pozitivního, ale stejně jsem to v autobuse srovnávala a opět jsem došla k názoru, že když je mlha a zataženo, je všechno mnohem hezčí. (Vám to připadá divný, ale mě zase připadáte divný vy :D).
Už radši jdeme na těch pár obrázků...

umblr | via Tumblr

- tohle je ale vážně boží.


Paranormální a nevysvětlitelné jevy #2

18. února 2015 v 15:00 | Monii. |  Ostatní
Ano, taky tomu nemůžu uvěřit. Po zhruba třech měsících jsem se rozhodla, že napíšu další článek o paranormálních jevech. Abych pravdu řekla, úplně jsem na to zapomněla. Ohlas z vaší strany byl dost kladný a většina psala, že vás to taky zajímá, tak doufám, že vás tímhle článkem nezklamu.

Tentokrát si trochu popovídáme o psychiatrické léčebně pro mladistvé v Dubí.


Něco, co tě naštve

16. února 2015 v 14:51 | Monii. |  Challenges
Tak jsem tady zase s tou nudnou challenge (ne, nebudu to skloňovat), kteoru bych ráda do konce roku 2015 nějak dodělala. Pochybuju. Je to 15 bod, což znamená, že jsme v půlce! Juhů. To znělo fakt nadšeně. Tentokrát je to tedy "něco, co tě naštve", no a já jsem o tom tak přemýšlela a rozhodla se, že si tu uděláme takový menší seznam.

○ neohlášený test
○ když klukům odpadne tělák a holkám ne
○ když si chci v obchodě koupit takový to pitíčko Capri-sonne a oni ho nemají ve slevě!
○ když začne svítit slunce (jako dneska) a já nemám sluneční brýle
○ když jdu kdekoliv a všichni na mě koukaj
○ když dostanu krámy
○ když konečně můžu jít na vystoupení, kde hraje D. ("maturant") a pak zjistím, že v ten den jedeme do Holandska!
○ když se mě rodiče ptají, co bylo ve škole
○ když se něco dozvím jako poslední
○ když dočtu knížku a chci vědět, co bude dál, ale to už tam není
○ když si konečně sednu k počítači, abych napsala článek a máma přijde domů
○ když mi přijde zpráva na FB a já naivně doufám, že mi píše D., ale je to jenom debilní smajlík od kamarádky
○ když jdu na očkování nebo na ortodoncii (rovnátka)
○ když už mě nenapadá, co ještě mě štve
○ když mi vlasy padaj do obličeje
○ když je venku moc velká zima
○ nebo moc velký teplo
○ když s ním jedu autobusem a on si sedne jinam

Eh, no. Myslím, že by to asi stačilo. Jsou to naprostý blbosti, ale psala jsem to tak, jak jsem si vzpomněla. Tohle je asi druhý nejdebilnější článek v historii blogu, ale co už. Nevím, co jinýho k tomuhle úkolu napsat.

♡ Nice-,-

- nějaký random fotky z weheartit.

Majte sa!


"Maturitní" ples hastag 2

13. února 2015 v 0:23 | Monii. |  Diary
Tohle bude hodně divnej článek. Jen si prostě potřebuju srovnat moje rozlítaný myšlenky a dojít k nějakýmu závěru.
Jo a kdybyste nepochopili název, na tomhle blogu najdete i článek s názvem "maturitní ples".
Nedivila bych se, kdybyste to nečetli - je to trochu moc písmenek a žádnej obrázek (ono na tabletu se těžko přidává a já nejsem schopná po tomhle se ještě, s prominuítm, srát s nějakym obrázkem), ale byla bych moc ráda, kdyby jste si to přece jenom přečetli.

Rozhodla jsem se, že dneska začnu pozitivně (je 23:54, takže předpokládám, že to bude dneško-zejtřek). Byla jsem na školním plese. (jo, tohle zní fakt vesele). Vlastně to bylo super, až na poslední půl hodinu. Je divný, jak se všechno opakuje - školní akademie, kterou jsem prožila dvakrát, ale s naprostou jinou náladou a ted školní ples, kterej byl naprosto jinej. Je to o měsíc dřív. Začalo to "až" 11. března 2014. A dneska byl maturitní ples roku 2015. Chtěla jsem tam jít, protože jsem prostě hrozně chtěla vidět to místo, kde se před 11 měsíci odehrála ta nejlepší událost mýho života. Problém je v tom, že ta nejlepší událost byla prostě v roce 2014, nikoliv 2015. A to jsem si asi měla uvědomit trochu dřív.

Jsem divná? No a co.

11. února 2015 v 12:00 | Monii. |  Diary
Mám radši noc než den.
Mám radši samotu než společnost.
Mám radši zimu než léto.
Mám radši podzim než jaro.
Jsem divná? No a co.


Už mě nebaví poslouchat posměšný kecy kreténů ve škole. Už mě nebaví dělat, že mi to nevadí. Už mě nebaví dělat, jako že se nic neděje. Už mě nebaví bejt ten střed pozornosti. Už mě nebaví bejt jedna z nejhorších holek ve třídě. Už nechci.

Proč to tak je? Na škole je tolik hnusnějších holek než já a všichni si všímaj a smějou se jenom mě. Už rok se to snažím nevnímat, už rok se snažím dělat, že je mi to jedno. Ale já už nemůžu. Ten lyžák byl pro mě poslední kapka.

add a caption Untitled | via Tumblr add a caption

Žiju. A dokonce jsem i celá.

9. února 2015 v 15:34 | Monii. |  Diary
Jak jste asi pochopili - ano, opravdu žiju. Z lyžáku jsem si odvezla jenom neuvěřitelně velkou modřinu na koleni, protože já a kotva opravdu nejsme kamarádky, dále odřený nos od kapesníků, týdenní bolest hlavy z polštářové bitvy (opravdu začínám mít podezření, že to byl lehký otřes mozku :D) a kašel s bolestí v krku. Ale jsem celá a to je hlavní. Nejlepší ze všeho byl asi sobotní výlet na běžkách, přestože jsem se jich hrozně bála a kvůli nim jsem původně na ten lyžák nechtěla. Celkem ze tří odpolední a z 6-7 kilometrů právě na běžkách jsem vyvázla jenom se dvěma modřinami a pozor (!) jenom s pěti pády! COž opravdu nechápu, jak jsem udělala, ale tolik srandy jsem snad nikdy nezažila. Ty pády byly vážně legendární. Hned asi druhý večer se řešila ta největší stupidita, kvůli který se pohádali asi tak nějak všichni se všema, ale druhej den to bylo zase v pohodě a vlastně jsem zjistila, že ty lidi, který jsem považovala za kretény (a oni mě taky), jsou vlastně hodně fajn. Celý to bylo úplně úžasný. Poslední večer jsme si měli zorganizovat diskotéku v místnosti, kde nebylo nic jinýho, než židle a stará televize (aha, super), no tak jsme se dívali na Šlágr Tv. Party hard, vážně. Kolem půlnoci k nám pak přišli kluci z vedlejšího pokoje a nemohli samozřejmě udělat nic jinýho, než nechat dveře úplně dokořán, takže naprosto náhodou na to přišla ta nejhorší učitelka. Ale kdybyste viděli její ksicht, ach jo. Ty naše hlášky byly prostě dokonalý, celý to bylo strašně super.
Jo a celkem úspěch - dost jsem si zničila svůj Wreck this journal! Hehe. Trochu jsem si z něj udělala boby no. :D


Citáty #12 - únor

7. února 2015 v 15:58 | Monii. |  Citáty
Nesuďte člověka podle okamžiku a podle toho jaký byl v minulosti, protože nikdy nevíte, jakým je dnes.

Změnit se pro někoho, je jako zůstat stát a nechat do sebe střílet.

Každé dobrodružství začíná okamžikem, každá cesta začíná krokem, každý sen začíná snílkem, všechno je možné, pokud máte odvahu.

Důvěru k člověku získáš časem, ale ztratíš během chvilky.

Lidé jsou jenom loutky, se kterými si nadřazeni dělají, co chtějí.

Byl jsi můj důvod, proč jsem ulehala do postele šťastná. Teď jsi důvod, proč před spaním stále brečím.

Život je bahno a jen největší svině v něm umí chodit.

Nikdo nemůže jít zpět a změnit začátek, ale každý může teď začít a změnit konec.

Slušné vychování ženy spočívá v tom, že bude raději trpět, než aby se vnucovala.