Listopad 2014

Norimberk

30. listopadu 2014 v 15:30 | Monii. |  Diary
Jak už jsem tu psala, včera jsem byli na vánočních trhách v Norimberku. Teď tady nějak stručně shrnu, jaký to bylo a co jsme dělali. Odjezd byl tedy v 6:30 od školy, takže jsem stávala v 5:15. K mýmu překvapení jsem vůbec nebyla unavená...
Cesty autobusem jsou vždycky nejlepší, takže jsem si jí strašně užila :D. Vyfotily jsme s kamarádkama asi tisíc seflíček a tak no. Kolem 11 jsme dojeli do Norimberka. Prošli jsme hrad, kterej byl zadarmo a byla tam nějaká výstava. To nás vůbec nebavilo, takže platit za to by byla hrozná škoda.


Potom byl zase problém se záchodama a když jsme je konečně našly, celá skupina nám utekla. Takže jsme je pak hledaly ve městě, kde jsme v životě nebyly. Úžasný, žejo. Ale to ke všem našim zájezdům neodmyslitelně patří a vlastně jsem se na to ztrácení a hledání těšila :D. Když jsme je konečně našly, přemístili jsme se k muzeu hraček, kam jsme museli jít. Za 1,5 eura! :D Hračky jsou věc, která mě vůbec nezajímá, takže to bylo docela utrpení. Ale naštěstí jsme mohli jít sami a pak odejít sami na trhy. Takže jsme to prolítly asi za 10 minut a hurá na trhy.


Děláte si ze mě už vážně srandu?!

28. listopadu 2014 v 15:28 | Monii. |  Diary
Nic zajímavýho. Jen zase pár nudných storek z dnešního dne. Jo, a zejtra jedu do Norimberka se třídou. Hrozně se tě... eh, spíš těšila, teď je všechno to těšení a dobrá nálada tak nějak zase pryč. Úžasný.
Prostě dneska den debil.
Jak jinak, než, že za to může on. Možná je blbost si přát ho vidět, je mi líp, když ho nevidim. Asi.
Zkrátka dneska byl, až do 11:40 úplně normální den. Skončila matika a já si vyšla ze třídy, a kdo tam nejde? Jeho zrzavá bejvalka a vedle ní "nějakej" kluk. A kdo byl ten kluk? Jistě, že on. "maturant", kterej odmaturoval minulej rok, kdyby stále někdo nevěděl. V tuhle chvíli si mě ani nevšimnul, přestože jsem mu křižovala cestu. Pak jsem se jakože "nenápadně" otočila a šla tam, kam šel on. Zase jsem kolem něj prošla, ale opět si mě nevšimnul. (jinak také malé info, ta bejvalka je zadaná, jsou asi a snad jenom kamarádi). Následně byl nějakej "problém" s tím, kde máme bejt na další hodinu, takže jsme šli zase zpátky. Kolem něho po třetí. A zase nic. Potom po čtvrtý, to jsem šla do bufetu. Potom po pátý, to jsem šla z bufetu. (strašně nenápadný, já vím, ale on si mě vážně nevšiml). A potom zazvonilo. Ta bejvalka šla na hodinu a já si opisovala úkol z ájiny. Potom jsem vyšla ze třídy a on šel zrovna kolem, já jsem udělala tu nejvíc trapnou věc, kterou jsem udělat mohla, a to, že jsem se otočila a zašla zpátky do třídy. On se zasmál, no strašně vtipný. Od tý doby jsem radši ze třídy nevylezla. Celou angličtinu jsem byla myšlenkama někde na chodbě, kde seděl, nehorázně jsem se třásla (-_-) a kdyby se mě někdo zeptal, co jsme dělali, tak bych mu neřekla ani slovo. Ke konci hodiny jsem šla na záchod a zase jsem ho viděla, zezadu, heh. Když ta hodina skončila, tak jsme šli zase jinam a zase kolem něj. A kdo tam opět byl, že, jeho bejvalka, která si sundavala svůj "úchvatný" svetříček a ukazovala mu svůj výstřih a pod tím žehlící prkno. Takže jsme kolem něj prošli asi po sedmý a pak po osmý. A pak odešel. I s tou zrzkou.
Tak jsem jsem s tím smířila. Přežila oběd a tak dále a šla jsem na zastávku. Měl jet ten autobus do jejich vesnice, tak jsem tajně doufala, že pojede, ale byla to dost malá pravděpodobnost , že by jel. Bylo to asi hodinu a čtvrt po tom, co odešel ze školy. Tak jsem stála a čekala a najednou za mnou někdo prošel. Tak jsem se otočila a hned viděla jeho rozcuchaný vlasy, myslela jsem, že se tam asi poseru, ale dělala jsem, že je mi to vlastně fuk. Zařadil se do fronty a přijel autobus. Byl asi 8 lidí za mnou, tak jsem mega moc doufala, že si sedne vedle mě. Hahaha, naivita everywhere. Sedla jsem si teda na jeho oblíbený místo a on nastoupil, sedl si přede mě, ale jakoby na druhou stranu a ani se po mě nepodíval. Pak přišel kamarádky bratr a sedl si vedle něj. Povídali si o akademii a já na něj skoro furt čuměla, občas po mě taky hodil jeho pohled, ale... nuže. Měla jsem pocit, že toho "bratra" přerazím. Od dneška ho nesnáším. Jediná věc, která na tomhle dni byla jakžtakž dobrá, byl jeho pozdrav, když jsem vystupovala.
Vždycky, když se něco takový stane, proklínám všechno okolo a říkám si, jak je to sakra možný. Tak on mi ho "někdo" nastrčí do školy, pak do autobusu (já jsem byla mega happy) a pak si jako naschvál sedne přede mně. NASRAT!
Jo, a ještě na mě na facebooku vylezlo, že tý bejvalce zrovna komentoval fotku.


