Září 2014

Demons

29. září 2014 v 15:03 | Monii. |  Music
Předpokládám, že tuhle písničku od Imagine Dragons znáte. Věřím, že někteří jí nesnášíte, ale já jí mám fakt ráda. Když byla dost populární, vůbec se mi nelíbila, ale později jsem si jí poslechla na youtube a začala se mi hrozně moc líbit. Mohla bych jí poslouchat pořád. Momentálně je to moje nejoblíbenější písnička!

"Super den" + další bod z challenge

27. září 2014 v 16:54 | Monii. |  Challenges
Tak... dneska jsem se fakt dost dlouho dokopávala k tomu, abych tohle napsala. Dokonce jsem se na to chtěla zase vykašlat, ale to by tu byl další článek až v pondělí a to nechci.
Říkala jsem si, že bych mohla napsat další článek do challenge, ale je to bod, o kterém nemám moc co napsat, tak ho spojím i s menším deníčkem, pokud vám to nevadí.

Začneme tím jedním bodem. A to je Obrázek tvého dnešního účesu.
Takže za prvé, jsem doma a účes moc nemám. A za druhé, když chodím do školy, mám vlasy jen rozpuštěné. Takže opravdu nevidím důvod, proč fotit fotku rozcuchaných vlasů a dávat jí sem, že? :D. Takže tak nějak.

No, tím bychom to uzavřeli a přesuneme se k deníčku.
Budu psát o včerejšku (tedy pátku).
Škola proběhla v pohodě, ale největší fail byl cesta domů. Vážně, tolik trapasů po hromadě se mi nikdy nestalo. Takže si tak kráčím na pražskej autobus. Nastoupím tam, bylo tam plno a já stála na kraji, dveře se zavřeli a sundali mi botu. (-.-). Naštěstí zůstala v buse, takže jsem si jí nandala, ale už to je děsně trapný. Vidím, že autobus je vepředu úplně prázdnej, tak se tam začnu prodírat těma lidma a kdo tam není? Samozřejmě, F., V. a Š odtud. Dokonce mě i pozdravili! Prej: čááu, a já jen "aho..." ani jsem to nedořekla a už jsem letěla na zem, protože mi někdo podkopl nohy:-))). Naštěstí jsem se něčeho chytila a mám blbej pocit, že to byl V. :DD. Tohle byl úplně největší fail z celýho dne. Tak jsem se nějak zpamatovala a kráčím dopředu. Tam stojí jedna holka, která je ze skupiny lidí ve škole, který mě nemaj rádi. Jediný místo bylo vedle ní a co já udělám? Ona se tam držela a já si říkám: Ok, tak to se vejdu vedle její ruky. NE, opřela jsem se o tu její ruku. Potlesk for me! Kdybyste viděli ten její ksicht:D. Nějak jsem konec cesty přetrpěla bez trapasu, ale tím ještě nekončíme. Šla jsem si na náš druhej autobus a sedla jsem si. Na bundě mám vzadu takový tkaničky, který mám většinou zavázaný. Ale ony se rozvázali a co? Zapletli se mi tam do něčeho a já chtěla vystoupit a samozřejmě to nešlo (y). Takže jako super, další trapas. Nějak jsem to z toho vymotala a vystoupila no. A tím by to skončilo, ale stejně prostě.
Nějak si to ani neberu, mám to spíš jako srandu, ale nechápu, jak se mi může přihodit tolik failů během jedný hodiny :D. Připadá mi to jak nějaká filmová komedie.

A | via Tumblr

Obrovská omluva!...

