Dotáhnout to do konce

18. června 2014 v 15:47 | Monii. |  Něco z mých myšlenek
Když něco chceš, prostě za tím jdi a dotáhni to do konce.
A to se mi nikdy nedařilo ani nedaří. Jak jsem vlastně na tohle přišla? Už od mala si všímám toho, že cokoliv chci, nechci to nikdy tak moc, abych pro to něco udělala. Nenazvala bych to lenost, spíš strach z neúspěchu, prohry.
Chci k tomu něco napsat už dlouho, ale nevěděla jsem, jak to napsat. Dneska jsme měli ve škole besedu s panem Michaelem Kocábem (máme ve škole jeho syna), povídal o svém životě a především o tom, jak se dostal k hudbě. Začal hrát na klavír a pak chtěl na konzervatoř, ale jeho učitelka mu řekla, že na to prostě nemá. Že je dobrej muzikant, ale ničím vyjímečnej. I přesto si za tím šel, trénoval a nevzdával se, na konzervatoř ho vzali. A tohle já strašně obdivuju.
Chtěla bych hrát na klavír a kytaru, asi měsíc zpátky jsme vyhrabali starou kytaru a klávesy ze sklepa. Asi týden jsem na tu kytaru vážně hrála, ale pořád mi to moc nešlo, tak jsem se na to jednoduše vykašlala. A tohle je můj problém. Všechno bych chtěla umět hned, ale neuvědomuju si, že za tím je tolik dřiny. Asi bych potřebovala mít někoho v rodině, kdo by mi s tím pomohl. Jako kouzlení, pro to jsem ochotna udělat cokoliv a u jedinýho toho si uvědomuju, co to je za dřinu. Máma sice na klavír i kytaru hrála, ale pořád opakuje, že už to zaponěla a že mám jít do ZUŠky. Tak jsem byla rozhodnutá, že půjdu na talentovky. A ejhle, dva dny předtim mi máma řekla: Jseš si jistá, že u toho vydržíš? Já si to nemyslim. No, a z hraní na kytaru je zase nic. Další věc, kterou miluju je hraní, divadlo. Dokoce mám občas i nápady, že bych šla na DAMU. Jenže to je zase to samý, nepůjdu si zatím. Chtěla jsem na dramaťák, ale u nás ve městě mají obsazeno, a jinam odmítám jít. A to je strašnej přístup. Asi bych s tím měla něco udělat, ale mě to nejde. Všechno jde! S tancem jsem po šesti letech taky sekla, protože to prý bylo 'moc náročný'. Je to asi dva roky zpátky a nechápu, jak jsem takovou blbost mohla říct. Všechno stojí nějakou práci. Ale k tanci už jsem se nevrátila, vlastně pořád tančím, ale už je to jen street dance, 45 minut za týden. Wow, vážně hodně. A vážně na nic.
Já fakt moc obdivuju ty lidi, kteří jsi jdou za svým snem. Upřímně doufám, že se mezi vámi najde někdo, kdo to má aspoň trochu podobný jako já. Možná jsem i malá na to, abych věděla, co chci. Třeba za čtyři roky na tu kytaru chodit začnu, všechno odsouvám do budoucnosti, ale žiju teď, ne za čtyři roky. Pořád se uklidňuju tím, že nikdy není pozdě.

------------------------------------------------------------------------------
Ještě bych ráda poděkovala za komentáře u minuého článku. Maturantovi jsem nakonec vůbec nenapsala a asi ani nenapíšu. Protže psát ve středu, že se mi představení v pátek líbilo je asi blbost. Po vašich komentářích je mi fakt líto, že jsem mu nakonec nenapsala. Jsem blbá.

Follow your dreams


 


Komentáře

1 steel32 steel32 | Web | 18. června 2014 v 18:06 | Reagovat

hele mám to úplně stejně! vždycky něco začnu, věnuju se tomu, mám z toho radost a pak s tím přestanu a najdu si něco jinýho :D a pak se k tomu vracím znova, s tím, že pak najdu zase něco jinýho :/ nesnáším to!! :D

2 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 18. června 2014 v 18:09 | Reagovat

Rozumím ti. Mám to podobné. Vždycky se pro něco nadchnu, chvíli dělám všechno proto, abych v tom byla dobrá, ale po pár neúspěších s tím seknu, že to nemá cenu, že tak dobrá, jak bych chtěla stejně nebudu. Je to možná i tím, že škola a dojíždění mi bere hodně času... Když jsem byla menší, mamka prohlásila, že neumím zpívat. Od té doby se stydím a zpívám jen u sebe v pokoji, kdy mě není moc slyšet. Teď toho lituje. Pozdě. Jinak divadlo - obdivuju každého, kdo se tímhle směrem pouští. Jsem totiž hrozně stydlivý člověk. Můj přítel chodí do školního dramaťáku. Hraje bezvadně. Loni a letos hráli Šakalí léta a opravdu bomba! :) Bere mu to hodně času, to je pravda, ale seknout s tím nechce. Prý i přemýšlel, že by se tím živil :D Pořád není rozhodnutý. A já? Já bych byla nejradši spisovatelkou :D Jenže vždycky něco začnu psát a nedopíšu to... Uklidňuju se tím, že je to jen cvičení :D Uvidíme, jak to jednou dotáhnu :D

3 femme fatale femme fatale | Web | 18. června 2014 v 18:15 | Reagovat

a možno by stačilo, keby si mala pri sebe niekoho kto ti povie, že na to máš a že to treba skúsiť a nepremárniť príležitosť a nie, že ti doma povedia "nemyslím si, že pri tom vydržíš". možno ti proste tento prístup vštepili alebo ho máš vo svojom DNA.ale všetko sa dá zmeniť...len aj za tým je drina (bohužiaľ)

4 Holy Holy | Web | 18. června 2014 v 19:30 | Reagovat

jo rozumím ti..
kytara je dřina, já ted udělala zaverečné zkoušky takže mám základní vzdělání z kytary a i když sem to udělala na 1, vím že na sobě budu muset makat.
Nevzdavej to..:) Bud jdi do zušky nebo klidně i zkus jako samouk se vzdělávat :)
jinak je fajn že máš aspoň to kouzlení! :)

5 *Nat* *Nat* | 18. června 2014 v 20:35 | Reagovat

Takový článek docela k zamyšlení.. Mám pocit, že to mám podobně..:D

6 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 18. června 2014 v 20:37 | Reagovat

Zaujal mě tento nový článek. Konečně to nebyl deníček, ale nějaké zamyšlení. Zkus si víc věřit a vše bude lepší. :)

7 Denisa Vargová - 16 let Denisa Vargová - 16 let | Web | 18. června 2014 v 20:43 | Reagovat

Před takovými dvěma lety jsem na tom byla naprosto stejně. Nevěděla jsem co chci, nevěděla jsme jak toho docílit, prostě jsem nevěděla nic. Na školu jsem kašlala, nepřemýšlela o ničem a když jsem něco chtěla, tak jsem za tím nešla. Po dvou dlouhých letech jsem konečně pochopila, že si člověk musí stát za svým :) věř mi nejsi jediná :) každý tohle období jednou zažije :) a já pevně věřím, že vše bude fajn až si uvědomíš, co vlastně chceš a jak moc to chceš :) podle toho se budeš chovat :) krásný článek a blog :)

8 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 19. června 2014 v 7:32 | Reagovat

Tomu maturantovi ještě napiš, není nikdy pozdě :-) napiš mu jen tak, jak se má, že jsi si vzpoměla dneska na představení na určitou pasáž a že jsi se zase rozesmála...pak se konverzace rozvine :-)

9 bitxia bitxia | Web | 19. června 2014 v 9:28 | Reagovat

nebuď blbá a napiš mu dnes :D neodsouvej to na jindy :-)

Jinak odsouvání mi přijde, že je problém nás všech.. myslím, že to muselo přijít se změnou režimu.. Rodiče se k nám dětem chovají jako kamarádi. Neznám dnes rodiče, kteří by řekli budeš tam chodit.... Několik let jsem chodila na výtvarku a letos mi učitelka odtamtud řekla "no, my letos máme asi jenom 2 prvňáky, učitelky ve škole rodičům říkají, že to je pro děti moc těžké, ať kroužky nemají".. Blbost...