Jo, a na nějakej obrázek vám kašlu.

Tvoji mazlíčci + fotka

26. listopadu 2014 v 14:56 | Monii. |  Challenges
Další článek z challenge.

Upřímně řečeno se mi tohle vůbec nechce psát, protože mi to přijde úplně zbytečný. Ale něco jsem napsat chtěla a tu challenge chci někdy dodělat, takže musím pokračovat.
Ještě se omlouvám, že fotky mojí kočky budou starý, ale jsem strašně líná jí teď fotit.

Vánoce 2011
Jak už tedy víte, mám jednu kočičku. Bohužel se jmenuje Linda. Je to kvůli tomu, že jsme předtím měli kočku Lilinu (oh god..), která nám utekla a já chtěla naší další čičině dát podobný jméno. Máme jí prý asi čtyři roky, což se mi vůbec nechce věřit. Přijde mi to mnohem míň. A jak jsme k ní přišli? Byl jeden mrazivý zimní den... Ne, dobře. To byl vtip. Ale bylo to před vánocemi, když mrzlo. Upřímně opravdu nevím, který to byl rok, ale buď tedy 2010 nebo 2011. Táta něco dělal v garáži a najednou přišel domů s kočkou. Říkal, že přišla do garáže a bylo mu jí líto, tak jí vzal domů, že jí nakrmíme. Byla hrozně roztomilá a dokonce i mamka s babičkou, v tu dobu odpůrkyně koček, rozhodly, že si jí necháme. Dodnes si pamatuju tu mojí roznou radost! A od tý doby žije s náma.

Hello darkness, my old friend!

