Říjen 2014

Opět a zase to "stejné" divadlo

31. října 2014 v 23:32 | Monii. |  Diary
Nevím, jak začít. Mnozí z vás zřejmě víte, o co se jedná... A ti, kteří neví... je mi líto, ale vysvětlovat to po sté opravdu nebudu.
Tentokrát to nebylo jako jindy. Nebrečela jsem smíchy a upřímně jsem se zasmála asi třikrát. To ostatní byla jen blbá přetvářka a nebo donucení, protože mi bylo blbý tvářit se jak kakabus, když se všichni smějou. Nevím, jestli to bylo tím, že to zkrátka nebylo tak vtipný (což zřejmě ne, vzhledem k tomu že mámě a dokonce i kamarádce se to líbilo) a nebo tím, že jsem prostě moc přemejšlela o tom, co bylo, co je a co vlastně bude... A jestli vůbec něco bude. Protože jak to tak vidím, celý to jde do háje.
Na to, jak jsem se těšila, lítala jak zfetovaná po bytě, to bylo fakt na nic. Přišla jsem štastná, že ho konečně uvidím a odcházela jsem zklamaná, že z toho skoro nic nemám. Přeci jenom, možná byl tři metry ode mě, ale pořád nás dělila ta jedna řada lidí a to podium. A to je sakra hodně. Tak neosobní...
Možná si od toho prostě slibuju moc.(Dokonce jsem si k vůli tomu/němu nalakovala nehty! Což je už vážně co říct, protože poslední dobou jsem na to líná). Stejně vím, že to vždycky dopadne maximálně jednim "ahoj" jen tak mezi dveřma. A pak možná pár úsměvů z podia na místo, kde sedím já a z místa, kde sedím, na podium.
Inu, aspon to... I když bych možná byla radši, kdyby tohle neproběhlo.
Pořád přemýšlím o tom, jestli tam příště půjdu, jestli to vůbec má cenu. A stejně vždycky jdu, protože jsem tak debilně naivní. Ty blbý představy...Kdyby aspon... jednu větu! Jednu blbou větu. A ne jen to otrávený "ahoj".
Vážně už se v tom nevyznám, nevím, co si myslet.
Ale pravdou je, že je to zase dobrej zážitek....(Počkat, dobrej zážitek? Ne, ne, jen pár dobrých momentů) Viděla jsem jeho rodiče, s jeho mámou jsem seděla u stolu (ne, ona neví, kdo jsem, takže žádná konverzace neproběhla...), a seděli jsme vedle kamarádčinýho (ehm, aha) 'maturanta'.
A jeli jsme noční Prahou... hehe.

Doufám, že jste halloween strávili líp, než já.

Prayer In C

30. října 2014 v 19:10 | Monii. |  Music
Já nevim proč, ale vždycky se mi ty písničky, který jsou 'in' začnou líbit až po nějaký době. A tou je třeba i Prayer In C. A pokud jí neznáte, tak jste jí určitě aspoň někde slyšeli, ne? Hlavně ten klip je super!

Kontrola Affs #2

28. října 2014 v 11:44 | Monii. |  Ostatní
Chceš zůstat?
-Přezdívka
-Blog

Chceš být nový spřátelený blog?
-Majitelka/ky
-Blog
-Zaměření blogu
-Proč se chceš spřátelit?

!Neberu si všechny, dám vám vědět na blog!

Zase je polovina blogů neaktivních... tak si v tom chci udělat pořádek.

Kontrola probíhá do 18. listopadu.


Tanec

26. října 2014 v 9:47 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Co je pro mě tanec? Všechno! Nejde to popsat slovy, je to jako hudba. Ti, kdo tancují, ví, o čem mluvím. Nebo ne, ne ti, kdo tancují, ale ti, kteří to berou vážně a něco to pro ně znamená. Jako pro mě.

Dance

Nikdy jsem nechápala a nemám ráda lidi, který tancujou jen, aby zaplácli svůj volný čas. Věřte mi, je to strašně vidět. Příklad - naše tréninky. Chodí tam zhruba 13 holek a trenérka a schválně, spočítejme, kolik z nás to opravdu baví. Čtyři? Šest? Není to trochu málo? Proč tam vlastně chodíte lidi? Když mě to nebaví, tak to přece nedělám. Trénink máme jen jednou týdně a to je málo, potřebuju víc! Za tanec bych dala život. Je nepopsatelnej pocit, když stojíš v tělocvičně, začne hrát hudba a ty začneš tancovat. Na konci jsme možná všichni mrtví, včetně mě, ale jela bych dál. Často jsem jediná, která chce sestavu projet ještě jednou, když začnu, nemůžu přestat.. Vždycky mě strašně mrzí, že po hodině a půl musím domů. Nikdy s tím nechci přestat! Nikdy.

"Tanec je komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí."

Něco, co tě rozesměje

25. října 2014 v 12:57 | Monii. |  Challenges
Čaute lidi. Dneska tu straším zase s dalším článkem z challenge.
Takže... něco, co tě rozesměje? Tak v první řadě to jsou určitě kamarádky. Ale o ty se s vámi bohužel nemohu podělit, takže jsem přemýšlela, co 'veřejného' (:D) mě rozesměje. A došla jsem k pár videím na youtube. Vlastně mě napadly jen dvě. Takže se o ně s vámi podělím.

První video je Vidrailova a Exploitedova yoga challenge. Viděla jsem to už strašně mockrát, takže mě to teď už nebaví, ale poprvé a i po osmé jsem se válela smíchy :D. Doufám, že se taky zasmějete. Pokud ne, tak budu za trapnou :D.

A druhé video je Teri Blitzen s GabrielleHecl. Nad tím skoro brečím smíchy ještě teď. Gabča je prostě super :3. Ale nejvíc mě rozsekal kbelík uhlí v dortu, fakt jako :D.

No, takže za prvé, vím že je to strašně krátký článek a za druhé se spoustě z vás ty videa asi líbit nebudou, ale tak... mě to vždycky rozesmálo :D.
Majte sa!


Autumn #1

22. října 2014 v 14:11 | Monii. |  Photos
!Fotky jsou focený foťákem Lumix fz150!

Čaute lidi. Dneska tu pro vás mám pár podzimních fotek... bohužel se mi absolutně nelíbí, ale tak, něco sem dát musím :D. Jinak, chtěla jsem fotit outfitty, protože když jsem dneska viděla svoje oblečení, řekla jsem si, že to tu musí bejt! Ale venku je maximálně hnusně, takže to nafotím až bude hezky.
Za chvíli zase poletím do knihovny Ano, moc moc moc se mi do toho nechutnýho počasí chce a musím jet zpátky do Prahy, takže supeeer! Ironie.
Po včerejší příhodě s Verčou se bojím jezdit busem :D je to dlouhá storka, tak možná někdy jindy.
Nu, tak jdeme na ty fotky.





'Naše' chalupa...

20. října 2014 v 16:04 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Včera jsem byli na 'chalupě'. Na chalupě, kterou jsem před víc než dvěma lety prodali. Už tehdy mi to bylo strašně líto, ale věděla jsem, že mamka to nezvládá, babička nic dělat nemůže a táta akorát tak posekal trávu. Víceméně všechno dělal děda... a ten už 7 let není. Vlastně jsem tam nikdy moc nechtěla jezdit, ale měla jsem to tam ráda... a mám. Když jsem se dozvěděla, že to rodiče prodají, nechtěla jsem se s tím smířit. Když už se tak tedy stalo, doufala jsem aspoň, že to koupil někdo s mozkem v hlavě. Později se k nám doneslo, že chalupu zbourali. Nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Ten barák je /byl/ z roku 1816 (?! myslím, teď přesně nevím..). Je to neuvěřitelný. Nešlo mi do hlavy, jak to někdo mohl srovnat se zemí.
Párkrát jsme se tam byli podívat a viděli jsme, co tam staví. Docela jsme si oddechli, když jsme viděli, že to není žádná moderní věc, ale znova chalupa. Včera tam byl dokonce majitel, tak nám něco řekl a ukázal nám tu chalupu zevnitř. Mají tam dokonce i bazén a saunu. Nechce se mi věřit, že něco takovýho je místo 'naší' krásný chalupy! Ne, že by se mi to nelíbilo, ale naše chalupa byla naše chalupa. Pak nám ten chlap řekl, že naší chalupu chtěl jenom opravit, ale jakmile do ní šťouchnul, začala se sypat. Sklep i maštal se prej totálně zbořili, takže se vlastně nedivím, že to zboural. Ale stejně, když stojíš na tom místě, jako před 5 lety a vzpomínáš, co bylo. Moje houpačka na stromě na který jsem se vyřádila. Louka všude okolo, po který jsem běhala. Vlastně až teprve teď, co to píšu, mi dochází, jak strašně moc mi to chybí. Strávila jsem tam celý dětsví, tak ještě aby ne. Sakra. Chci bejt ten chlap a mít miliony. A vrátit to všechno... a opravit naší chalupu! Teď se mi zase vrátila vzpomínka na moje 'polívky' z trávy a kytek, který jsem vařila pod 5ti smrčkama. Bylo to tak úžasný! Strašně mi to chybí... Byla to část mě. Navíc, cokoliv tam bylo, bylo vlastně od dědy. Všechno to byl dědeček.... A my to prodali! Pořád to nechápu, ale rodiče neměli na vybranou. Starat se o rodinej dům a ještě o (totálně rozpadající se) chalupu, vlastně je chápu no. I mamce to tam strašně chybí. Brečela, když to prodali. Byla z toho špatná dost dlouho... A babička to tam už ani nemůže vidět, jak to tam milovala.