A co se týče tebe... napiš mi nějakej blyžší kontakt a můžeme se uči na kytaru spolu :) moc toho taky neumím.. pár akordů.. malinko vybrnkávání, ale já se to prostě naučit chci.. takže si k tomu minimálně jednou týdně sednu :)

10 Charlotte Charlotte | Web | 19. června 2014 v 18:28 | Reagovat

Mě je 15 (skoro) a mám to naprosto, ale naprosto stejně. 6 let jsem hrála na flétnu a 2 roky předtím, než jsem mohla absolvovat jsem s tím sekla, protože se mi do toho prostě už nechtělo. Teď toho upřímně lituju. Právě před chvilkou jsem zveřejnila článek kde píšu že si chci koupit kytaru ale do zušky nechci, chci být samouk, jenže co když ně to taky za chvilku přestane bavit ? sem na tom totiž stejně jako ty

11 Little Black Girl Little Black Girl | E-mail | Web | 20. června 2014 v 15:28 | Reagovat

Viem o tom tiež svoje, kúpila som si gitaru, dala som do nej niečo cez 70€, možno menej, možno viac, hrala som na ňu polroka, učila som sa, vedela som toho už doosť, potom cez zimu, sa mi nechcela gitara nosiť do školy, tak som tých pár mesiacoch gitaru do školy nenosila a mamina mi stále hovorila, že ak nezačnem hrať, tak mi ju predá a čo sa stalo? Raz som prišla domov a gitara už doma nebola.

12 Silluety Silluety | Web | 20. června 2014 v 20:33 | Reagovat

Tak.. v tomhle tě nemusím moc uklidňovat. Jsem na tom stejně. S tou konzervatoří jsi mě úplně dojala. Ne, nebrečela sem, jenom se mě to dotklo a cítila sem, že jsem úplně tupá. Když si vzpomenu jak jsem hrála jednu skladbu 4 hodiny, jenom proto, že bych je měla hrát a teď nehrají zas skoro vůbec? Jsem fakt debil.
dostanu z tohoto článku nějakej kopanec abych si to uvědomila? Samozřejmě, ale asi na 10 minut s tím, že odteď to nevzdám. Potom dojdu k mobilu nebo k jiný věci a tím to pro mě jasné. Jsem úplně stejná, obdivuju lidi co jdou za svým snem a splní si jej :') škoda, že taková nejsem :(

13 Tez Tez | Web | 21. června 2014 v 8:56 | Reagovat

Buď klidná, já to mám taky tak... Kdybych neměla mamku, která mě do něčeho dokope, tak jsem skončila už s plno věcma. Zrovna tenhle rok už jsem chtěla seknout s kytarou a věnovat se jenom flétně, protože začnu hrát na jinou, ale mamka mě dokopala k tomu, že prostě budu pokračovat. To samé Pikomat. Kdyby mě k tomu mamka vyloženě nenutila, tak na to kálím. Pravda je prostě taková, že mám ráda úspěch, ale neumím pro to moc dělat... Ano, mám ráda, když se moje jméno objeví na horních pozicích v nějaké soutěži, ale většinou jsem k tomu doslova dokopána mojí mamkou a moc dobře si uvědomuju, že to tak nebude věčně a jednoho dne to prostě přestane a já buď budu líná a nebo se k tomu donutím sama. Snažím se s tím něco dělat, ale jde to těžko. Stačí si sednout k PC nebo mobilu a už to jede... :/ No jo no, v takové situaci to prostě chce silnou vůli a odhodlání něco se sebou udělat. ;)