23. listopadu 2014 v 19:49 | Monii. |  Diary
Měla bych se učit, ale ono to nejde. Bohužel tu nečekejte nic pozitivního, zkrátka z tohohle blogu ted udělám tak trochu jednu velkou psycho stránku. Okay? Okay.
Přežila jsem víkend. Upřímně řečeno si za to celkem tleskám, přestože jsem čekala, že budu mít náladu úplně v hajzlu, nečekala jsem, že až tak. A proč že? Měl narozeninovou oslavu. Až tak by mi to nevadilo, ale když vezmeme v úvahu fakt, že jsem tam vlastně i mohla být, ale já radši seděla doma. Nuže, ale možná jsem udělala dobře. Přeci jenom společnost lidí o sedm let starších by mi na sebevědomí asi moc nepřidala. Ale byla jsem na seznamu pozvaných. Myslel to vážně nebo ne? Kolem 200 lidí pozvaných, má téměř o 100 přátel víc, takže tu pozvánku všem neposílal... Ale spekulovat o tomhle už nemá cenu, je to všechno za mnou.
Nejvíc z toho všeho mě asi položilo to, že byl ve společnosti xxxxx holek a kdo ví, co tam dělali, že. Určitě nehráli karty. A k tomu se ještě přidalo jeho poděkování a v něm věta "všichni jste hezky objímali". Hzgwpůmmomfgforehvfow. Nevim, co k tomu napsat. To strašný nutkání ho taky obejmout. Jenom obejmout! A víte, co je na tom všem snad nejhorší? Že i přes to všechno jsem celý dva dny hypnotizovala jeho jméno, se zelenou tečkou vedle, na facebooku a normálně čekala, že mi napíše. Je to absurdní, asi se dvacetiletej kluk na svý narozeniny s čtyřiceti holkama po boku jen tak nesebere a nenapíše třináctce, ne? Největší blbost, kterou jsem kdy slyšela.
A další úžasná věc je, že se mi o něm minimálně každou noc zdá. Snad nikdy se mi nezdálo o klukovi a ani o něm celejch sedm měsíců ne. A ted, najednou, v tý nejvíc psycho náladě mě ten kluk musí pronásledovat i v noci. Jako by nestačily ty myšlenky přes den... Normálně já jsem i tak naivní, že čekám, že najednou zazvoní zvonek a on bude stát přede dveřma. Připadám si jako nějakej blázen nebo já už nevím co...
Vážně už jenom čekám, kdy se na jeho profilu objeví "zadaný" a já půjdu skočit z mostu. I když nevím, která holka by ho, kromě mě, chtěla. Jsem divná, no a?
... mám novej vzhled, dík za pochvaly...

"chci nekonečnej dnešek"

21. listopadu 2014 v 21:28 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Neni nic lepšího, než v páteční večer pořádně prodiskutovat svoji momentální duševní situaci s kamarádkou a pak si jen lehnout. Sluchátka na uších. A metalová verze Only time.
Je to devět měsíců a já si tu chvíli, tu hodinu, co jsem ho poprvé poznala, pamatuju pořád. A pořád tak živě.
Usrkávat doušky čaje z teplýho hrnku. Přepisovat "náš" příběh. Snažit se z toho udělat něco smysluplnýho, něco, co si ráda jednou přečtu. Ve výsledku je to stejně jen blbost. Neumim psát. Neumim nic. Vůbec nic. Jsem jen zbytečný stvoření.
Chci nekonečnej dnešek. Hlavně ne zejtřek, ne sobotu 22.11.2014. A nikdo se nikdy nedozví proč, vim to jenom já. A nebo chci bejt aspon na jinym místě. O pár kilometrů vedle.
"i just wana feel this moment"... ty beaty. Ta hudba. Nezajímá mě, že ta písnička už dávno není v mym playlistu. Je to taky část mě. Část tábora, kterej byl zároven nejhorší a jednou z nejlepších věcí v životě. Ta diskotéka. Červená. Žlutá. Reflektory. Kolem jedný v noci, skok do bazénu, kterýho jsem se nezúčastnila. A pak moje slzy v chatce. Úplně zbytečný slzy.
Sedím. A přitom tancuju. Venku tma. Vevnitř tma. Ve mě tma. Všude tma.
"Heart attack" od Demi Lovato. Písničky, který jsem poslouchala, tak rok zpátky. A stejně si je vždycky ráda poslechnu.
"Ty se zase mazlíš s tabletem, co?" Ne, já jen bezhlavě buším do klávesnice slova. Nesmyslný slova, zbytečný slova. Myšlenky.
Jak jsem vůbec mohla existovat bez sluchátek?
Refrén písničky a já - něco neuvěřitelnýho. Nepopsatelnýho. Jako kdyby se moje srdce rozlítlo na tisíc kousků, který se pak zase slepí. Ale nikdy to už nebude celý. Po každym refrénu, každý prožitý písničce, se jeden malilinkej kousíček ztratí. Až nakonec nezbyde nic. Jen prádznota. Černo. Jenom já a hudba, moje hudba!
I follow rivers... Tou cestou, tím směrem...
Neni nad večer se sluchátkama na uších.
Seru na všechno. Seru na článek. Jdu si lehnout. Zavřít oči. A pustit si pořádně ty nejlepší pecky, který existujou!
... Jestli se blížím k cíly...
..Kolik zbývá víry...