25. září 2014 v 19:03 | Monii. |  Ostatní
Ahoj... Konečně! Po 5ti dnech na počítači. Dneska bych se tu trochu chtěla rozkecat o mé neaktivitě, škole a všech možných věcech, který mi brání v přidávání na blog.
To je fakt poprvé, co jsem nepřidala tolik dní. (pokud nepočítám předešlé prázdniny,...). Hrozně se za to omlouvám. Myslela jsem dokonce, že se k blogu dostanu až v sobotu, ale dneska se díky bohu naskytla trocha volnýho času. Myslím, že tu nemusím moc dlouho povídat o tom, proč jsem tu nebyla. Škola mi ted zabírá opravdu strašně času. I přes to jsem se JÁ vždycky dostala minimálně na půl hodiny každý den na počítač, ale tentokrát jsem tu nebyla od neděle. JÁ a NEBÝT na POČÍTAČI? Kdybyste mě znali, pochopíte, že tohle už je fakt špatný. Není den, kdy se na blog nepodívám, ale to je jen na mobilu. Normální dny jsem se koukala třeba i 20 krát a ted? Třikrát. Fakt nevim, co to je, ale je to děs. Dřív jsem nechápala, jak se ty lidi můžou vykašlat na blog a nepřidat přes týden. Do prdele, vždyt já to dělám taky. Jenže to furt lítám ze školy, na trénink, k doktorům, do knihovny. A pak se dostanu do toho stavu, kdy pořád přemýšlím o tom, co na ten blog napsat, ale nemám chut, potřebu a hlavně čas to uskutečnit. Každou jízdu ze školy si v hlavě připravuju článek, ale k realizaci se už fakt nedostanu. Nechápu to. A proto se ještě jednou strašně omlouvám, ale myslím, že v následujícíh týdnech /měsících/ to nebude o moc lepší.
Ale řekla bych, že jak vidím vaší aktivitu, nemáte to o moc lepší. Což je mi taky líto. Dneska jsem tam na prdeli tvrdla do 4 a domů se dostala před pátou, přičemž jsem ještě pak šla vrátit knížky a doma jsem byla až v 6.
Tak myslím, že tohle už by tak nějak stačilo. Doufám, že další článek se mi podaří přidat v sobotu nebo v neděli a to pravděpodobně článek z challenge, ale fakt nevím. Jsem z tý školy hrozně vystresovaná a unavená.
A co vy a škola?
Mějte se pěkně!

3. místo!

21. září 2014 v 13:50 | Monii. |  Diary
Nuže děcka (a slečny, dámy, paní, chlapci, muži...). Dneska tu na vás čeká článek o kouzelnické souěži (festivalu), který se konal tento víkend. Vím, že některé to nezajímá, ale byla bych moc ráda, kdybyste to přečetli.
Nechci to celé vypisovat do podrobna, takže napíšu jen to nejdůležitější.
Přijde mi to nedávno, co jsem psala tenhle článek a přitom je to už neuvěřitelnej skoro půlrok. Mezi těmito soutěžemi jsme ještě absolvovali mistrovst republiky, od kterého nás taky dělí už dobrý čtvrtrok. Ale, je to tak. A nic s tím neuděláme. Vzpomínky zůstanou.
A co tahle soutěž? V pátek jsme si mysleli, že to bude naprosto na nic. Měli jsme blbou náladu a opravdu nás to nebavilo. Což mě ted ohromně mrzí, protože ve finále je to další z nejlepších zážitků.
Ale myslím, že za holčičí složku v naší sestavě můžu říct, že největším zářitkem bylo povídání s 'mikromágem', o kterém je psáno ve článku o mistovství (úplně na konci..). Nejdříve nám říkal, že tam nejede, ale v pátek se tam objevil a my byly strašně štastný. Celý den jsme vlastně byli v divadle a koukali se na kouzelníky. Večer byla 'party', kde jsme se zase ještě víc bavili s tím klukem /mikromágem/. A vyfotila jsem s ním selfie! Je vážně hrozně fajn, i když trochu úchylnej. A strašně mě mrzí, že jsem mu psala tak hnusný věci, když mi psal on úchylný řečičky :D. Ale myslí to ze srandy, takže... Nevím, jak to do jednoho článku celé napsat. Hlavou se mi stále honí všechny události a okamžiky a splétají se do sebe. Pozval si mě na podium, psali jsme si v restauraci a přitom jsme na sebe koukali, potom mi dal jeho karty a podepsal je! :D Prostě strašně úžasný zážitky, nechci vás tu tim zbytečně otravovat a všechno psát do drobností. Jediný, co mi na něm trochu vadí je, že kouří (a je menší než já:D), i když on je s tou cigaretou prostě sexy. Já nechápu, co se mi na něm může líbit :D fakt nevim. Možná ho mám ráda spíš jen jako kámoše.
V sobotu jsme kouzlili dopoledne my. Poprvé se nám celý vystoupení opravdu povedlo, takže jsme spokojený. Zbytek dne jsme opět trávili v divadle. Ve volné chvíli jsme šli s tím klukem ven a bylo to super. Pomlouvali jsme ostatní kouzelníky (ne, kecám. Jenom trochu:D...) a bavili se o všem možným. K večeru bylo vyhlášení cen a v naší kategorii jsme skončili jako třetí. Na druhém místě byli dvě děcka, který měli iluze za 60 tisíc korun, tak kdo se pak diví, že. A na prvním místě nebyl nikdo. Jsme spokojený, ale nebylo to fér. Nikdy to není fér, přihlíží se ke kamarádství a to pro nás opravdu není spravedlivý. Nejde mi o cenu, ale o princip. Nu, takhle to ale chodí a co už? Bylo to skvělý, takže si nestěžuju.
Jsem zkrátka hrozně moc ráda, že jsme tam byli a představa, že další soutěž je až za PŮL ROKU? Je to šílený...


Určitě jsem na něco zapomněla, ale už nic dopisovat nebudu. Nejsem tam 5 hodin a už mi to strašně chybí. Achjo...

Každopádně děkuju všem, kteří to přečetli a mějte se tak skvěle, jako já!:)

Magic competition

19. září 2014 v 14:00 | Monii. |  Diary
Dneska už jsem pravděpodobně zase na kouzelnický soutěži. Jsem tu až do neděle, takže nic nečekejte. Už se strašně těším, protože všechny kouzelnický soutěže jsou mega. Awww. Nevydržim tooo. No fajn.
Včera jsem vlastně psala tenhle článek, protože jsem byla doma. Z toho sobotního (vlastně spíš nedělního) 'mejdanu' (:DD) jsem jaksi nastydlá a ve středu mi nebylo ve škole dobře, takže jsem šla domů a ve čtvrtek jsem byla doma, abych byla schopná dneska odjet.
A ještěěě, v úterý jsem konečně byla na tom tréninku tance v Dancers 4 you. Jen jsem seděla a koukala se, protože mi nebylo dobře. Je to fakt úplně úžasný. Konečně nějaká choreografie, která mě bude bavit! Yes. Jsem strašně ráda, je to naprosto boží.
Co jsem to vlastně ještě chtěla sakra? :D
Jo, jinak přemejšlím o tom, že bych založila další rubriku, tentokrát by to bylo 'Něco z mých myšlenek' a dávala bych tam různé články na zamyšlení, kterých už tu taky pár je, takže bych tam šoupla i ty stávající.
A nestíhám moc obíhat, dlouho jsem nebyla na počítači a obíhat na tabletu nebo mobilu mě nebaví. Takže jdu to teď všechno zkouknout, což mi zabere tak tři hodiny no.
No, a potom pújdu dělat další z těch 1000 věcí, který mám dneska udělat. (Pro připomínku, píšu to ve čtvrtek, vyjde to v pátek).
Takže se zatím mějte, omlouvám se za krátky článek, ale nestíhám :D.

(pinterest)

A ještě poslední věěc. Mamka jela z práce a volá mi: ahoj, jedu z práce. Hádej, kdo nastoupil. Mě to okamžitě docvaklo a jen výkřik: cože?! Jdu ti naprosti! A tak jsem na sebe rychle něco hodila a běžela na zastávku. Zrovna přijel autobus a kdo vystoupil? 'Maturant'. Zase červená jako rajče, ach jo. Mastnej ksicht, nenamalovaná, nevytrhaný obočí, opraný triko. Chudák malej, krásnej pohled to asi byl :D ale až spolu jednou budeme bydlet... musí si zvyknout! It is joke. Ale tak aspon jsem zase viděla jeho úsměv a slyšela to jeho 'ahoj' (ikdyž on říká něco jinýho, ale co už:D). A pak už vylezla mamka a šly jsme do obchodu. Poslední dny jsou vážně fajn, samý vcelku dobrý věci se mi stávaj. Je to všechno fajn.

Gymnázium

16. září 2014 v 16:03 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Jak jsem zjistila, zřejmě většina z vás se dost zamotala do minulýho článku, ale řekla bych, že kdybych psala místo V., třeba 30x do článku 'kamarádky bráchův spolužák' (ehm? to asi není dobře česky co?), tak by to bylo mnohem víc nesrozumitelný. Ale to podstatný jste z toho snad pobrali, takže. Jinak ty kluci (V. a Š.) nás ve škole nezdraví a koukají na nás, jako kdyby nás znali, ale nevěděli odkud. Jako wtf? Tolik toho snad nevypili ne? :D To je fuk, třeba si ještě vzpomenou. Nu, dneska bych chtěla napsat článek o tom, jak mě gympl změnil a vůbec o studiu na gymnáziu.

Yeah, I am happy, really!

14. září 2014 v 13:26 | Monii. |  Diary
Včera byla u nás ve městě jedna dost velká akce u vody. Bylo to fakt ultra mega dokonalý a já se rozhodla, že vám to sem všechno napíšu.
Ve dvě hodiny jsme kouzlili a bylo tam celkem dost lidí, bylo to fakt fajn. Potom jsme tam pořád chodily s holkama z kouzlení, pak s mojí nejlepší kamarádkou a tak. Pily jsme kofolu, jedly pendreky... Potom mi můj táta řekl, že tam je 'maturant'. Hned jsem letěla před podium a hledala ho v tom davu. Když jsem ho našla, čuměl na mě, pil malinovku a strašně debilně se usmíval. Asi jsem tak trochu zrudla a dělala, že si povídám s kamarádkou. Šly jsme dál a on na nás pořád koukal a usmíval se. Bylo to cute, lol. Kamarádky chtěly jít někam jinam, namalovat si něco na ksicht (-_-) a já musela jít s nima. Mezitím 'maturant' šel někam jinam a já ho tam pak hledala. Naštěstí jsem ho našla a furt ho pozorovala. Musela jsem vypadat fakt retardovaně. Pak hrála nějaká kapela a on stál, koukal na ně (spíš poslouchal) a furt se usmíval. Omg, mračí se taky někdy ten člověk?. Já tam s kamarádkama /hlavně nenápadně/ pořád chodila kolem něho a vždycky jsme na sebe jen koukli a usmáli se. Asi v pět odpoledne se tam loučil s nějakym pánem a já pochopila, že jde domů. Tak jsem jakože omylem šla proti němu a aspon ho pozdravila. Nevim, jestli mi odpověděl, ale to je fuk. Pak jsem celou dobu sledovala kam jde a šel vážně asi domů no. Ta dobrá nálada mě jaksi opustila a asi hodinu jsem tam jen tak chodila a na všechny se mračila. Do ted mě docela mrzí, že jsem za ním prostě nešla a nezačla si povídat, ale to věčný 'dolejzání' mě už nebaví no. Jenže, kdy ho zase uvidim? Taková akce dlouho nebude... Pak se ale kamarádky táta 'trochu' opil a vylil tam na nás pivo.
Abychom to trochu usnadnili, budu psát místo 'kamarádka' její počáteční písmeno jména, takže.

Kamarádka - K.
Kamarádky brácha - F.
Spolužák F. - V. a Š.

Before I die #2

12. září 2014 v 14:32 | Monii. |  Ostatní
Aloha lidičky. Tenhle článek je předepsanej (psala jsem ho v úterý) a dneska ho jenom publikuju.

Takže, máme tady druhý 'díl' BID /Before I die/. První je tady, kdyby vás to zajímalo. Tam jsem psala to nejhlavnější, takže tady v tom článku budou věci, které nechci tak moc.

1. Stát pod Hollywoodem. (ehm... jak jinak to napsat?)
To je úplně boží. Vždycky v těch filmech ten nápis 'Hollywood' a vidět to? Aww.

2. Jet na výlet s někým, koho budu milovat.
Kdo by sakra nechtěl?

3. Navštívit Amsterdam
amsterdam
Amsterdam je strašně kouzelný město, podle mě je to něco úžasnýho jako Paříž.. prostě bych to tam moc chtěla vidět.

Informační článek

10. září 2014 v 16:11 | Monii. |  Ostatní
Dneska vám sem chci napsat pár informací o tom, jak to tady bude v následujících týdnech. (ne-li měsících..).
Všichni asi víme, že začala škola. Myslela jsem, že to pro mě nebude žádnej problém a že články budou normálně. Ale když jsem zjistila rozvrh, poprvé za celý roky, co mám blog jsem řekla, že asi nebudu mít čas a myslela jsem to opravdu vážně. Tak nějak se to všechno usadilo a já myslela, že i přes ten rozvrh to zvládnu. Ale zřejmě ne. Máme hrozně úkolů - angličtina, italština, matika, dějepis... a já to fakt nedávám. Přijdu ze školy, chvilku zasednu k počítači, stihnu maximálně okomentovat pár článků a jdu si sednout k učení. (popřípadě uklízím, protože nemůžu žít v totálním bordelu). A vážně, konečně jsem pochopila, jak někdo nemůže mít čas na blog. A to ještě ke všemu nezačali ani kroužky. Takže bude hůř... Fakt nevím, jak to budu stíhat. Jediná středa je taková klidnější, máme 5 hodin, ale to zase budu mít kytaru (jo! Vážně, konečně, v našem měste se objevil učitel na kytaru!), takže taky nebudu mít moc čas... a když už čas je, není nálada.
A když je čas i nálada (což je vážně neobvyklý), tak něco napíšu (což jsou většinou jen deníčky a spoustu z vás to nebaví) a nebo si nějakej článek předepíšu a dám ho do rozepsaných. Jenže momentální stav rozepsaných je asi 8 článků, z nichž pouze jeden je dopsaný celý a v ostatních je jen jedno slovo. Nejvíce času ale na blogu trávím psaním jednoho článku, který s největší pravděpodobností ani nebude zveřejněný a dává mi zabrat fakt dost práce, protože je to takový... no, nechci o tom nic říkat, když to nebude zveřejněný. A proto nemám moc čas na komentování a psaní něčeho zveřejnitelného.

Vím, že jsem už mnohokrát psala, že nebudu přidávat tolik a přesto jsem přidávala normálně, ale teď to myslím fakt vážně, protože vůbec netuším, jak to bude se školou a nechci si to hned na začátku posrat kakat.
Myslím, že nejsem jediná, která to tak má.

Zítra bych normálně měla mít 9 hodin, ale mám jen tři! Ano, čtete správně. Pouze 3 hodiny, protože nám odpadá první a pak odpoledka. Takže se pokusím něco napsat (popřípadě dopsat), pokud nepůjdu někam se spolužačkama.

Takže to by zřejmě tak nějak bylo k mé aktivitě neaktivitě.

A ještě k blogu a google chrome. Taky mě to dost štve, i když články odjakživa píšu na exploreru. Na chromu jsem vždycky jen upravovala fotky /obrázky/ a videa (protože na exploreru to nejde). Jenže teď chrome, jak všichni víme, nejde a proto jsou obrázky ve článcích tak neupravený a tak velký. Je to prostě divný. Ale nedá se s tim nic dělat, takže don't kill me please.

school
Majte sa!:)

Pět míst, které chceš navšívit

8. září 2014 v 15:34 | Monii. |  Challenges
Aloha. Dneska je fakt totální vedro a mě se vůbec nic nechce dělat, ani psát. A proto tu je jenom článek z challenge. Tentokrát je to pět míst, které chci navštívit. Vlastně upřímně vůbec nevím, takže se to budu snažit dát nějak dohromady.

1. New York
Tohle bych prostě jednou chtěla vidět, hrozně se mi to líbí.

2. Rio de janeiro
Už jen ta fotka je famózní a vidět to na vlastní oči by bylo něco úžasnýho.