Mějte se.
(23) Tumblr
weheartit


Yop, za 14 dní! (lol, lepší nadpis mě bohužel nenapadl...)

18. října 2014 v 10:55 | Monii. |  Diary
A tak si tak sedím na zemi uprostřed pokoje a přemýšlím, co zajímavýho bych sem napsala...
A co mě napadne? Opět a zase nic. Jen mám takovou psací náladu...
Mám se fajn (ale opravdu fajn, ne 'fajn'), škola stojí a?... Nic.
Znáte ten pocit, když letíte na autobus a on vám odjede před nosem? Asi můj případ, heh. Pak jen takovej fakáč na něj. Ne, nevypadala jsem jako retard, vážně ne.
Dneska je čtvrtek. Hehi, píšu to ve čtvrtek, protože tak trochu nemám co dělat. A jsem si naprosto jistá, že zejtra by mě nenapadlo nic lepšího, co by mělo hlavu a patu.
...A proto je tu takovej kydanec...
Jo, mám ráda tři tečky...
Mám pozdní příchod, hahaha, tři minuty. Můžu snad za to, že se před Prahou denodenně stojí a já odmítám jezdit dřívějším autobusem? (oká, za tu druhou věc zřejmě tak trochu můžu).
Žvejkám čokoládu...
A tenhle prachpitomej (neptejte se mě na to slovo, díky) článek vás unudí k smrti, přísahám.
Do předchozí věty jsem zapomněla napsat tři tečky...

-----------------------------------------------------------------
Takže fajn, tuhle věc nad tímhle budeme ignorovat, oukéj? Ale tak, když už jsem jí napsala, proč to sem nedat. Aspoň uvidíte, jak mi zase hrabe.
Nuže, a vlastně. Dneska taky nemám nic, co bych napsala.
A o 'maturantovi' (do prdele, jak jinak mu mám říkat?!) zase psát nechci. Ale tak.. když už jsme to vytáhli že (achjo:D). Včera mi na ksichtbůku zase přišla pozvánka na to jejich 'divadlo'. Je to za 14 dní a já prostě 100% musím jít! I kdybych měla ebolu či co, tak půjdu! (No dobře, s tou ebolou asi ne, to bychom pak umřeli všichni, heh.). Sice mi nepřišla pozvánka od něho, ale od jeho kámoše, but who cares. Uvidím ho? Uvidím. Nemůžu se dočkat! Už přes měsíc jsem ho neviděla, žejo. A kámoška ho viděla ve středu v Praze! Agggrrr. Víte jak mě to naštvalo? No, to je fuk.
Přejdeme na jiné téma...
Jenže já už nevim, co psát.
Tak sa majte!

follow me for more



Pět oblíbených citátů

15. října 2014 v 15:56 | Monii. |  Challenges
S nápadama jsem už delší dobu v koncích, tak vám přináším opět další část challenge. Tentokrát je to mých oblíbených pět citátů. Vzhledem k tomu, že citáty přidávám každý měsíc, pravěpodobně je znáte.

Jo a omlouvám se za neaktivitu komentování, upřímně, proč se vymlouvat, že není čas, když by byl. Zkrátka radši dělám něco jinýho, než komentuju blogy.

Není důležité, co dokážeš ve škole. Je důležité, co dokážeš v životě.
- tak nějak bych to řekla. Jen škoda, že si to někteří učitelé neuvědomují.

I to, co tě někdy otravovalo, ti jednou bude chybět.
- taky si myslím, že je to pravda. Možná ne úplně, ale zčásti je.

To, že vás zaujme tvář neznamená, že vás zaujme i srdce. Ale když vás zaujme srdce, tvář je nepodstatná.
- jen kdyby si to uvědomili všichni...

Nic už nebude takové jako kdysi, ale všechno může být takové jako ješte nikdy.
- tenhle citát se mi strašně líbí. Všichni říkají, že 'nic nebude takové jako bylo', ale zapomínají na tu druhou část citátu.

Největší dárek, který můžeš někomu dá je tvůj čas. Protože když někomu daruješ čas, daruješ mu kousek života, který už nevrátíš.
- to by si měli přečíst všichni.. každý chce od druhého jen drahý dárek a tak, ale neuvědomujeme si, že ten čas, který nám dal je opravdu to nejlepší.

Všechny jsou z citátů tady na blogu. Bylo ohromně těžký vybrat jich pouhých pět, i kdybych měla vypsat opravdu jen ty nejlepší, bylo by jich minimálně deset.


Hlavolam

13. října 2014 v 14:26 | Monii. |  Music
...Chci líbat tě na tvoje ústa
chci vzývat jak boha tvůj klín...


Tuhle písničku znám už dlouho, ale teprve nedávno mi přirostla k srdci. Ten reférn je tak... awww, skvělej!