... Zda couvám zpátky a plýtvám řádky...
Mám se skvěle.

Jak by měl vypadat tvůj vztah

21. listopadu 2014 v 19:19 | Monii. |  Challenges
Upřímně řečeno, nevím, co k tomuhle bodu challenge napsat. Asi každá z nás má nějaké představy o vztahu, ale já prostě nevím no :D. Ale tak pokusím se k tomu pár vět napsat... (zrovna v momentálním stavu bych nejradši napsala, že budu žít sama s pěti kočkama a psem, ale...)

Samozřejmě by to měl být vztah s někým, kdo bude mít rád mě a já jeho. A měl by to bejt kluk, lol. Jsem celkem romantickej typ, přestože na to asi nevypadám... Takže ta romantika by tam taky měla být. Měli bychom spolu být často a ne takový to "promin lásko, jdu s klukama na pivo..." a pořád dokola každej den. Ale asi bych s ním zase nechtěla bejt pořád, přece jenom čas není nafukovací a kamarádky ze života vyškrtnout kvůli klukovi je blbost. Uheh, nevím, co dál psát. Ten kluk by měl bejt upřímnej a pravdomuvnej, takže kdyby se něco stalo, chtěla bych to vědět. Dávám předost spíš růži, než drahejm zbytečnejm věcem. takže kluci, hm? A prostě tak nějak si myslím, že si to představuju jako všechny ostatní holky, nic extra, takže tahle část challenge mi přijde poněkud na prd. Fakt ted momentálně nevím, co víc psát a straší mi to tu v rozepsaných už dosti dlouho, tak jsem to prostě tak nějak dopsala a tradá do světa.
Musím říct, že asi nehorší část týhle challenge.




Paranormální a nevysvětlitelné jevy #1

19. listopadu 2014 v 13:53 | Monii. |  Ostatní
Tohle je věc, která mě vždycky strašně zajímala a zajímá. Existují duchové? Je něco po smrti? Jaktože jsou nějaká místa jiná, než ostatní?
A proč o tom píšu článek až teď? Protože jsem narazila na jednu stránku na facebooku, kde jsou různá zvláštní místa a zvláštní věci. A byl tam i bohnický hřbitov. O tom už jsem tolik slyšela a přitom jsem tam nikdy nebyla. A to to mám tak blízko! Samotné Bohnice jsou pro mě strašně známé a blízké místo a je tu tolik zajímavých věcí. Už třeba jen psychiatrická nemocnice a její areál, tak hezký park. A nebo zrovna ten hřbitov.

Zkrátka jsem se rozhodla, že, jako jsou tu "citáty" tak tu budou i "paranormální jevy". Především tedy ta zvláštní místa. Já osobně si myslím, že tohle zajímá snad každého a pokud ne, tak většinu lidí. Nevím ještě, jestli v každé "dílu" bude jen jedno místo a nebo víc, ale zrovna Bohnický hřbitov je něco, co mě hodně zajímá a proto o tom chci napsat víc.

Uzavřená kapitola... (?)

17. listopadu 2014 v 19:20 | Monii. |  Diary
Nerada píšu dva články za den, ale seznam affs nepočítám za regulérni článek. A navíc z tohohle se potřebuju vypsat!

Dneska jsme s kamarádkou vedly celkem dlouhou debatu o 'maturantovi'... Ona mi prostě říkala, at si nedělám velký naděje, že je mezi námi přece jenom 7 let a v tomhle věku je to velkej rozdíl. A já to všechno vím, jen ho mám spíš měla prostě ráda z toho důvodu, že se mi líbílo, jak se choval, co dělal... Asi jsem ho chtěla, jo chtěla. A sama se dost divím, že to sem píšu, protože nic takovýho jsem sem nikdy psát nechtěla, protože mi to přijde hlavně děsně trapný. Takovou věc tu píše třináctiletá holka... Každopádně je to pravda a tečka.

Jenže on dneska napsal článek... Článek o mrd*ní. Jo, vážně. Jednou jsem psala článek o změne názoru na člověka a napsala jsem, že o tomhle klukovi jsem si myslela samý špatný věci a nakonec jsem zjistila, že vlastně špatnej není. Ne, omyl, zase jsem byla vedle. Vždycky se v lidech mýlím...
Okey, je mi jasný, že každej kluk myslí na sex a řekla bych že i každá holka, ale opravdu o tom nemusí psát veřejný články, kde akorát tak naznačuje to, že nemá žádnou holku a nemá do koho vrazit. (bože lidi jo, tohle čtete na mym blogu... ode mě). A nebo jo, at si to píše, ale at to nečtou lidi, jako já, který si o něm mysleli poněkud něco jinýho. To mě vážně tak zaskočilo, že... Ještě si k tomu napíše "článek o pornu, lásce a tak nějak o mě.." nebo něco takovýho. Nevim, kde to žiju, ale chci pryč. K jinejm lidem... Ta změna by se vážně hodila. Dneska je na mě toho tak moc.
V tuhle chvíli myslím, že u mě tímhle kapitola 'maturant' skončila. Ale bohužel to je asi jen v tuhle chvíli, protože zejtra to bude zase všechno při starym. Zkrátka 'maturant, maturant, maturant, maturant'. Ale ne, všechno při starym nebude, možná u mě ta jeho kapitola pokračovat bude, jen ne tak intenzivně a ne tak úžasně, jako doted. Už to bude 9 měsíců...

Stejně pořád nevim, jak jsem si mohla myslet, že by mezi náma mohlo bejt něco víc, než 7 kilometrů. Heh. Je mi 13, jemu téměř 20. On? Sex, sex, sex. Já? u tohohle jsem se zastavila a dost dlouho přemejšlela Kouzlení, tanec a škola. Ne dobře, moje myšlenky se točí kolem něčeho jinýho a nemá to moc daleko od matuanta, ale jako... probůh, je mi 13. Nafackujte mi někdo!

Asi se vám ten článek líbit nebude, protože přece jenom, spoustě z vás je víc než 15. Ale tak, třeba mě ukamenujte, picněte či já nevím co, je mi to fuk.


Má milá AFFS

17. listopadu 2014 v 14:02 | Monii. |  Ostatní
Zůstávající blogy:
Simix
Sebian
Vall
Dollie
Hann.
Queen
Teri
Smile
Shary.

Nové blogy:
Butty
flow
Nany
Katie


Nic podstatnýho

15. listopadu 2014 v 16:48 | Monii. |  Diary
Jak už název říká, dneska se nejedná o nic podstatnýho.

Jsou poslední dny kontroly affs, tak se, má milá affsíčka (haha), nezapomente zapsat.

Jak jsem psala v miunlém článku, nevěděla jsem, jestli tedy za kouzelníky jedeme nebo ne. A nakonec jsme jeli. Tradičně se nám tam nikomu nechtělo... a jako vždycky jsme odjížděli nadšení. Tentokrát to nebylo ani tak o kouzlech, ale spíš o povídání o kouzelnickém světě. Bylo to vážně moc zajímavý, přestože jsem tam málem usnula a umřela hlady. Každopádně máme fotku s jedním z nejlepších kouzelníků republiky, takže jsme zase strašně happy.
Sakra , co jsem to chtěla?

Nu, nevím. Za 14 dní jedu na den se školou do Norimberka na trhy. Strašně se těším, minulej rok byly Dráždany legendární a ted to bude určitě ještě lepší!
Devatenáctýho prosince jdu zase na to divadlo 'maturanta', jo, vážně tam zase půdju. Tak jsem zvědavá no...
A hned den po tom, tedy 20. prosince jdu na LP turné do Letnan. Hrozně se těším na Anetku, po roce a třičtvrtě jí uvidím. A uvidím všechny youtubery, jupí. (smích). Bude tam někoho z vás?

Jo a ještě jsem chtěla říct, že tu nečekejte články obden. Tak nějak jsem zjistila, že prostě chci radši psát články s nějakou myšlenkou a nebo aspon něco, co má hlavu a patu. A jen občas něco z toho deníčku a nebo naprosto nesmyslný článek jako tento. Takže se omlouvám, pokud se vám to nelíbí, ale zkrátka to tak bude.

(weheartit)
Majte sa!