14 neweresth neweresth | Web | 21. června 2014 v 9:27 | Reagovat

Hned v prvních slovech se opravdu vidím. Ano, mám strach z prohry, ze zklamání, z toho, že něco pokazím. Je super, když se někdo podělí o své zkušenosti a snaží se inspirovat ostatní, protože zažil a ví, že každý má tu možnost být lepší. Když má člověk tu vůli a chtít, nic není nemožné. Není fér, že nás druzí lidé jen tak bez pádného důvodu soudí. Když chceš, jde to. Kočko, ano, to je problém hodně lidí, že když to hned nejde tak to vzdají, ale je třeba té vášně a chtíče něčeho. Prostě se do toho pustit. Najít ten smysl a říct si, proč to vlastně chceš. A když doopravdy chceš, tak jdeš. Jsou to sny, které si žádají víc než jen malou špetku chtíče, prostě tu zapálenost a energii. Myslím, že je to také hodně o tom, že se člověk snaží najít. Jo, taky mám ráda spoustu věcí, ale nejsem schopná se do toho pustit. Musíš najít něco, co ti bude vážně stát za to, a nesmíš se nechat odradit. Držím pěsti v cestě za poznáním! ^^

15 adel-diaries adel-diaries | Web | 21. června 2014 v 12:58 | Reagovat

Článek je hodně na zamyšlení:). Já jsem na tom úplně stejně jako ty . Bojím se zklamání , prohry a toho , že něco pokazím. Už hodněkrát jsem s něčím sekla , a docela toho i lituji:/

16 teresa. teresa. | Web | 21. června 2014 v 16:56 | Reagovat

Mám to v některých věcech podobně, ale snažím se to změnit. Už 10 let tancuju a nejmíň stokrát jsem s tím chtěla seknou... Jsem hrozně ráda, že jsem to neudělala. <3 V jiných věcech to tak mám, ale bohužel pořád.

17 Minie Minie | Web | 22. června 2014 v 10:55 | Reagovat

Tak to já jsem na tom opačně. Snažím se jít si za svým. Obětuji spoustu svého volného času, abych chodila se psy na cvičák, hodiny s nimi trávím na cvičáku, koně stíhám, protože kvůli nim kašlu zase na jiné věci. Dramaťák miluju (a mám k tomu víc důvodů než jen to, že mě baví herectví)a kvůli němu se vzdávám zas jiných věcí. Když něco chci, tak si za tím prostě jdu! Ale chápu i ten opačný přístup, ale já bych s ním žít nedokázala, jsem na to moc akční :D

18 girly-stuff girly-stuff | 25. června 2014 v 17:33 | Reagovat

Ten obrázek je bombovej! :)

19 girly-stuff girly-stuff | Web | 25. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Tak abych se vyjádřila ke článku. Díky moc za radu na blogu, moc si toho vážím. Tvůj článek jsem si pečlivě přečetla. Ano, jsem stejná. Taky mám jeden takový příběh. Chtěla jsem chodit solově zpívat, vážně mě to baví a chtěla bych se zdokonalit. No, prostě jsem si zjistila termín talentovek. V ten den jsem přišla do sekretariátu, vyplnila přihlášku a byla jsem poslána do jedné třídy, kde jsem zaklepala, vešla jsem a byla jsem vyzvána, abych něco zazpívala. Zpívala jsem Rolling in the deep od Adele. Nejdřív mě zastavila, protože jsem zpívala moc potichu, tak jsem přidala na hlase a vyšla jsem ven s A+. No, prostě mě bezkonkurenčně přijali. Ale po pár dnech jsem si prostě řekla, že tam chodit nechci a do dneška toho lituju, že jsem byla tak blbá, nebo nevím, co mě to popadlo. Snad už jsem se k článku dostatečně vyjádřila a nezlob se za ten komentář. Jsem na blogu nová a moc ještě nevím, jak to tu chodí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama