"chci nekonečnej dnešek"

21. listopadu 2014 v 21:28 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Neni nic lepšího, než v páteční večer pořádně prodiskutovat svoji momentální duševní situaci s kamarádkou a pak si jen lehnout. Sluchátka na uších. A metalová verze Only time.
Je to devět měsíců a já si tu chvíli, tu hodinu, co jsem ho poprvé poznala, pamatuju pořád. A pořád tak živě.
Usrkávat doušky čaje z teplýho hrnku. Přepisovat "náš" příběh. Snažit se z toho udělat něco smysluplnýho, něco, co si ráda jednou přečtu. Ve výsledku je to stejně jen blbost. Neumim psát. Neumim nic. Vůbec nic. Jsem jen zbytečný stvoření.
Chci nekonečnej dnešek. Hlavně ne zejtřek, ne sobotu 22.11.2014. A nikdo se nikdy nedozví proč, vim to jenom já. A nebo chci bejt aspon na jinym místě. O pár kilometrů vedle.
"i just wana feel this moment"... ty beaty. Ta hudba. Nezajímá mě, že ta písnička už dávno není v mym playlistu. Je to taky část mě. Část tábora, kterej byl zároven nejhorší a jednou z nejlepších věcí v životě. Ta diskotéka. Červená. Žlutá. Reflektory. Kolem jedný v noci, skok do bazénu, kterýho jsem se nezúčastnila. A pak moje slzy v chatce. Úplně zbytečný slzy.
Sedím. A přitom tancuju. Venku tma. Vevnitř tma. Ve mě tma. Všude tma.
"Heart attack" od Demi Lovato. Písničky, který jsem poslouchala, tak rok zpátky. A stejně si je vždycky ráda poslechnu.
"Ty se zase mazlíš s tabletem, co?" Ne, já jen bezhlavě buším do klávesnice slova. Nesmyslný slova, zbytečný slova. Myšlenky.
Jak jsem vůbec mohla existovat bez sluchátek?
Refrén písničky a já - něco neuvěřitelnýho. Nepopsatelnýho. Jako kdyby se moje srdce rozlítlo na tisíc kousků, který se pak zase slepí. Ale nikdy to už nebude celý. Po každym refrénu, každý prožitý písničce, se jeden malilinkej kousíček ztratí. Až nakonec nezbyde nic. Jen prádznota. Černo. Jenom já a hudba, moje hudba!
I follow rivers... Tou cestou, tím směrem...
Neni nad večer se sluchátkama na uších.
Seru na všechno. Seru na článek. Jdu si lehnout. Zavřít oči. A pustit si pořádně ty nejlepší pecky, který existujou!
... Jestli se blížím k cíly...
..Kolik zbývá víry...

... Zda couvám zpátky a plýtvám řádky...
Mám se skvěle.
 


Komentáře

1 un. un. | Web | 21. listopadu 2014 v 21:44 | Reagovat

Mončo? Co pak? :(

2 Raven Morbid-Darkness MisakishimizuChan Raven Morbid-Darkness MisakishimizuChan | Web | 21. listopadu 2014 v 22:43 | Reagovat

pěkný blog....

3 flow flow | Web | 21. listopadu 2014 v 22:53 | Reagovat

Znám to, zase budeš mít dobrou náladu.

4 zaninka zaninka | Web | 21. listopadu 2014 v 23:10 | Reagovat

Taky mam naladu nekam utyct a vratit se az se mi to vsechno prolezi v hlave. Posledni dobou jsem hodne precitlivela a nemam naladu..jdu si taky pustit pisnicky :)

5 Salvatore Salvatore | Web | 21. listopadu 2014 v 23:14 | Reagovat

Tohle taky prožívám a přeju si to samé, ale za pár dnů tě to přejde:)

6 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 22. listopadu 2014 v 9:58 | Reagovat

Taky si pořád pamatuji tu chvíli. Dammit!
Prožívám tyhle situace skoro stejně, jen já asi ještě víc emařím.
Přežij dnešek 22.11.2014 Hodně štěstí, darling.

7 Hairspray Queen Hairspray Queen | Web | 22. listopadu 2014 v 10:25 | Reagovat

nebudeš tomu věřit, ale "devět měsíců"
bylo fakt poetický. tvý dítě se narodilo mrtvý, stejně jako je mrtvo v tobě, ve mně, ve všech, který kdy ztratili naději. nechci tě strašit, ale dá hodně práce se z tohodle stavu dostat.
asi nejlepší článek na tvym blogu. všude tma. žádný ustupování.

8 nunu15 nunu15 | Web | 22. listopadu 2014 v 10:58 | Reagovat

WoW :O Mega článok :O
Toto si napísala naozaj super :D mala by si takých článkov písať fakt fakt fakt veľa :D

9 Alexandra☯ Alexandra☯ | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 11:35 | Reagovat

Je zvláštne a zároveň nepochopiteľné ako si nepamätáme čo sme mali včera na obed, ale to, čo sa dialo pred xx mesiacmi dokáže opísať presne do detailov. Vieme čo hralo, vieme kto tam bol, čo sme mali oblečené, koľko bolo hodín, čo bol za deň, aký to bol dátum, čo sa udialo, kde sme boli,.. Vieme to úplne všetko, do tých najmenších detailov. Predstavujeme si to detail po detaile a premýšľame nad tým znovu, znovu a znovu. Stále to máme v hlave a nedokážeme to stopnúť, ovláda nás to. Nedokážeme na to zabudnúť, pretože práve to je to krásne, pre čo žijeme. Ja by som vedela k tomuto článku tak veľa napísať, tak veľa myšlienok, pocitov,.. ale nechcem ťa tu zahŕnať znovu tým istým, čo si pociťovala pri písaní článku. Rada by som Ti tu napísala niečo pozitívne, ale to musíme asi každý nájsť v svojej tme vnútra. A ja som to rovnako tiež ešte nenašla. Takže za toto mi prepáč, nedokážem to.

...nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát...

10 Dominika Dominika | Web | 22. listopadu 2014 v 12:11 | Reagovat

Mám chuť ťa objať. Môžem? tak telepaticky.

Vieš, že tento článok vo mne vzbudil myšlienky a pocity, ku ktorým by som sa chcela vrátiť. Vieš čo je ale na tých zážitkoch, momentoch a situáciách najkrajšie? Že pominuli.. Že tu niesú večne a že mihnutím oka sú preč..

11 CrazyJull CrazyJull | Web | 22. listopadu 2014 v 13:13 | Reagovat

Taky někdy mívám podobné pocity. Bože ne, ty jsi sem dala slova Cesty. :3 U té písničky vždycky brečím, protože mi připomíná strátu pár lidí... No nic no. :D
-CrazyJull

12 flow flow | Web | 22. listopadu 2014 v 17:00 | Reagovat

Máš boží design, moc se ti povedl!:)

13 Olja:) Olja:) | Web | 22. listopadu 2014 v 17:27 | Reagovat

Náhodou věřím tomu,že i když to nebude sepsané nějak dokonale,tak to jednou budeš ráda číst :) jakékoliv myšlenky sepsané na papíře jsou fajn,protože nevíš,kdy si na to budeš chtít jednou vzpomenout :D já mám ve svém deníky i příšerné zápisy typu: Seru na všechno! Všechno na nic! Jsem k ničemu! :DD taky je to blbě napsané ale dnes se tomu směju,jak jsem byla naštvaná a psala děsně :D

14 Kačka Kačka | Web | 22. listopadu 2014 v 19:22 | Reagovat

Mě občas na mysl vlezou vzpomínky, na které bych nejradši nemyslela. Je hrozné vzpomínat na něco co není a už nikdy nebude.

15 Vall Vall | Web | 22. listopadu 2014 v 20:28 | Reagovat

Tvůj článek ve mě vzbudil vzpomínky, dost vzpomínek :(
Je to krásně napsané a moc se mi to líbí!
Musím ti pochválit nový design a v menu krásné obrázky.
Taky mám v plánu, svůj blogísek dávat do podzimního stylu.

16 L. L. | Web | 22. listopadu 2014 v 20:30 | Reagovat

Občas je fajn zamyslet se nad tím, co bylo. Bohužel já se za svou minulost stydím, ne za sebe, ale za ostatní... To je ten jeden velký problém.

17 theworldisugly theworldisugly | Web | 22. listopadu 2014 v 20:44 | Reagovat

Všichni jsme tak trochu zbytečný stvoření. Ale je jen na nás, do jaký míry chceme být zbyteční. Já osobně ve své zbytečnosti libuji, a právě to mě dělá, k nelibosti mé, méně zbytečnou.

18 Vall Vall | Web | 22. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

[15]: P.S. Můžu se zeptat, kde jsi dělala design?

19 Christina Christina | Web | 22. listopadu 2014 v 23:38 | Reagovat

Taky to tak mám. Je to přes rok a já to stále vidím před očima. Vzpomínám na to ráda. Vlastně jen občas. Ještě, že mě to pustilo. Vytáhl mě z toho někdo jiný a do dneška jsem mu za to opravdu vděčná.
Sluchátka a já jsme nerozluční. Pořád u sebe. Pořád v uších. Moje pocity jsou pak intenzivnější a myšlenky mi lítají v hlavě rychlostí blesku. Co dokáže udělat jedna posraná písnička..

20 Smile Smile | Web | 22. listopadu 2014 v 23:45 | Reagovat

Zajímavý článek.
Jsi ok, že? :)
Na začátku jsi psala, že jsi někoho poznala, byl to asi kluk, ne?
Dobře, je zbytečný se tě ptát v komentáři. :)
Ale - všechno bude Okay, jen co přejde blbej listopad. :)

21 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 23. listopadu 2014 v 11:23 | Reagovat

Strašně se mi líbí, ten způsob, jakým jsi článek napsala.
Uvidíš, že všechno bude lepší. V tomhle tvým článku vidím přesně moji situace.
Sakra, proč je to v tomhle věku tak těžký?

22 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 23. listopadu 2014 v 11:26 | Reagovat

Páni, napsala jsi nádherně :)
Ano sluchátka na uších...nemohla bych bez nic existovat, nemohla bych žít bez hudby :)

23 deny-paradise deny-paradise | Web | 23. listopadu 2014 v 13:32 | Reagovat

docela depresivní... miluju ty chvilky, kdy se můžu zaposlouchat do písničky, a vlastně vzpomínat, co jsem udělala. proč se to stalo, proč... někdy se za to nenávidím, nevím proč, nevím jak, ale stalo se to... i když už je pryč on, je pryč...
oh miluju poslouchát, hity, které se mi dříve líbili, je to jako vrátit se zptáky v čase. něco nepopsatelně úžasné, ten pocit... ach...

24 Butty Butty | Web | 23. listopadu 2014 v 13:49 | Reagovat

Taky mívám tyhle stavy, doufám že se to u tebe zlepší co nejdříve třeba se tedka ptávě zase směješ, kéžby! :-)
Drž se!

25 Simix Simix | Web | 23. listopadu 2014 v 16:51 | Reagovat

~Čaué~
Máš nádherný nový design :)
Vůbec nejsi zbytečné stvoření a psát umíš!
Akorát Ti je na nic a máš takový pocit. To znám.
Já bez sluchátek existovat nemůžu...
Takový ten pocit, ležet, poslouchat písničky a přemýšlet nad tím co bylo, nemuselo být,mohlo být ... a nebo radši nemyslet na nic...
- ahoj.

26 Dollie Dollie | Web | 25. listopadu 2014 v 22:00 | Reagovat

presne takto nejako pôsobí hudba aj na mňa .. neviem si už ani predstaviť že by som si nemala zapnúť slúchadlá je  to pre mňa neskutočná kúra, oddych, uvedomenie si všetkých vecí :) a staré pesničky si tiež rada púšťam a spomínam na to čo mi pripomínajú :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama