'Naše' chalupa...

20. října 2014 v 16:04 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Včera jsem byli na 'chalupě'. Na chalupě, kterou jsem před víc než dvěma lety prodali. Už tehdy mi to bylo strašně líto, ale věděla jsem, že mamka to nezvládá, babička nic dělat nemůže a táta akorát tak posekal trávu. Víceméně všechno dělal děda... a ten už 7 let není. Vlastně jsem tam nikdy moc nechtěla jezdit, ale měla jsem to tam ráda... a mám. Když jsem se dozvěděla, že to rodiče prodají, nechtěla jsem se s tím smířit. Když už se tak tedy stalo, doufala jsem aspoň, že to koupil někdo s mozkem v hlavě. Později se k nám doneslo, že chalupu zbourali. Nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Ten barák je /byl/ z roku 1816 (?! myslím, teď přesně nevím..). Je to neuvěřitelný. Nešlo mi do hlavy, jak to někdo mohl srovnat se zemí.
Párkrát jsme se tam byli podívat a viděli jsme, co tam staví. Docela jsme si oddechli, když jsme viděli, že to není žádná moderní věc, ale znova chalupa. Včera tam byl dokonce majitel, tak nám něco řekl a ukázal nám tu chalupu zevnitř. Mají tam dokonce i bazén a saunu. Nechce se mi věřit, že něco takovýho je místo 'naší' krásný chalupy! Ne, že by se mi to nelíbilo, ale naše chalupa byla naše chalupa. Pak nám ten chlap řekl, že naší chalupu chtěl jenom opravit, ale jakmile do ní šťouchnul, začala se sypat. Sklep i maštal se prej totálně zbořili, takže se vlastně nedivím, že to zboural. Ale stejně, když stojíš na tom místě, jako před 5 lety a vzpomínáš, co bylo. Moje houpačka na stromě na který jsem se vyřádila. Louka všude okolo, po který jsem běhala. Vlastně až teprve teď, co to píšu, mi dochází, jak strašně moc mi to chybí. Strávila jsem tam celý dětsví, tak ještě aby ne. Sakra. Chci bejt ten chlap a mít miliony. A vrátit to všechno... a opravit naší chalupu! Teď se mi zase vrátila vzpomínka na moje 'polívky' z trávy a kytek, který jsem vařila pod 5ti smrčkama. Bylo to tak úžasný! Strašně mi to chybí... Byla to část mě. Navíc, cokoliv tam bylo, bylo vlastně od dědy. Všechno to byl dědeček.... A my to prodali! Pořád to nechápu, ale rodiče neměli na vybranou. Starat se o rodinej dům a ještě o (totálně rozpadající se) chalupu, vlastně je chápu no. I mamce to tam strašně chybí. Brečela, když to prodali. Byla z toho špatná dost dlouho... A babička to tam už ani nemůže vidět, jak to tam milovala.

Mějte se.
(23) Tumblr
weheartit

 


Komentáře

1 Blondie Blondie | Web | 20. října 2014 v 16:09 | Reagovat

Taky hrozně ráda vzpomínám na chatu, kterou už nemáme :)

2 Vall Vall | Web | 20. října 2014 v 17:40 | Reagovat

Mně by to bylo také moc líto a neříkám, že teď ne.
Ty jo, ta vaše chalupa byla dost stará, ale určitě si toho ,,zažila'' mnoho!
Obrázek je krásný.
Článek moc líbil:)

3 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 20. října 2014 v 18:01 | Reagovat

My nikdy chatu neměli, ale bydlíme na vesnici, takže jsem něco podobného prožívala 365 dní v roce, když jsem byla menší. Nedivím se, že jsi to tam milovala :-)

4 Luci Luci | E-mail | Web | 20. října 2014 v 18:46 | Reagovat

je to smutné.... my taky máme chalupu - spíš víkendový rodinný dům... nenávidím to tam, strašně nerada tam jezdím... ale když by to rodiče prodali, taky bych z toho byla smutná....

5 deny-paradise deny-paradise | Web | 20. října 2014 v 20:13 | Reagovat

Jéj, my máme chalupu. Ještě pořád, rodiče jí kouppili když mi byl rok a prakticky celé mé dětství jsem tam prožila, a ještě nadále žiju. Doufám, že my jí nikdy prodam nebudem muset:/ tolik vzpomínek :)
Ale je to vlastně hrozně pěkné, že jsme dětství prožili venku hráli si, vařili polívčičky, hráli na schovku a na babu. Dneska jsou ty malý spíš na tabletu, místo aby skládali opravdové puzzle, tak je hrají puzzle na mobilu... no uvidíme, co naše děti (jestli nějaké budou) budou říkat, co dělali když byli malý :D

6 Kačka Kačka | Web | 20. října 2014 v 20:49 | Reagovat

My máme také "chalupu", ale nejezdíme na ní často, protože máme doma barák a na chalupu = 2. dům není čas.
Muselo to pro tebe být strašné. Mě by se také nelíbilo, kdyby někdo zboural dům, která mám ráda.

7 Sarah Sarah | Web | 20. října 2014 v 22:02 | Reagovat

My nikdy žádnou chalupu neměli, takže já nikdy truchlit nemusela:) :D
To byla teda pořádně stará chalupa! Buďte rádi, že se nezačala bortit, když jste tam byli vy :O

8 Simix Simix | Web | 20. října 2014 v 22:41 | Reagovat

Ahoj :)
my chalupu nemáme, ale babička s dědou už několikátou a nějaké se mi opouštěly těžko, ale už jsme si docela i zvykla.
Děda furt maká ...
Je docela smutný pocit, když někdo změní místo, které jsi dobře znala a které Vám patřilo. Naštve to, i když to vlastně už není Vaše a tak :)
Člověk si uvědomí, že mu něco chybí, až když o to příjde.. většinou.
Polívky z trávy a kytek jsme s bráchou dělala taky, když jsme byli malí ... prý hodně dětí :D
Ten obrázek je hezký :)
A jinak je mi to líto.. život jsou změny :(
Ahoj

9 Orida Orida | Web | 21. října 2014 v 0:05 | Reagovat

Na chaty bývajú len tie najlepšie spomienky!

škoda, že tá naša už nie je tak skvelá ako bývala, kým som bola malinká =(

10 Kelly145 Kelly145 | Web | 21. října 2014 v 8:03 | Reagovat

Chata kde chodíme ma stále to čaro, ako keď som bola malá je to pre mňa skutočne až magické miesto, vždy sa tam cítim úžasne keď som tam sama alebo s mojimi rodičmi ... mám na to len tie najlepšie spomienky

11 Butty Butty | Web | 21. října 2014 v 19:59 | Reagovat

Něco podobného tedka také naše rodina má. Máme starý barák po babičce a dědovi a prodáváme ho ale mamka se ho nechce pustit. a když o tom mluví, brečí u toho jak moc ten barák miluje. :-)

12 Zapo Zapo | 7. července 2017 v 9:35 | Reagovat

Toužíte po chaloupce někde na venkově? Nemusí to být až taková utopie, dnes je možné dokonce chalupu zapůjčit-

https://www.all-bazar.cz/nemovitosti/chalupy-chaty

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama